NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Čís. 983.

K beztrestnosti dle § 187 tr. zák. nestačí pouhé vyzvání poškozeného pachatelem, by si odcizenou věc odnesl.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1922, Kr II 887/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 27. října 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 a), b) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolání se zmatku čís. 9 lit. b) je pochybeno již proto, že rozsudek a důvody jeho neobsahují výroku o okolnostech rázu, v onom místě zákonném vytčeného. Než ani vada neúplnosti soudního výroku není vývody zmateční stížnosti dolíčena. V souhlasu s obsahem trestního oznámení — dle něhož motor a jeho součástky, zejména části, které z příkazu stěžovatelova vzal Petr K. do svého bytu, byly majiteli vráceny teprve četnictvem (z rozkazu četnictva) — uplatňuje stížnost pouze, že stěžovatel oznámil, ještě než vrchnost zvěděla o jeho provinění, inženýru D-ovi (úředníku majitelky motoru), kde se motor nachází, a že ho vyzval, aby přišel s bezpečnostními orgány ku stěžovateli, aby motor u něho nebo u K-a se nacházející, pakliže je totožný s motorem firmě D. ukradeným, mohl býti bez odkladu vrácen této firmě. Stížnost shledává ovšem již v tomto sdělení a vyzvání úplnou nápravu škody, vrácení a odevzdání motoru poškozenému závodů; než neprávem. Ustanovení § 187 tr. zák. žádá, by účastník krádeže skutečně napravil všechnu škodu z jeho účastenství vzešlou. Náprava škody nebyla zjednána již zmíněným sdělením a vyzváním, kdyžtě K. držel přes toto sdělení a vyzvání součástky, stěžovatelem na sebe převedené a v bytě K-ově ukrývané, i na dále jménem stěžovatelovým, nýbrž teprve tím, že součástky byly odevzdány majitelce, co však nesporně stalo se teprve četnictvem a teprve, když četnictvo již zvědělo o provinění stěžovatelově, nehledě ani k tomu, že jiné součástky motoru, které byly rovněž stěžovatelem koupeny a z příkazu stěžovatelova, pokud se týče jeho zmocněnce K-a dopravovány Konstantinem T-em do bytu K-ova, byly T-ovi odebrány a majitelce vráceny bez jakéhokoliv přispění stěžovatelova. Stížnosti uplatňované skutečnosti nepoukazují tudíž ku včasnému napravení veškeré škody z účastenství stěžovatelova vzešlé. Nalézací soud mohl je opomenouti, aniž výrok jeho o skutečnostech rozhodujících stal se neúplným.

Citace:

č. 1539. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 106-107.