NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 988.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pod skutkovou podstatu lichevního zákona nespadá odstupné, jež si odstupitel bytu vymínil, třebas postoupení bytu bylo pouze dočasné.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1922, Kr II 754/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Brně ze dne 5. srpna 1921, jímž byl obžalovaný sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin předřazování podle § 8 čís. 3 zákona ze dne 7. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Lichevní soud odůvodnil osvobozující výrok tím, že obžalovaný Jakub K, žádal za obchodní místnost, danou jím do pronájmu, 50 K měsíčně, kterýžto peníz sám jako nájemné platil, a že dalších jím požadovaných 4000 K, po případě 1500 K bylo toliko odstupným, nikoli nájemným, což vysvítá z toho, že obžalovaný místnost, o kterou jde, nechtěl docela odstoupiti, nýbrž ji toliko dal do podnajmu a že obžalovaný tímto penízem chtěl býti odškodněn toliko za to, že by dle zákona o ochraně nájemníků nemohl vykázati Emila G-а, až by místnost onu požadoval nazpět pro svoji ženu. Zmateční stížnost státního zastupitelství, jež, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti dle čís. 9 a) § 281 tr. ř., napadá tento rozsudek a snaží se dokázati, že, kdyžtě šlo o pouhé pronajmutí prázdné místnosti, nelze v úplatě, byť i snad přímo sloužiti měla jako odškodnění za zákonitý, ostatně jen možný, následek pronajmutí, přece jen spatřovati nic jiného, než část nájemného, tedy úplatu ve smyslu prvého odstavce § 8 zákona o vál. lichvě, jest neodůvodněna. Předpokladů § 8 zákona o vál. lichvě tu není. V návrhu na spěšné řízení kladlo se obžalovanému za vinu, že dával sobě poskytnouti za prázdnou obchodní místnost 4050 K za první měsíc jako podnájemné. Návrh ten je však uměle ustrojen, jsa v odporu se spisy, dle nichž žádal obžalovaný toliko 50 K za místnost jako podnájemné a pak 4000 K, po případě 1500 K jako odstupné po Emilu G-ovi. Význam slova »odstupné« netřeba v rozsudku blíže vykládati, ježto každému jest po vědomo, co slovo ono znamená, totiž odměnu za to, že někdo vzdá se určitého nároku nebo práva, poskytne jinému jistou úsluhu, přenechá byt, v tomto případě obchodní místnost, která v zákoně jest na roveň bytu. To, co požadovali obžalovaný mimo výše uvedených 50 K měsíčně, nelze zahrnouti v pojem nájemného, ježto to bylo výslovně poznačeno jako odstupné. Okolnost, že obžalovaný nevzdal se místnosti oproti pronajímateli definitivně a že přijal G-а jen do podnájmu, nezbavuje požadovanou odměnu povahy odstupného, poněvadž odstupné může býti požadováno také za dočasné odstoupení místností, zvláště když v tomto případě trvání podnájemního poměru nebylo předem omezeno. Zákon rozlišuje výslovně nájemné a všelikou jinou úplatu, jež se dává za poskytnutí práv nájemních nebo podnájemních. V odstavci druhém § 14 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n., výslovně jest stanoveno: Zapovězena jsou veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislosti s tím, nebo kterými pronajimatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt. Pakliže zákonodárce, chtěje postihnouti takováto jednání, stanovil na ně zvláštní sankci trestní, plyne z toho samozřejmě, že těch časů nebylo postaráno o zákonný podklad stihatelnosti takových jednání a že tedy braní odstupného nelze podřaditi pod předpis § 8 zákona o válečné lichvě. Zmíněná, dle § 14 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n., zapovězená právní jednání jsou dle § 29 téhož zákona trestná nikoli soudně, nýbrž politickou okresní správou a tam, kde je státní policejní úřad, tímto úřadem, aniž zákon vyhražuje — jako se děje v četných jiných administrativních předpisech a zákazech, obsahujících spolu sankci trestu politickým úřadem ukládaného — příslušnost trestních soudů pro případ, že by čin v § 14 zapovězený zakládal spolu skutkovou povahu jednání soudně trestného.

Citace:

č. 988. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 495-496.