Čís. 5420.

Zvláštních ustanovení §§ 356—357 tr. zák. lze použíti jen, dopustil-li se lékař kulposního činu neb opominutí jako ošetřující lékař při takovém úkonu svého lékařského povolání, z jehož chybného nebo nešikovného provedení lze usuzovati na lékařovu nevědomost, prýštící z nedokonalostí jeho vědeckého školení nebo z nedostatku praxe.
Dopustil-li se ošetřující lékař kulposního činu (opominutí), jenž nekotví v těchto nedostatcích, o němž však mohl jinak, následkem svého zaměstnání, ba po případě i podle jeho přirozených následků, které může snadno poznati každý — tedy i osoba v lékařské vědě neškolená —, nahlédnouti, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti lidí, je jeho jednání (opominutí) posuzovati s hlediska obecných ustanovení § 335 tr. zák. ve spojitosti s ustanovením § 358 tr. zák.
Odpovědnost ošetřujícího lékaře podle §§ 358, 335 tr. zák. a pomocné síly lékařovy podle § 335 tr. zák. za následky uvedené v poslední větě § 358 tr. zák., jež nasely záměnou látek při ošetření nemocného.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1935, Zm I 1148/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnosti obžalovaných A. B-ové a MUDr. L. J-ové do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 17. září 1934, jímž byly stěžovatelky uznány vinnými přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. z., J-ová i podle § 337 tr. z. Podle § 290 tr. ř. zrušil nejvyšší soud výrok, že se čin obžalované Dr. L. J-ové stal za okolností zvláště nebezpečných ve smyslu § 337 tr. zák.; následkem toho zrušil i výrok o trestu této obžalované a vyměřil jí podle § 335 tr. z., druhé sazby, trest znovu.
Z důvodů:
I. Zmateční stížnost obžalované A. B-ové. Uplatňujíc zmatek podle č. 9 a) § 281 tr. ř. tvrdí stěžovatelka, že si jako nekvalifikovaná síla nemohla býti vědoma toho, že vstřiknutí benzinu místo fysiologického roztoku je schopno vyvolati v pacientu následky zdraví nebezpečné a že proto není dána skutková podstata přečinu podle § 335 tr. z., jímž byla uznána vinnou. Uplatňování tohoto hmotněprávního zmatku předpokládá vzhledem k předpisu § 288, č. 3 tr. ř., aby stěžovatelka dokázala na základě skutkové povahy přijaté soudem nalézacím za prokázanou, že bylo v konkrétním případě nesprávně použito zákona. Této zásady však stěžovatelka z valné části nedbá, neboť nevychází ze souhrnu skutkových zjištění, ba naopak opouští a popírá je a brojí vlastně nepřípustným způsobem proti přesvědčení soudu, který vzal za prokázáno, že obžalovaná zastávala po delší dobu místo ošetřovatelky, t. j. vykonávala po delší dobu úkony ošetřovatelské, že zejména jí bylo používáno také při infusích fysiologického roztoku. Z tohoto zjištění a z dalšího chování jejího po zjištěném omylu dospěl nalézací soud ku přesvědčení, že si obžalovaná musela býti vědoma, tedy byla si vědoma toho, že vstřiknutí benzinu místo fysiologického roztoku je schopno vyvolati u pacienta následky zdraví nebezpečné. Tomuto závěru soudu nalézacího nelze vytknouti nic nesprávného nebo zákon porušujícího.
Aby si obžalovaná byla vědoma toho, jaké »ohromné« účinky má vstřik benzinu do těla lidského, není ke skutkové podstatě přečinu podle § 335 tr. z. třeba, nýbrž stačí, že pachatelka mohla postříci, že jejím jednáním (opominutím) může býti způsobeno nebezpečí pro lidské zdraví, kteréžto vědomí nalézací soud, jak bylo uvedeno, zjistil.
II. Zmateční stížnost obžalované Dr. L. J-ové vytýká s hlediska čís. 9 a) § 281 tr. ř., že nalézací soud odsoudil stěžovatelku pro přečin podle §§ 335, 337 tr. zák. přes to, že vstřiknutí fysiologického roztoku bylo lékařským úkonem ve smyslu §§ 356, 357 tr. zák., po případě že šlo o ošetřování nemocného ve smyslu § 358 tr. zák.
V onom směru je zmateční stížnost bezdůvodná. Je sice pravda, že zákon poskytuje ošetřujícímu lékaři v poměru k jeho pacientovi privilegované postavení, omezuje jeho trestní odpovědnost způsobem v §§ 356 a 357 tr. zák. uvedeným (Sb. n. s. č. 1233, 2207, 3733, 3863, 4775 a j.). Avšak těchto zvláštních ustanovení lze použíti jen, dopustil-li se lékař kulposního činu neb opominutí ve vlastnosti ošetřujícího lékaře při takovém úkonu svého lékařského povolání, z jehož chybného nebo nešikovného provedení lze usuzovati na lékařovu nevědomost, prýštící z nedokonalosti jeho vědeckého školení nebo z nedostatku praxe.
V případech, kdy se ošetřující lékař dopustil kulposního činu neb opominutí, jež nekotví v těchto právě naznačených nedostatcích, o němž však již jinak následkem svého zaměstnání, ba po případě i podle jeho přirozených následků, které může každý — tedy i osoba v lékařské vědě neškolená — snadno poznati, mohl nahlédnouti, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti lidí, jest jednání (opominutí) lékařovo posuzovati s hlediska obecných ustanovení § 335 tr. z., ovšem, jak bude níže dovoženo, ve spojitosti s § 358 tr. zák.
To vyplývá z nadpisů paragrafů: § 356 (Provinění lékaře nevědomostí), § 357 (Provinění ranhojiče nevědomostí). Nasvědčuje tomu i doslov těchto zákonných ustanovení. Tak § 356 tr. zák. mluví o lékaři, který se dopustil při léčení nemocného chyb, z nichž je na bíledni jeho nevědomost, a zapovídá lékařství dotud, až lékař v nové zkoušce dokáže, že nabyl vědomostí, jichž se mu nedostávalo. Stejně § 357 tr. zák. mluví o ranhojiči, jenž způsobil následky v § 356 tr. zák. dotčené nešikovnou operací, předsevzatou na nemocném.
V souzeném případě nešlo o opominutí při lékařském úkonu povahy nahoře vytčené, nýbrž šlo o nedbalost před lékařským úkonem, podobnou, jaké se dopustila spoluobžalovaná B-ová, služebná bez vědeckého lékařského školení a bez lékařské praxe.
Rozsudek není na rozpacích, v čem má spatřovati zavinění stěžovatelčino. Spatřuje je v tom, že se stěžovatelka dříve, než vstřikla Š-ovi tekutinu do těla, nepřesvědčila, zda jí služebná B-ová správně nalila do nálevky fysiologického roztoku. Tuto povinnost nalézací soud právem stěžovatelce ukládá vzhledem k tomu, že tu byly zvláštní rozsudkem zjištěné okolnosti konkrétního případu, poukazující na možnost záměny tekutiny, neboť láhev s fysiologickým roztokem a láhev s benzinem byly stejné velikosti, stály vedle sebe a stěžovatelka o tom věděla, poněvadž sama tam láhev s benzinem postavila, použivši před tím benzinu k čištění místa vstřiku; B-ová nebyla školenou ošetřovatelkou, nýbrž jen služebnou. Těchto zvláštních okolností souzeného případu nedbá zmateční stížnost, pokud dovozuje, že lékař, zejména ve veřejné nemocnici, musí spoléhati, že síly, které jsou mu správou nemocnice dány k ruce při provádění operačních úkonů, mají potřebné schopnosti; že musí spoléhati, že těmito osobami dodané mu léky jsou správně připraveny, operační nástroje řádně sterilisovány, obvazy desinfikovány a pod., a že síly ty mají aspoň takové schopnosti, že nezamění láhve, které měly v ruce již dříve a přímo před zákrokem.
Tyto úvahy zmateční stížnosti mohly by snad míti opodstatnění v případech složitých operací, vyžadujících mimo operatéra součinnosti asistentů a zkušených ošetřovatelů, nebo v případech nutně vyžadujících rychlého lékařského zákroku, nelze jim však přiznati oprávnění v souzeném případě, kde nešlo o takový složitý úkon a kde podle vlastního údaje stěžovatelčina nebylo třeba nějakého urychleného zákroku, nebylo třeba chvatu, a kromě toho tu byly ony zvláštní, nahoře vytčené a nalézacím soudem zjištěné okolnosti, poukazující na možnost záměny tekutiny.
Způsoby, jak se stěžovatelka měla přesvědčiti o tom, nenalila-li B-ová do nálevky benzin místo fysiologického roztoku, uvádí rozsudek — jak zřejmo ze stavby jeho důvodů — alternativně. Buď měla sledovati očima, ze které láhve B-ová tekutinu nalévá (první alternativa), nebo, neučinila-li to (ať již z nedbalosti či proto, že připravujíc injekci, nemohla zároveň kontrolovati, co spoluobžalovaná B-ová leje do nálevky), měla se před vstřikem tekutiny do těla Š-ova dotazem na B-ovou nebo odstřiknutím tekutiny ubezpečiti, že je to skutečně fysiologický roztok a ne benzin (druhá alternativa).
Neučinila-li to, dopustila se opominutí, o němž již podle jeho přirozených následků a podle svého zaměstnání i B-ová a tedy tím spíše lékařka mohla snadno poznati, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí života, zdraví nebo tělesné neporušenosti člověka.
Proto zmateční stížnost nemá pravdu, že tu šlo o provinění lékaře nevědomostí ve smyslu §§ 356—357 tr. zák. Avšak vzhledem ke skutkovým zjištěním rozsudku, že O. Š. byl dodán dne 21. prosince 1933 ráno do nemocnice s popáleninami a že byly tam jeho popáleniny na rukou ošetřeny obžalovanou Dr. J-ovou, která, když zpozorovala u nemocného příznaky chabosti, rozhodla se vstřiknouti mu fysiologický roztok a také ku provedení tohoto úkonu ihned přikročila, nemůže býti pochyby o tom, že celá právě uvedená činnost obžalované spadá pod pojem ošetření nemocného ve smyslu § 358 tr. zák., a že stěžovatelka tím, že se nepřesvědčila při ošetřování nemocného, zda jí spoluobžalovaná A. B-ová podala láhev s uvedeným roztokem, — správněji: nalila do nálevky tohoto roztoku — nemocného O. Š. zřejmě ke škodě jeho zdraví podstatně zanedbala a tak se dopustila trestného činu podle § 358 tr. zák.
Třebaže nalézací soud nepostřehl této spojitosti s § 358 tr. z., nemůže míti přes to zmateční stížnost obžalované Dr. L. J-ové úspěch. Byloť její opominutí i při správném použití zákona podřaditi ustanovení § 335 tr. zák. (ovšem ve spojení s předpisem § 358 tr. zák.) podle poslední věty § 358 tr. zák., kdyžtě z jejího zanedbání nemocného nastala smrt O. Š. Podřaděním činu pod ustanovení § 335 tr. zák. nestala se stěžovatelce křivda, poněvadž přečin podle § 335 tr. zák. i přečin podle §§ 358, 335 tr. zák. jsou stejně trestné podle § 335 tr. zák.

Citace:

Čís. 5420. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 440-444.