NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4488.

Vyhovuje ustanovení § 91 odst. I. tr. ř., odevzdal-li nadřízený úřad písemné zmocnění, adresované uraženému, přímo uraženému a ten je sám předložil státnímu zastupitelství.
(Rozh. ze dne 7. října 1932, Zm IV 291/32.)
Obžalovaný I. V. tvrdil před okresním úřadem v S. o obecním starostovi I. T., že propil selské peníze. Okresní úřad v S. udělil podle § 9 odst. 6 zák. čl. XLI:1914 starostovi zmocnění k trestnímu stíhání I. V.
Soud prvé stolice zprostil obžalovaného I. V. podle § 326 č. 2 tr. ř. z obžaloby, maje za to, že trestný čin nebyl dokázán po stránce subjektivní. Odvolací soud k odvolání veřejného žalobce zrušil rozsudek prvého soudu co do důvodu zprošťujícího výroku a opřel osvobozující rozsudek o ustanovení § 326 č. 4 tr. ř. V důvodech uvedl, že se zřetelem na výslovné znění § 2 odst. III. tr. ř. nemohlo býti zmocnění platně uděleno samému uraženému, nýbrž výlučně jen státnímu zastupitelství; poněvadž se tak nestalo, nebylo vyhověno zákonu. Nejvyšší soud na základě veřejného líčení o zmateční stížnosti veřejného žalobce z povinnosti úřední podle § 35 odst. I. tr. ř. nov. zrušil rozsudek soudu odvolacího s celým řízením a soudu odvolacímu uložil, aby provedl nové odvolací hlavní přelíčení a ve věci rozhodl; zmateční stížnost poukázal na toto rozhodnutí.
Důvody:
Soud odvolací osvobodil obžalovaného podle § 326 č. 4 tr. ř. od obžaloby z těchto důvodů: Jde o trestný čin, stihatelný na zmocnění. Toto zmocnění bylo uděleno nadřízeným úřadem přímo uraženému obecnímu starostovi a nikoli státnímu zastupitelství, jak se podle § 2 odst. III. tr. ř. mělo státi. Předepsané zmocnění nebylo tedy vůbec dáno.
Zmateční stížnosti veřejného žalobce, napadající rozsudek odvolacího soudu z důvodu zmatečnosti podle § 385 č. 1 c) tr. ř., nelze odepříti oprávnění. Ustanovení § 2 odst. III. tr. ř., jehož se napadený rozsudek dovolává, jen předpisuje, že při trestných činech, stihatelných na zmocnění, je k zastupování žaloby oprávněno výhradně státní zastupitelství. Formální náležitosti zmocnění obsahuje § 91 odst. I. tr. ř., který stanoví, že zmocnění může býti dáno buď v úředním spise, podaném státnímu zastupitelství nebo ministru spravedlnosti, nebo ve zvláštním písemném vyjádření. Obsah tohoto písemného vyjádření a další jeho formu a postup zákon neurčuje, stačí tedy, když nadřízený úřad dá na jevo vůli, by čin, o který jde, byl trestně stíhán. V souzeném případě jest v písemném vyjádření nadřízeného úřadu výslovně uvedeno, že ve smyslu § 9 č. 6 zák. čl. XLI:1914 uděluje se uraženému zmocnění k trestnímu stíhání pachatele. Toto zmocnění bylo adresováno přímo uraženému a tento je sám předložil státnímu zastupitelství. Tím jest jednak prokázána vůle nadřízeného úřadu, by trestný čin byl trestně stíhán, jednak udělené zmocnění dostalo se do rukou státního zástupce právě tak, jako kdyby bylo adresováno přímo jemu. Podle stálé praxe nejvyššího soudu jest toto zmocnění pokládati za postačitelné (rozh. z 23. listopadu 1925 čís. Zm III 366/25, z 23. listopadu 1926 čís. Zm III 975/26 a j.). Rozsudek soudu odvolacího trpí tudíž zmatečností podle § 385 č. 1 c) tr. ř. Nejvyššímu soudu však nebylo lze rozhodnouti ve věci samé, poněvadž soud odvolací, omeziv se na rozhodnutí o správnosti zmocnění, neučinil skutková zjištění o předmětu obžaloby a nepřezkoumal rozsudek prvé stolice ve věci samé. Bylo tudíž postupováno podle § 35 odst. I. tr. ř. nov.

Citace:

Čís. 4488. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 229-230.