Čís. 16341.

Pokud jest formálně zrušující rozhodnutí rekursního soudu ve skutečnosti změňujícím rozhodnutím.
Jestliže vypovídající nepodal opravný prostředek proti usnesení soudu druhé stolice, jímž bylo vyhověno rekursu vypovídaného do odmítnutí jeho námitek proti výpovědi a prvému soudu uloženo další jednání a rozhodnutí ve věci samé, nabylo usnesení to právní moci a nelze je již napadati ani dovoláním proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu s hlediska § 502, odst. 4, c. ř. s. Nepřevyšoval-li předmět sporu 7000 Kč, jest v takovém případě dovolání nepřípustné.
(Rozh. ze dne 29. září 1937, Rv II 745/37.)
Prvý soud odmítl usnesením ze dne 11. března 1937, č. j. C I 128/ 37-4, námitky, které podala žalovaná proti mimosoudní výpovědi žalobců, dané dopisem ze dne 15. února 1937, ježto nespatřoval v písemném projevu, obsaženém v onom dopise, mimosoudní výpověď pro nedostatek náležitostí podle § 562 c. ř. s., k rekursu žalované zrušil rekursní soud dotčené usnesení a uložil procesnímu soudu, aby o věci dále jednal a znova rozhodl. Opravný prostředek žalobce nepodal. Soud prvé stolice poté prohlásil uvedenou mimosoudní výpověď za neúčinnou. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek, stanoviv hodnotu předmětu sporu částkou 2000 Kč.
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobců. Důvody:
Prvý soud odmítl usnesením ze dne 11. března 1937, č. j. C I 128-37-4, námitky, které podala žalovaná proti mimosoudní výpovědi žalobců, dané dopisem ze dne 15. února 1937, ježto nespatřoval v písemném projevu, obsaženém v onom dopise, mimosoudní výpověď pro nedostatek náležitostí podle § 562 c. ř. s. K rekursu žalované zrušil rekursní soud dotčené usneseni a uložil procesnímu soudu, aby o věci dále jednal a znova rozhodl. Ač v tomto usnesení není stanoveno, že má býti příkaz rekursního soudu prvé stolici daný vykonán teprve, až nabude právní moci, nebyl rekurs ustanovením § 527, odst. 2, c. ř. s. vyloučen, ježto ve skutečnosti rekursní soud usnesení prvého soudu změnil, třebaže formálně nesprávně vyslovil, že se usnesení zrušuje. Prvý soud nepřijal námitky žalované proti mimosoudní výpovědi žalobců a odmítl je, ježto prý nebylo jejich podání potřebí, kdežto rekursní soud oprávnění žalované k podání námitek uznal a nařídil prvému soudu, aby je přijal, o nich jednal a rozhodl.
Uvedeným usnesením byla tudíž řešena jen předběžná otázka formálního práva, jak jest postupovati procesnímu soudu o námitkách podaných proti výpovědi, která nemá náležitosti v § 562, odst. 1 a 2, c. ř. s. Proti dotčenému usnesení rekursního soudu nebyl tudíž, jak se dovolatelé mylně domnívají, vyloučen do volací rekurs, nýbrž žalobci se mohli v této otázce dovolati rozhodnutí třetí stolice (viz rozh. č. 3785, 11246, 12128 Sb. n. s.). Když tak neučinili a tím usnesení rekursního soudu nabylo právní moci, nelze užíti § 502, odst. 4, c. ř. s.; není proto dovolání podle § 502, odst. 3, c. ř. s. právně možné a bylo je odmítnouti.

Citace:

č. 16341. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 261-262.