NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 12009.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Ani podle dávk. pravidel č. 143/1922 Sb. nemá strana nároku na to, aby vyměřující úřad vzal za základ pro vyměření dávky obecnou hodnotu nemovitosti místo ceny, a to ani tehdy, jde-li o cenu zvláštní obliby.
(Nález ze dne 5. září 1935 č. 17741/35.)
Prejudikatura: Boh. A 4966/25, 11782/35.
Věc: František a Anna Š. v B. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Smlouvou ze 4. listopadu 1929 prodali st-lé pozemek č. kat. .. v B. za 6000 Kč. V přiznání k dávce uvedli jako zcizovací cenu pozemku 6000 Kč s tím, že tato cena není cenou obecnou, nýbrž cenou zvláštní obliby, a že obecná cena pozemku je pouze 3000 Kč. Zem. inspektorát při výměře dávky vyšel ze zcizovací ceny 6000 Kč podle smlouvy, a žal. úřad odvolání st-lů zamítl v poslední instanci nař. rozhodnutím v podstatě z důvodu, že jest věcí volného uvážení vyměřovacího úřadu, zda za podklad výměry vezme hodnoty či ceny, a že zcizovací cenou ve smyslu dávk. pravidel je vše to, čeho se zciziteli vzhledem k uzavření kupní smlouvy dostane, tedy v daném případě i částka 3000 Kč, která podle tvrzení st-lů je úplatou za to, co kupující v budoucnosti získají zcelením a zaokrouhlením svého majetku. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že v daném případě zřejmě musily vzniknouti pochybnosti o tom, zda zcizovací cena 6000 Kč ve smlouvě uvedená odpovídá obecné hodnotě, neboť st-lé již v přiznání tuto okolnost zdůraznili. Mohl proto úřad použiti ustanovení § 9 prav. a položiti za základ pro výpočet obecnou hodnotu. Je sice pravda, že spočívá to ve volném uvážení úřadu, avšak úřad nesmí tohoto svého práva zneužíti a porušili svým rozhodnutím obecné pojmy právní slušnosti a spravedlnosti.
Námitka ta není důvodná.
Paragraf 5. odst. 2 dávk. prav. stanoví, že za zcizovací a nabývací hodnoty platí zpravidla zcizovací a nabývací ceny. Paragraf 9 prav. určuje, kdy úřad může na místo zcizovací ceny vzíti vyšetřenou obecnou hodnotu, a v poslední větě odst. 1 praví, že o tom, jsou-li v daném případě podmínky pro to, aby byla vzata za základ obecná hodnota v době zcizení, rozhoduje úřad podle volného uvážení. Nss obdobné ustanovení dávk. ř. č. 545/1920 Sb. vyložil v nál. Boh. A 4966/25 v ten rozum, že strana nemá nároku na to, aby úřad vzal za základ pro vyměření dávky na místo ceny obecnou hodnotu nemovitostí, a že o tom, jsou-li v konkrétním případě dány podmínky pro takový postup, rozhoduje úřad podle volného uvážení. Na tomto názoru setrval nss v četných judikátech pozdějších i podle pravidel dávk. č. 143/1922 Sb.
Jestliže tedy v daném případě úřad nevyhověl návrhu strany, aby za základ vyměření dávky vzata byla obecná hodnota nemovitosti na místo zcizovací ceny, neporušil tím žádného práva st-lů (§ 2 zák. o ss).
Zbývá tedy jedině otázka, zda částka úřadem uznaná za zcizovací cenu skutečně odpovídá zcizovací ceně prodané nemovitosti ve smyslu § 5 dávk. prav. Stížnost v tom směru namítá, že vlastní zcizovací cena je pouze 3000 Kč, další částka 3000 Kč pak že je úplatou za to, co kupující v budoucnosti získají zcelením a zaokrouhlením svého majetku a tedy nikoliv úplatou za prodaný pozemek.
Nss neshledal1 tento názor stížnosti správným.
Úplata za výhodu, záležející v tom, že nabyvatelé koupí sporného pozemku docílí zcelení svého majetku, není než úplatou za zvláštní vlastnost převáděného pozemku — třebas tato vlastnost jevila se významnou a cennou jen právě pro tyto nabyvatele — a tvoří tedy součást ekvivalentu, kterého se zcizitelům dostává za převod nemovitosti samé, čili součást zcizovací ceny ve smyslu § 5 dávk. prav. Právem tedy úřad uznal zcizovací cenu částkou 6000 Kč. Okolnost, že cena ta není snad přiměřena obecné ceně pozemku, nýbrž je cenou zvláštní obliby, je irelevantní (srov. Boh. A 11782/35).

Citace:

č. 9772. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 635-637.