Č. 3116.

Státní občanství: O žádostech osob, majících domovské právo na Slovensku, za přiznání stát. občanství podle § 9 úst. zák. č. 236/1920 rozhoduje jako první a jediná instance ministr s plnou mocí pro správu Slovenska.
(Nález ze dne 15. ledna 1924 č. 415.)
Věc: Hedvika R. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o přípustnost odvolání.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítl ministr pro Slov. ve smyslu § 5 zák. čl. XX z r. 1901 pro nepřípustnost odvolání, jež podala st-lka z rozhodnutí téhož ministra stran nepřiznání státního občanství čsl. ve smyslu § 9 úst. zák. č. 236 Sb. z r. 1920 z důvodu, že o žádostech za přiznání čsl. státního občanství ve smyslu § 9 cit. úst. zák. podaných rozhoduje ministr ten ve smyslu čl. 2 a 8 vlád. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb. a na základě zmocnění ministra vnitra s konečnou platnosti.
Stížnost k nss podaná vytýká rozhodnutí tomu nezákonnost, tvrdíc, že ve smyslu čl. 1, 2 a 8 uved. vl. nař. rozhodují na Slovensku o žádostech podle § 9 úst. zák. dvě stolice a to v prvé župan, v druhé ministr vnitra a že ministr vnitra může ministra plnomocníka pověřiti toliko rozhodnutím v první stolici na místo župana, takže jest i z rozhodnutí ministra plnomocníka přípustná stížnost k ministru vnitra.
Stížnost jest na omylu.
Podle čl. 2, odst. 2 nař. z 30. října 1920 č. 601 rozhoduje sice zásadně o žádostech za přiznání státního občanství čsl. ve smyslu § 9 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. politický úřad 2. stolice a jest podle 3. odst. tohoto či. možno proti zamítavému rozhodnutí tohoto úřadu podati podle všeobecných předpisů stížnost k min. vnitra.
Z těchto ustanovení jest však stanovena v čl. 8 uved. nař. výjimka potud, že rozhodnutí podle čl. 2, odst. 2 nař. vydává pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ministr vnitra, jenž může rozhodování, pokud jde o Slovensko, svěřiti ministru pro Slov.
Vydává-li však na území uvedeném ministr vnitra rozhodnutí v I. stolici (argumentům slova »podle čl. 2, odst. 2«), vyplývá z toho, že na Slovensku o uvedených žádostech župan vůbec nerozhoduje, nýbrž že rozhodování to přísluší na území uvedeném výlučně jediné instanci, totiž přímo a konečně ministru vnitra. Následkem toho vztahuje se ovšem i pověření ministra plnomocníka ministrem vnitra k tomuto rozhodování v prvé a zároveň i v poslední stolici.
Jak z výn. min. vnitra ze 13. listopadu 1920 č. 71130/20/7 soudu předloženého jest patrno, svěřil skutečně min. vnitra ministru pro Slov. rozhodování to ve všech případech, ve kterých jde o osoby, jež mají domovské právo na Slovensku.
Je-li tomu tak a není-li sporu o tom, že st-lka měla domovské právo na Slovensku, zamítl ministr s plnou mocí s poukazem k § 5 zák. čl. XX z r. 1901 právem odvolání st-lčino, neboť bylo-li původní rozhodnutí ministrovo konečné, bylo odvolání z něho k ministru vnitra podané ne- přípustné.

Citace:

č. 3116. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 312-313.