NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4963.

Byla-li komanditní společnost souhlasnou vůlí stran zrušena a do obchodního rejstříku bylo zapsáno zrušeni společnosti i nastoupení likvidace, nelze již uděliti prokuru.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1925, Rv I 246/25.) Žalobě komanditisty na komplementářku komanditní společnosti, by žalovaná strana byla uznána povinnou vydati žalobci opověď k zápisu kolektivní prokury Kamila S-a, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalovaná háji se hlavně tím, že již dopisem ze dne 16. května 1924 prohlásila společenskou smlouvu za zrušenou. Soud má za zjištěno, že nynější žalovaná již tímto dopisem prohlásila smlouvu společenskou za zaniklou, že žalobce na to dopisem z 22. května 1924 projevil s tím zásadní souhlas pro případ, že se přesvědčí o ztrátě společnosti, a že pak přes to žalobou ze dne 10. července 1924 vystoupil proti žalované na zrušení společnosti hlavne z důvodů ztráty, postihnuvší společnost, konečně že žalovaná hned při prvém roku dne 25. července 1924 žalobní nárok uznala. Z těchto skutečností jde na jevo, že společenská smlouva jest srovnalou vůlí obou stran již zrušena a že žalobce zejména již podáním oné žaloby ze dne 10. července 1924 v podstatě prohlásil souhlas se zrušením společnosti. Když tedy přes tento stav věci žalobce v nynějším sporu žalobou dne 14. července 1924 — tedy o 4 dny později podanou — domáhá se dle společenské smlouvy — již zrušené — opětného zřízení prokury Kamila S-a a jejího zápisu do obchodního rejstříku, postrádá žaloba základu následkem zrušení smlouvy. Žádost o zřízení prokury jest však i proto neodůvodněnou, poněvadž — jak jest nesporno — usnesením obchodního soudu ze dne 20. září 1924 bylo i do obchodního rejstříku zapsáno zrušení společnosti a nastoupení likvidace. Dle čl. 137 a 172 obch. zák. likvidací končí se pravidelná provozovací činnost společnosti a jen výjimečně mohou likvidátoři uzavříti nové obchody, pokud slouží k ukončení obchodů již závislých. Proto také zřízení prokury v řízení tom není již ani přípustné, ježto prokura zmocňuje jen k úkonům, v čl. 42 obch. zák. vyjmenovaným, které přináší s sebou pravidelný provoz podniku, kterého však v době likvidace tu již není. Nejvуšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud sdílí právní názor napadeného rozsudku, že se žalobce nemůže domáhati opětného zřízení prokury Kamilu S-ovi žalovanou jako komplementářkou společnosti »S. a spol. komanditní společnost«, poněvadž společnost ta byla obapolným prohlášením obou společníků zrušena. V podrobnostech stačí poukázati ku správným a výstižným důvodům napadeného rozsudku, k nimž vzhledem k vývodům dovolání uvésti jest ještě toto: Byl-li souhlasným projevem obou společníků (§ 861 obč. zák.) zrušen společenský poměr, pozbyla i spo- lečenská smlouva své působnosti. Zrušením společnosti a zahájením likvidace končí pravidelná výdělková činnost společnosti, nastává změna v její organisaci a vedení i zákonné zastoupení společnosti přechází na likvidátory (čl. 137 a 172 obch. zák.). Nemohla by tedy komplementářka v tomto období již vůbec zříditi prokuru (čl. 104, 118 obch. zák.). Likvidátoři pak nemohli by ji uděliti, poněvadž prokura před- pokladá pravidelnou provozovací činnost společnosti, která právě přestává jejím zrušením a zavedením likvidace (čl. 137 obch. zák.), nehledíc ani k tomu, že zastupitelská moc likvidátorů jest obmezenější, než prokuristy (čl. 42, 137, 140 obch. zák.) a že by likvidací pominula i prokura dříve zřízená. Za tohoto stavu věci nebyl by nárok žalobcův vůbec po zákonu proveditelným a netřeba se proto ještě zabývati otázkou, může-li komplementář, oprávněný dle smlouvy ke zrušení prokury jen za souhlasu komanditisty, za určitých okolností, jmenovitě pozbyl-li důvodně důvěry v prokuristu, odvolati prokuru i v poměru vnitřním samostatně. Dovolatel vytýká dále neprávem žalované nedůslednost, jež se prý jeví v tom, že žalovaná z korespondence a ze žaloby o zrušení společnosti dovozuje sice zánik společenské smlouvy, kdežto ve svém rekursu proti usnesení rejstříkového soudu ze dne 20. září 1924, jímž byl povolen zápis likvidační firmy a ustanoven likvidátorem Antonín K., sama se této smlouvy dovolávala. V tomto postupu žalované není však rozporu, neboť zákon sám (čl. 133 obch. zák.) co do stanovení osob likvidátorů poukazuje v prvé řadě ku společenské smlouvě, třebaže společnost byla již zrušena (což jest právě podmínkou likvidace) a právem tedy žalovaná žádala, by byly jmenovány likvidátory osoby, k tomu společenskou smlouvou předurčené. Nelze také usuzovati z okolnosti, že se žalovaná spokojila s pouhým odvoláním prokury, nezakročivši ihned o zrušení společnosti, že neměla při svém prohlášení ze dne 16. května 1924 vážného úmyslu zrušiti společenský poměr. Že úmysl její byl opravdovým, plyne zřejmě z toho, že na žalobu z 10. července 1924 v tomto směru hned při prvním roku submitovala. Rozhodla-li se dříve pro opověď odvolání prokury, stalo se tak patrně pro nebezpečí z prodlení, čemuž nasvědčují vývody žalobní odpovědi.

Citace:

č. 4963. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 801-803.