Č. 3580.

Zajištění bytů: I. Předpokladem zajištění podle § 13 zák. č. 225/1922 a 87/1923 není, že byt fest pronajat státnímu zaměstnanci, nýbrž že byl obýván dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem. — II. Okolnost, že vlastník domu bytu po státním zaměstnanci potřebuje nutně pro sebe, nevylučuje jeho zajištění podle § 13 cit. zák.
(Nález ze dne 9. května 1924 č. 5296).
Věc: J. L. v P. proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 1. listopadu 1923 zajistila osp v P. na základě § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. v domě st-lově byt, uprázdněný služebním přeložením majora K. K. do obce jiné a přikázala byt ten štábnímu kapitánovi J. A. — —
Nař. rozhodnutím ze 7. ledna 1924 nevyhověla zsp odvolání, ježto jsou zde předpoklady § 13 zák. č, 225/22 ve znění zák. č. 87/23 pro zajištění bytu.
Stížnost do rozhodnutí toho neshledal nss důvodnou.
Stížnost namítá především, že nař. rozhodnuti jest nezákonné, ježto nájemcem bytu nebyl dne 19. srpna 1922 státní zaměstnanec, případně vojenský gážista (§ 13, odst. 4 zák. č. 87/1923), nýbrž že nájemkyní bytu byla choť vojenského gážisty, a domnívá se, že následkem toho nelze vůbec použíti § 13 cit. zák., zejména, když předpis ten předpokládá, že byt musí býti pronajat státnímu zaměstnanci.
Názor ten není správný. Předpokladem § 13 není, že byt jest pronajat státnímu zaměstnanci, nýbrž že byt byl obýván dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem a uprázdní se následkem toho, že státní zaměstnanec, pokud se týče vojenský gážista, který v bytě bydlí a 19. srpna 1922 bydlel, byl služebně přeložen do obce jiné. Bez významu jest dále okolnost, že st-l zajištěného bytu nutně potřebuje pro svoji četnou rodinu, stále churavící. Neboť zákon neosvobozuje vlastníka domu od povinnosti mu § 13 cit. zák. uložené, jestliže jinak předpoklady pro zajištění bytu jsou dány. Vlastní potřebu majitele domu uznává zákon jen v případě § 2 zák. č. 225/22 ve znění zák. čís. 87/23, o takový případ však zde nesporně nejde. — — —
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3580. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1226-1227.