NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 2324.

Jest na dráze, odvolávající se na vyšší moc, jež prý nastala vypleněním vagonu vojskem vracejícím se za převratu z fronty, by prokázala, že učinila všemožná opatření, by tomu bylo zabráněno.
(Rozh. ze dne 27. února 1923, Rv I 1042/22.) Dne 28. října 1918 zaslány byly žalobkyni z Mariboru do Chebu zavazadla. Při průjezdu Lincem byl vagon, v němž byla zavazadla, vyloupen maďarským vojskem, vracejícím se z fronty. Žalobu proti Československému eráru o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl mimo jiné z těchto důvodů: Dle názoru soudu dlužno vyplenění sporné zásilky pokládati za vyšší moc ve smyslu §u 84 žel. dopr. ř. a čl. 30 odstavec prvý mezinárodní úmluvy o železniční dopravě zboží, a též ve smyslu obecného ustanovení čl. 395 odstavec prvý obch. zák. Ježto dle těchto ustanovení při prokázané vyšší moci dráha jakožto povozník neručí za škodu, vzniklou ztrátou, úbytkem nebo poškozením zásilky, slušelo žalobu zamítnouti. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Osvojiv si podle §u 498 odstavec prvý c. ř. s. bezvadná skutková zjištění procesního soudu, sdílí odvolací soud jeho správně dolíčené přesvědčení, že železniční správě nebylo lze zabrániti vyplenění zboží a vyloupení zásilky, o niž jde, neukázněnými tlupami ozbrojených vojáků v době, kdy — jak všeobecně známo — spolehlivý personál byl na bojišti a dráha neměla ani dost spolehlivých a způsobilých lidí k provozu, neřku-li, by mohli čeliti takovému odpůrci. Neprávem vytýká odvolatelka, že se dráha nepostarala o bezpečné uschování zásilky, když ani netvrdí, že to bylo za zjištěné situace možným. Sluší tedy v tomto případě vyloučiti zavinění a ručení dráhy za škodu žalobkyně podle čl. 395 obch. zák. a §u 84 žel. dopr. ř. z důvodu vyšší moci, kterou dokázaná událost jest.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Právnímu názoru odvolacího soudu nelze přisvědčiti. Podle něho podařil se žalované straně důkaz, že ztráta zboží byla způsobena vyšší mocí. Bylo povinností dráhy, by dokázala jsoucnost tohoto nebo jiného sprošťujícího důvodu dle §u 84 žel. dopr. ř. a tu nutno zdůrazniti, že tento důkaz nesmí zůstavovati mezer, že tedy na dráze a nikoli na žalobkyni bylo, by úp1ně dokázala, že se postarala o bezpečné uschování zásilky a že učinila vše, co bylo za stávajících okolností možným. Po této stránce velice závažným je zjištění odvolacího soudu, že podobné vyloupení železničních zásilek bylo v tehdejší době následkem valení se vojska z fronty každodenním úkazem, že sporná zásilka byla v Linci při drancování rychlozboží takovým ozbrojeným vojskem vyloupena a že podle všeobecně známých poměrů tehdejších nebylo dráze naprosto možno tomuto vyplenění železničních zásilek tlupami neukázněných a bezuzdných, z fronty valem domů se vracejících vojáků zabrániti, ježto v této době převratové nebylo vůbec moci po ruce, která by mohla vracející se vojsko udržeti na uzdě a takovému plenění a loupení vojska vůbec zabrániti. Takovéto po většině na udánlivě všeobecně známých poměrech založené zjištění nižších stolic nemůže však nahraditi plný a neomezený důkaz sprošťujícího, v §u 84 žel. dopr. ř. uvedeného důvodu. Nebylo ani v nejmenším tvrzeno a také ne dokázáno, že žalovaná strana vůči tomuto každodenně se opakujícímu, tedy předvídatelnému plenění vůbec nějak čelila a nějaká opatření učinila. Nebyla řešena otázka, proč dráha za takového jí známého stavu zásilky k dopravě přijímala, když musila už napřed věděti, že budou v Linci při každodenním plenění vydrancovány. A také nebyla řešena otázka, proč dráha za takového jí známého stavu zásilkový provoz bezvýhradně vykonávala, a zdali skutečně neměla k němu dost spolehlivých a způsobilých lidí. Břímě důkazní žalovanou tížící o těchto okolnostech se žalované nemůže býti svalováno poukazem na všeobecně známé poměry.

Citace:

Rozhodnutí č. 2324. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 344-346.