NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

— Čís. 346 až 347 dis. —
Čís. 347 dis.

Advokát nesmí dáti podnět ke hmotnému poškození procesního odpůrce způsobem, příčícím se požadavku bezelstnosti a poctivosti. — Čís. 347 dis. —
Volí-li k hájení svého hmotného zájmu okliku místo cesty přímé a poctivé, je jeho postup způsobilý zlehčiti čest a vážnost stavu.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1937, Ds I 55/37.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie vyhověl stížnosti návladního komory do usnesení kárné rady advokátní komory, jímž tato vyslovila, že není příčiny ke kárnému jednání proti Dr. A., advokátu v N., a změnil napadené usnesení v tom smyslu, že je důvod ke kárnému stíhání Dr. A., advokáta v N.
Důvody:
Napadené usnesení zjišťuje, že Dr. A., advokát v N., zastupoval J. v jeho rozepři proti Hospodářskému družstvu v B. pro 2 381 Kč 50 h u okresního soudu v B. a že uvedená žalovaná strana byla rozsudkem tohoto soudu ze dne 20. dubna 1935, C 16/35 odsouzena k zaplacení částky 2 131 Kč 50 h s přísl. J-ovi. Usnesením okresního soudu v N. ze dne 2. května 1935, E 774/35 byla F., soukromníku v B., povolena exekuce zabavením a přikázáním uvedené pohledávky J. k vybrání. Dopisem ze dne 11. května 1935 uvědomil notář H. jakožto právní zástupce nahoře uvedeného družstva Dr. A., že pohledávka J. je zabavena ve prospěch F. Dopisem rovněž z 11. května 1937 sdělil Dr. A. uvedenému notáři, že pohledávka, o niž jde, byla mu J-em dne 25. února 1935 k částečné úhradě jeho palmární pohledávky za J. pravoplatně postoupena. Ačkoli Dr. A. podle toho, co předesláno, věděl o zabavení pohledávky ve prospěch F., vedl (a to podle spisů E 415/35 okresního soudu v B. dne 19. května 1935) na základě nahoře zmíněného rozsudku C 16/35 exekuci proti Hospodářskému družstvu v B. zabavením pohledávky družstva proti Poštovní spořitelně v Praze (ve výši 2 710 Kč, jak plyne ze spisů E 415/35). Učinil tak jménem J., ačkoli tvrdil, že mu byla pohledávka, o niž jde, již dne 25. února 1935 postoupena, takže by byla pohledávka podle toho příslušela jemu a nikoli J-ovi. Ze spisů E 415/35 dále vysvítá, že Poštovní spořitelna provedla hned dne 23. května 1935 odpis zabavené pohledávky a napadené usnesení výslovně zjišťuje, že pohledávka J-ova byla Dr. A. zaplacena.
Podle spisů E 774/35 vpředu uvedených bylo však Hospodářskému družstvu usnesení okresního soudu v N. o zabavení a přikázání této pohledávky ve prospěch F. doručeno již dne 7. května 1935, tedy dříve, než byl právní zástupce družstva (notář H.) zpraven o postupu pohledávky J-em Dr. A-ovi. Když pak F. žaloval Hospodářské družstvo na zaplacení pohledávky ve prospěch F. zabavené a jemu k vybrání přikázané, bylo družstvo důsledkem toho rozsudkem okresního soudu v B. ze dne 30. června 1936, C 62/36-8 odsouzeno zaplatiti F. 2 027 Kč s přísl. — Čís. 347 dis. —
Poněvadž družstvo muselo takto pohledávku, o niž jde, zaplatiti dvakrát (a to jednou J-ovi, pokud se týče Dr. A-ovi a jedinou F.), učinilo u státního zastupitelství na Dr. A. trestní oznámení, a to i ve směru křivého svědectví, vydaného prý Dr. A-em v uvedené rozepři C 62/36, načež bylo proti jmenovanému advokátovi zavedeno předběžné vyhledávání pro zločin podvodu. Trestní řízení bylo ovšem podle § 90 tr. ř. zastaveno, leč spisy byly postoupeny kárné radě advokátní komory, která napadeným usnesením vyslovila, že neshledává příčiny ke kárnému stíhání Dr. A.
Návladní komory bere toto usnesení v odpor jen v tom směru, pokud Dr. A. hleděl oklikou dosáhnouti uspokojení své pohledávky, jehož by prý přímou cestou nebyl dosáhl nebo dosáhl jen nastoupením pořadu práva; podle vývodů stížnosti nejednal takto poctivě a čestně, zavinil zkrácení poddlužníka (Hospodářského družstva) a přivodil si trestní stíhání, jakož i nepříznivou kritiku v rozsudku civilního soudu (C 62/36).
Stížnosti nelze upříti oprávnění.
Dr. A. tvrdí, že pohledávka, o niž jde, příslušela ode dne 25. února 1935 jemu. Dověděl-li se pak dopisem notáře H. ze dne 11. května 1935, že pohledávka je ve prospěch F. zabavena, nezbylo mu nic jiného, než aby se jako postupník domáhal vylučovací žalobou podle § 37 ex. ř. domnělé nepřípustnosti exekuce na postoupenou mu pohledávku (viz rozh. čís. 10366, 12143 Sb. n. s. civ.). Vedl-li naproti tomu sám, a to jménem J. na základě rozsudku C 16/35 exekuci k vydobytí dotčené pohledávky proti Hospodářskému družstvu, odporoval tento postup ostatně i skutečnosti jím samým tvrzené, že pohledávka příslušela v době této exekuce jemu samému a nikoli J-ovi. K takovému postupu nesměla ho sváděti ani okolnost, že sám neměl exekučního titulu, pokud se týče, že nemohl převod pohledávky, pravoplatným rozsudkem J-ovi přiznané, na svoji osobu prokázati způsobem podle § 9 ex. ř. požadovaným.
Oklikou Dr. A-em zvolenou mohl vzbuditi dojem, že se vyhýbá uplatňování pohledávky pořadem práva z obavy, že bude namítnuta neplatnost postupu hledíc k ustanovení § 879, odst. 2, čís. 2 obč. zák.
Leč oklikou tou způsobil též, že Hospodářské družstvo bylo hmotně poškozeno, aniž záleží na tom, zda toto poškození mohlo býti opatrností družstva nebo jiných osob odvráceno.
Byť i je připustiti, že Dr. A. neměl proti družstvu jakožto procesnímu odpůrci povinnost hájiti jeho zájmy, nesměl přece zavdati podnět k hmotnému poškození odpůrce způsobem, jenž se příčí požadavku bezelstnosti a poctivosti podle § 10, odst. 2 adv. ř. A tomu je tak, zvolili-li si Dr. A. k hájení svého hmotného zájmu okliku místo cesty přímé a poctivé.
Nelze tedy přisvědčiti odůvodnění napadeného usnesení, jako by byl Dr. A. býval na základě postupu pohledávky s hlediska kárného oprávněn vésti exekuci jménem postupitele. Oprávněn byl toliko k zákroku po rozumu § 37 ex. ř. — Čís. 347 dis. —
Jednání Dr. A. mělo v zápětí nejen, že bylo proti němu zavedeno trestní řízení, nýbrž i nepříznivý úsudek civilního soudce v tom směru, že důvod udávaný Dr. A-em pro jeho postup je výmluvou a že ve skutečnosti záležel v poznatku, že postup pohledávky je neplatný. Podle toho je důvodné podezření, že obviněný mohl svým jednáním vyvolati nepříznivé úsudky o advokátním stavu vůbec a že tedy zlehčil čest a vážnost tohoto stavu. Bylo proto důvodné stížnosti návladního komory vyhověti ve smyslu nahoře uvedeném.

Citace:

Čís. 347 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 654-657.