Čís. 8882.

Osvojení (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 56 sb. z. a n.).
Pro schválení osvojovací smlouvy ohledně nesvéprávného osvojence není rozhodujícím usnesení poručenského soudu, nýbrž teprve usnesení sborového soudu, udělující usnesení poručenského soudu konečné potvrzení.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1928, R II 136/29.)
Smlouva o osvojení, uzavřená dne 19. září 1928 mezi manželi Bohdanem a Josefinou H-ovými jako osvojiteli a osvojenkyní nezl. Irenou P-ovou, byla usnesením okresního soudu v Bohumíně ze dne 2. října 1928 poručenský schválena. Okresní soud předložil toto usnesení ke konečnému potvrzení krajskému soudu, který dne 27. října 1928 usnesení prvé stolice schválil. Dříve, než smlouva o osvojení byla schválena konečným rozhodnutím krajského soudu ze dne 27. října 1928, zemřela dne 24. října 1928 osvojitelka Josefina H-ová. Soud prvé stolice na to oznámil účastníkům, že vzhledem k předpisu § 8 (3) poslední věty zákona ze dne 28. března 1928 čís. 56 sb. z. a n. nemá osvojovací smlouva účinku, pokud osvojenka byla osvojena též Josefinou H-ovou, ježto Josefina H-ová dne 24. října 1928 zemřela. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Otázku, zda jest dovolací stížnost opodstatněna, jest posuzovati, ježto jde o souhlasná usnesení nižších soudů, s hlediska § 16 nesp. říz., neboť i řízení upravené zákonem o osvojení ze dne 28. března 1928, čís. 56 sb. z. a n. jest řízením nesporným. Dovolací stížnost vytýká napadenému usnesení podle svého obsahu zřejmý rozpor se zákonem, leč nelze s ní souhlasiti. Jde o otázku, od kdy platí osvojovací smlouva, není-li osvojenec svéprávným, za schválenu podle § 10 prvý odstavec zákona, zda již ode dne usnesení, kterým poručenský soud konečně rozhodl, vyšetřiv poměry pro schválení rozhodné, o žádosti o osvojení, či teprv ode dne usnesení, kterým nadřízený sborový soud, jemuž poručenský soud předložil své usnesení i se spisy ke konečnému potvrzení, udělil usnesení poručenského soudu konečné potvrzení. Otázka tato souvisí s otázkou, jaký má význam toto konečné potvrzení nadřízeného soudu. Úkolem, přiděleným v tomto případě zákonem sborovému soudu, není jen, jak se domnívají stěžovatelé, že sborový soud prostě potvrzuje to, na čem se usnesl poručenský soud, nýbrž jest jeho úkolem, že sám rozhoduje a že proto potvrdí usnesení poručenského soudu, shledá-li je správným po zákonu, že však jest také oprávněn rozhodnouti jinak a odepříti potvrzení. Jen tak lze vykládati význam konečného potvrzení sborovému soudu vyhraženého. Zákon právě zamýšlel, by o usnesení poručenského soudu pro jeho zvláštní důležitost rozhodoval ještě sborový soud. Rozhodujícím pro schválení osvojovací smlouvy není tudíž usnesení poručenského soudu, nýbrž usnesení sborového soudu a jest proto toto usnesení oním usnesením, jež schvaluje osvojovací smlouvu. Schválení osvojovací smlouvy nastalo tudíž teprve dnem, kdy sborový soud vydal konečné potvrzení. Že jest názor tento správný a shoduje se také se zákonem, vyplývá z § 10 druhý odstavec zákona. Podle tohoto ustanovení zákona jest rozklad do konečného potvrzení sborového soudu předložiti tomuto soudu, nikoli soudu poručenskému, jak by tomu bylo, kdyby šlo o rozhodnutí tohoto soudu, stížnost pak jde ke sborovému soudu druhé stolice. Zemřela-li tudíž osvojitelka Josefína H-ová, jak jest zjištěno, dne 24. října 1928, tudíž před 27. říjnem 1923, kdy krajský soud jako nadřízený sborový soud schválil, správně potvrdil, usnesení poručenského soudu, jímž tento rozhodl konečně o žádosti o osvojení, vyslovily nižší soudy správně, že schválení smlouvy nemá podle § 8 (3) uved. zák. účinku, pokud osvojenka byla osvojena též Josefinou H-ovou.

Citace:

č. 8882. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 538-540.