NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 9727.

Přikázání zabavené pohledávky (k vybrání) lze povoliti, třebaže usnesení o zabavení nenabylo ještě právní moci, ba dokonce i před doručením usnesení o zabavení poddlužníkovi.
(Rozh. ze dne 13. března 1930, R II 71/30).
Exekuční soud přikázal vymáhajícímu věřiteli pohledávky k vybrání. Rekursní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by o návrhu na přikázání pohledávek k vybrání znovu rozhodl. Důvody: Napadeným usnesením byly přikázány straně vymáhající k vybrání zabavené pohledávky, ač zabavení nebylo v den napadeného usnesení právoplatné. Strana povinna domáhá se stížností změny, pokud se týče zrušení napadeného usnesení. Poněvadž exekuční soud porušil předpis § 303 ex. ř., že se zabavená, rozumí se právoplatně zabavená, pohledávka přikáže, bylo napadené usnesení zrušiti, třebaže usnesení povolující exekuci zabavením pohledávek zatím nabylo právní moci rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 1929. To se však stalo až po napadeném usnesení a nebylo při vydání napadeného usnesení známo, takže na to nelze bráti zřetel, jelikož napadené usnesení bylo vydáno proti zákonu, bylo je zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice, by o návrhu na přikázání zabavených pohledávek k vybrání znovu rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě ke zrušovacímu důvodu, znovu rozhodl o rekursu.
Důvody:
Napadeným rozhodnutím zrušil rekursní soud usnesení exekučního soudu ze dne 31. července 1929 z důvodu, že jím byly přikázány vymáhající straně k vybrání zabavené pohledávky, ač zabavení nebylo v den povolení přikázání ještě právoplatné. Než přikázání zabavené pohledávky lze povoliti i dříve, než usnesení o zabavení nabylo právní moci, a dokonce i před jeho doručením poddlužníkovi, poněvadž zákon povolení přikázání nečiní na tom závislým a povinné straně přikázáním o sobě nemůže vzejíti nenahraditelná škoda (srov. M. n. ze dne 3. prosince 1897 čís. 25801, čís. 44 věstníka »zodpovědění otázek« k § 303 ex. ř., bod 3, a Neumann, Kommentar zur Exekutionsordnung, Vídeň 1929, str. 956 a 957 k § 303 ex. ř.). Jelikož rekursní soud v důsledku svého právního omylu rekurs povinné strany jinak nevyřídil, nebylo lze rozhodnouti ve věci, pokud se týče vyhověti návrhu dovolacího rekursu na obnovení usnesení prvého soudu a bylo proto rozhodnuto, jak výše uvedeno.

Citace:

Čís. 2297. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 298-299.