NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Č. 12555.

Jazykové právo. — Samospráva obecní: Obec, jež je povinna postarati se o jazykově bezvadné vyřizování spisů ve státním jazyce, vypisujíc konkurs na místo obec. zaměstnance, jehož má býti použito také k obstarávání písemných prací, je povinna vyžadovati od uchazečů také úplné znalosti státního jazyka.
(Nález z 9. října 1936 č. 15212/36.) Věc: Obec Vchynice proti rozh. zem. úřadu v Praze z 9. listopadu 1933 o vypsání místa obec. strážníka.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Litoměřicích ze 14. března 1933 bylo podle § 102 obec. zříz. zrušeno usnesení obec. zastupitelstva vchynického z 19. ledna 1933, jímž byl vypsán konkurs na místo obec. strážníka, a výkon usnesení toho zakázán.
Výměr ten byl k odvolání obce vchynické nař. rozhodnutím potvrzen z těchto důvodů: Podle výsledku posledního sčítání lidu má obec Vchynice 350 obyvatelů, z nichž je 42,3% příslušníků státního jazyka. Vzhledem k tomu jest obec podle ustanovení článku 72 odst. 2 a článku 73 odst. 2 (věta 2) jaz. nař. č. 17/1926 Sb. povinna postarati se o jazykově bezvadné vyřizování spisů v jazyku československém. Z konkursních podmínek, stanovených citovaným usnesením obec. zastupitelstva, v nichž se vyžaduje pro uchazeče o zmíněné místo znalost německého jazyka ve slově a písmě a znalost státního jazyka pouze ve slově, je zřejmo, že přijatý zaměstnanec má býti obcí použit také k obstarávání písemných prací. Jelikož tyto písemné práce v obci Vchynicích, jak shora podotčeno, nedějí se výlučně v jazyku německém, nýbrž také v jazyku státním, byla obec povinna vyžadovati od uchazečů také úplnou znalost státního jazyka v písmě, aby mohla plně dostáti povinnosti uložené jí v článku 73 odst. 2 větě 2 cit. jaz. nařízení. Jelikož pak i výslechem obec. starosty je prokázáno, že si musí často opatřovati překlady v Lovosicích, dlužno právem uznati, že obec nesplnila dosud zmíněnou povinnost a že je tudíž povinna vyžadovati od uchazečů na místo takového obec. zaměstnance, který má obstarávati též písemné práce, také úplnou kvalifikaci v jazyce státním. Nečiní-li tak, odporuje vypsaný konkurs článku 73 odst. 2 věta 2 cit. jaz. nař. a je tedy zákrok podle § 102 obec. zříz. čes. zcela odůvodněn.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané vycházel nss z těchto úvah:
Stížnosti nebylo lze dáti za pravdu, pokud namítá, že pro použití předpisu § 102 obec. zříz. nebylo v daném případu podkladu proto, že nebyl porušen žádný výslovný předpis zákona. Podle cit. ustanovení přísluší státní správě vykonávati právo dohlédací k obcím, aby z mezí působnosti své nevystupovaly a nečinily ničeho, co by bylo proti zákonům. Výrazem »zákon« není zde míněn pouze zákon formální, nýbrž každá norma, mající zákonnou platnost, tedy zejména i vlád. nař., vydané k provedení určitého zákona. Také není třeba, aby bylo jednáno přímo proti nějakému výslovnému ustanovení takovéto normy, stačí, jestliže postup obce je v jakémkoli rozporu s předpisy normy té, tedy je-li prostě nezákonný. Avšak ani ve věci samé nebylo lze stížnosti přisvědčiti.
Jak z odůvodnění nař. rozhodnutí se podává, vychází žal. úřad z předpokladu, že stěžující si obec, v níž podle posledního sčítání lidu obývá 42,3%, tedy více než 20% státních příslušníků československého jazyka, byla podle čl. 72 odst. 2 a čl. 73 odst. 2 jaz. nař. povinna postarati se o bezvadné vyřizování spisů v jazyku československém, dále
Bohuslav-Dusil, Nálezy správní XVIII. 46 ze zjištění, že se stěžující si obec dosud o takovéto bezvadné vyřizování spisů v jazyku československém nepostarala, a z toho dochází pak k závěru, že obec, jestliže se jí při obsazování místa obecního strážníka, resp. sluhy naskytla možnost uvedené zákonné povinnosti vyhověti, neměla se jí zbaviti vypsáním takových konkursních podmínek na toto místo, jež by umožnily místo to obsaditi silou, která by československého jazyka v písmě mocna nebyla.
Pokud obec proti tomuto odůvodnění namítá, že péče o bezvadné vyřizování spisů v jazyku československém, jak je v čl. 73 odst. 2 jaz. nař. obcím uložena, není tu nijak vymezena, čímž chce patrně vytýkati, že jest obci přenechána volba prostředků, jakými uvedené své povinnosti chce vyhověti, nepostihuje pravý smysl nař. rozhodnutí. Žal. úřad nenadiktoval stěžující si obci přímo, jakého prostředku má ke splnění své povinnosti užíti, nýbrž jen ji zakázal, že se nesmí zbaviti jediného a posledního prostředku, který jí v tomto směru zbývá.
Proti úsudku žal. úřadu, že jde skutečně o takovýto jediný a poslední prostředek, stížnost namítá pouze, že obecní sluha, resp. strážník, jehož místo mělo býti obsazeno, nebyl určen k vyhotovování písemných prací, a že znalost německého jazyka v písmě byla na něm žádána jen proto, že úkolem jeho jako policisty bude činiti občas hlášení obci, tedy patrně hlášení rázu interního, k čemuž mu vzhledem k německé jednací řeči bude stačiti znalost jazyka německého. Leč tato námitka opětně nevyvrací odůvodnění žal. úřadu, že i za tohoto stavu byla obec povinna při této poslední příležitosti postarati se o to, aby osoba, jež bude do obec. služeb přijata, měla takovou způsobilost co do znalosti jazyka československého, aby za její pomoci obec mohla své shora uvedené povinnosti dostáti.
Zbývá tedy jen námitka, že obec této své povinnosti učinila již zadost, když obecní starosta sám československý jazyk ovládá, když však přijde něco těžšího, že mu pomáhá jeho náměstek, který je Čech, a že někdy si dá něco přeložiti na městském úřadě v Lovosicích. Ani v tom nemohl soud dáti st-lce za pravdu. Povinnost, jakým způsobem a v jakém rozsahu jsou obce povinny zabezpečiti vyřizování podání v jazyku československém, je v článcích 73 a 74 jaz. nař. odstupňována od povinnosti, aby starosta, jeho náměstek i členové městského předsednictva byli úplně mocni jazyka státního (čl. 73 odst. 1), až k pouhé možnosti, aby při tom vypomohl náměstek starosty a některý člen obec. zastupitelstva a aby byl nadřízený úřad politický požádán o překlad (čl. 74 odst. 2). V této gradaci prostředků je tato posléze uvedená nejmírnější povinnost vyhrazena jen obcím, jimž podle předchozího článku nebyla uložena povinnost míti úřední síly znalé jazyka státního, pokud se týká postarati se o jazykově bezvadné vyřizování v jazyku státním. Z toho však se již podává, že všechny ony obce, jež v gradaci právě naznačené jsou zařazeny na některém ze stupňů vyšších, — tedy také ty, jež podle čl. 73 odst. 2 mají pouze povinnost postarati se o jazykově bezvadné vyřizování spisů v jazyku československém, — nezhostí se povinnosti jim uložené již tím, učiní-li některé z opatření vytčených v čl. 74 odst. 2, nýbrž musí učiniti opatření vydatnější, jež by zejména trvale zaručilo možnost, aby své zákonné povinnosti mohly dostáti. Za takovéto vydatnější a trvalé opatření nelze však uznati, jestliže dočasný starosta nebo některý z členů obec. zastupitelstva náhodou jazyk československý i v písmě ovládá, — vždyť ti mohou při nejbližší příležitosti býti nahrazeni osobami jinými, u nichž tato možnost dána není, — a stejně nelze za dostatečné uznati doprošování se sousedního městského úřadu, jenž k takovému vypomáhání není po zákonu povinen.
Ježto tedy žádná z námitek stížnosti se nesetkala s úspěchem, slušelo ji zamítnouti.

Citace:

Č. 12555. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 876-879.