NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Čís. 5910.

Ke skutkové podstatě přestupku podle § 463 tr. zák.
Pouhé bydlení v témže rodinném domku není »žitím ve společné domácnosti podle uvedené stati zákona.
(Rozh. ze dne 25. května 1937, Zm II 221/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného Jindřicha A. do rozsudku krajského soudu, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem krádeže podle § 460 tr. z.
Z důvodů:
S hlediska zmatku podle čís. 5 § 281 tr. ř. vytýká stížnost především, že rozsudek je nejasný, ježto uvádí ve výroku jako subjekt, z jehož drženi a bez jehož přivolení byly odcizeny věci, o něž jde, Helenu A. »případně pozůstalost po Ladislavu A.«. Výtka není důvodná. Označením, které stížnost shledává vadným, je srozumitelně vyjádřeno především, že předměty, jež obžalovaný odňal, byly v držení osoby od obžalovaného rozdílné, že tudíž byly vůči němu cizími věcmi movitými ve smyslu § 173 tr. z. Tím, že rozsudek uvádí »případně pozůstalost po Ladislavu. A.« — který byl bratrem obžalovaného a manželem Heleny A. — připouští ve shodě s výsledky řízení a s tvrzením stížnosti, že věci uvedené v odsuzující části rozsudku, které obžalovaný odňal, byly majetkem Ladislava A.
Vzhledem k tomu, že zmateční stížnost sama připouští, že obžalovaný žil v domácnosti a v bytě svých rodičů, kdežto zemřelý jeho bratr obýval s manželkou jiný byt v téže rodinné vile, nemusel nalézací soud zvláště přihlížeti k výpovědi Heleny A., že celá rodina, i obžalovaný, bydleli v téže rodinné vilce. Neboť okolnost, že obě rodiny bydlely v jednom domě, nezakládá ještě »žití ve společné domácnosti« podle § 463 tr. z., o kterémžto pojmu bude níže řeč.
Pokud stížnost svými vývody s hlediska důvodů zmatečností podle č. 9 a) a c) § 281 tr. ř. doličuje, že při správném použití zákona jde v souzené věci toliko o přestupek podle § 463 (189) tr. z., v příčině jehož nutno však obžalovaného pro nedostatek žádosti hlavy rodiny za potrestání osvoboditi, uplatňuje vpravdě toliko důvod zmatečností podle § 281, č. 9 c) tr. ř., jehož tu však není. Podle ustanovení § 463 tr. z. měla by hlava rodiny soukromožalobní Oprávnění za předpokladu, že krádež, byla spáchána mezi příbuznými tam uvedenými, dokud pachatel žil v době činu s majitelem; ukradené věci ve společné domácnosti. Pojem »žití ve společné domácnosti« vyžaduje, by pachatel sdílel s členy domácnosti poškozeného trvale byt a stravu, takže přiměřená část nákladů společně domácnosti připadá na vydržování pachatele jako jejího člena. Směrodatná je v té příčině jediné doba činu. Po této stránce opírá se zmateční stížnost výlučně o to, že stěžovatel byl v době činu ve společné domácnosti se svými a zesnulého bratra Ladislava A. rodiči, kteří prý přicházejí v úvahu jako dědici po Ladislavu A. Této okolnosti nelze však přiznati pražádný význam, poněvadž podle toho, co uvedeno, rozhoduje jediné, zda stěžovatel byl v době činu k vlastníkovi ukradené věci v onom; příbuzenském poměru, který předpokládá § 463 tr. z., a žil s ním, zároveň ve společné domácnosti. Že rodiče zemřelého Ladislava A. byli v době činu již vlastníky ukradených věcí, stížnost sama netvrdí; dovozujeť jenom jejich dědický nárok ze zákonné posloupností, který teprve v budoucnu může u nich vésti po případě k nabytí vlastnictví jedné polovice majetku po zemřelém Ladislavu A. Poněvadž za vylíčeného stavu věci nelze říci, že odcizené věci byly v době činu ve vlastnictví nějaké osoby, k níž byl pachatel v této době v onom příbuzenském poměru, jaký předpokládá § 463 tr. z., a s níž žil v době činu ve společné domácnosti, nelze skutek obžalovaného podřaditi pod ustanovení § 463 tr. z. Nemusel se proto nalézací soud obírati zvláště otázkou, zda jde o krádež mezí blízkými příbuznými ve společné domácnosti.

Citace:

čís. 5910. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 245-246.