Č. 4035

Zajištění bytu. — Řízení přednss-em: * Státní zaměstnanec, který byl vlastníku domu označen jako nucený nájemník bytu zajištěného podle §13 zák. č. 87/1923, jest legitimován ke stížnosti do rozhodnutí, jímž se zajištění pro tohoto zaměstnance zrušuje.

(Nález ze dne 17. října 1924 č. 17.519). Věc: Dr. Josef B. v T. proti župnímu úřadu v Turčanském sv. Martině o legitimaci k odvolání ve věci bytové.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením z 10. února 1923 zajistil okr. úřad v Trenčíně na základě § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. v domě Vojtěcha F. v Trenčíně 4 pokojový byt obývaný státním zaměstnancem Leopoldem F., služebně do obce jiné přesazeným, pro jiného státního zaměstnance, jehož jméno bude vlastníku domu oznámeno. Usnesením z 10. dubna 1923 přidělil okr. úřad shora naznačený byt st-li a zpravil o tom majitele domu. Dalším usnesením z 27. srpna 1923 zajistil okr. úřad v Trenčíně na základě § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zák. z 26 dubna 1923 č. 87 Sb. byt ten pro finančního ředitele Antonína K., uváděje v důvodech, že dřívější zajištění bytu pro st-le nemůže brániti novému zajištění bytu, ježto dle vlastní vědomosti úřadu koupil st-l vilu v Trenčíně, kterou již po několik měsíců obývá, původní zajištění bytu pro st-le ztratilo tedy platnosti. Nař. rozhodnutím z 3. prosince 1923 odmítl žal. úřad odvolání st-lovo bez meritorního řízení, poněvadž právo k podání stížnosti po rozumu § 17, odst. 2 zák. č. 225/22 přísluší toliko majiteli domu, ve kterém se zajištěný byt nachází, resp. jeho zástupci, nepřísluší však žadateli samému. Stížnost do rozhodnutí toho podanou shledal nss důvodnou.
Žal. úřad přehlíží, že v daném případě st-l nemůže býti posuzován jako druhý uchazeč o byt, nýbrž za osobu, které byl usnesením úřadu z 10. dubna 1923 byt, o nějž jde, přikázán. Označením státního zaměstnance, kterému smí majitel domu byt pak jedině pronajmouti, založí úřad pro tohoto zaměstnance právní situaci, záležející v tom, že se zaměstnanec ten může domáhati toho, aby mu majitel domu byt pronajal. Označení má tedy povahu prohlášení, jímž státnímu zaměstnanci má býti dána právní možnost, ukojiti podle intencí zák. o mimořádných opatřeních bytové péče svou potřebu bydlení. V této situaci nastala by změna, kdyby úřad označení to odvolal, neboť tím byla by státnímu zaměstnanci odňata možnost, uzavříti s majitelem domu smlouvu nájemní. Z toho jde, že při označení státního zaměstnance po rozumu § 13 cit. zák. se jedná o opatření, které může působiti na nabytá práva zaměstnance, jemuž byl byt přikázán. Ježto pak opatření to činí se dle § 13 zák. č. 87/23, platí zde všeobecný předpis § 17 zák. toho a jest proto státní zaměstnanec, jenž byl vlastníku domu označen jako nucený nájemník zajištěného bytu, legitimován ku stížnosti do rozhodnutí, jímž se zajištění pro jeho osobu zruší. Měl proto žal. úřad o odvolání st-lově rozhodnouti meritorně. Poněvadž ale úřad odvolání zamítl pro nedostatek legitimace, a dle shora uvedeného st-li nemohla legitimace býti právem odepřena, nezbylo než nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss. Zda ovšem práva st-lova na byt nabytá trvala a trvají či zanikla, jest věcí dalšího meritorního rozhodnutí žal. úřadu.

Citace:

č. 4035. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 621-622.