Čís. 1204.

Věc prodaná s výhradou práva vlastnického až do úplného zaplacení kupní ceny jest kupiteli svěřena (§ 183 tr. zák.), dokud zcela nezaplatil kupní ceny.
(Rozh. ze dne 4. května 1923, Kr I 128/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 18. prosince 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry dle §u 183 tr. zák.
Důvody:
Stížnost uvádí především s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že se obžalovaný vzhledem na to, že kolo koupil pevně za určitý peníz, mohl považovati za vlastníka kola, to prý tím spíše, že pro případ dodržení ujednaných splátek, by byl nabyl také dle práva vlastnictví. Leč pro tento předpoklad neskytají jedině směrodatná zjištění rozsudku opory, neboť dle zjištění těch obžalovaný výhradu vlastnictví znal a o ní věděl, s kterýmžto zjištěním nelze přesvědčení, jež stížnost obžalovanému podkládá, považovati za slučitelno. Dále přehlíží stížnost, že obžalovaný kolo ihned zastavil v zastavárně za 200 Kč a hned na to Anně Č-ové, která si ho vyplatila, za dalších 370 Kč a že žádných splátek nedodržel, takže pro nabytí vlastnictví za těchto okolností není tu věcného podkladu. V hmotném ohledu snaží se stížnost převésti věc na pole civilněprávní uvádějíc, že při prodeji s výhradou vlastnictví má prodávající možnost vymáhati prodanou věc vlastnickou žalobou od osoby třetí a že jest tudíž věcí poškozeného, by civilní cestou tímto způsobem ujednání s obžalovaným uplatnil a hrozící škodu odvrátil. Než v tomto případě nejde o to, zda a jakým způsobem může se prodávající pořadem práva hájiti a zejména proti třetímu nabyvateli věci s civilní žalobou vystoupiti, nýbrž otázkou je toliko, zda se obžalovaný zjištěným jednáním provinil proti trestní normě §u 183 tr. zák. V tomto směru stížnost postrádá vývodu a úvah, dávajíc takto sama na jevo, že není s to, proti stanovisku soudu nalézacího vznésti důvodné námitky. Že prodej s výhradou práva vlastnického až do úplného zaplácení kupní ceny je dle občanského práva přípustným (§§ 1066 a násl. obč. zák.), stížnost nepopírá. Podstata takovéhoto prodeje spočívá pak v tom, že převod vlastnictví stal se pod odkládací výminkou úplného zaplacení kupní ceny, takže tímto zaplacením je odevzdání podmíněno. Úmluvou takovou ujednávají strany, že předmět koupě zůstává až do zaplacení kupní ceny vlastnictvím prodatelovým a že přejíti má do vlastnictví kupujícího teprve, až je kupní cena úplně zaplacena. To má v důsledku, že věc, s onou výhradou koupená, je pro kupujícího až do úplného zaplacení věcí cizí, která mu byla prodávajícím až do úplného zaplacení kupní ceny pouze svěřena, s níž kupitel nesmí proto volně nakládati (§ 354 obč. zák.) a tedy ji zejména, ať jakýmkoli způsobem zcizovati. V tomto případě je zjištěno, že obžalovaný koupené kolo ihned po dvakráte zastavil, aniž k tomu byl oprávněn, značnou část peněz utratil, ničeho na kolo nezaplatil, takže dlužno o něm, an dle zjištění rozsudku byl si vědom právního poměru mezi ním a prodatelem kola založeného, za to míti, že nakládal s kolem tím jako s vlastním a že si je přivlastnil a tudíž ve smyslu zákona zpronevěřil. Třebaže jednání, týkající se výhrady vlastnictví, tvoří svou povahou vedlejší ujednání při smlouvě kupní, přece dotýká se podstaty věci potud, že nepřechází věc ihned do volné disposice přejímatele, nýbrž přejítí ono je odvislo od úplného zaplacení kupní ceny a že dotud dlužno považovati věc pouze za přejímateli svěřenou. Tento ocitá se svým protismluvním jednáním nejen v rozporu s předpisy práva občanského, nýbrž za ostatních předpokladů i se zákazy práva trestního.

Citace:

č. 1204. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 255-256.