NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 2384.

Směrodatnou pro hranice pozemku jest mapa knihovní, nikoli mapa katastrální.
(Rozh. ze dne 14. března 1923, Rv I 552/22.)
Žalobu, by uznáno bylo právem, že žalovaným nepřísluší služebnost sváděti vodu se stavební parcely čkat. 20 a jejich stavení č. p. 3 podélným příkopem na stavební parcelu čís. 27. a že jsou povinni toho se zdržeti procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl mimo jiné z těchto důvodů: Odvolací soud vzal za prokázáno, že u chléva na dvoře usedlosti č. p. 3 jsou patrny zbytky po někdejším podkrovním žlabu a stružka, kterou byla voda odváděna do podélného příkopu, kdežto nyní stružka tato ústí do příčního příkopu a jest na ní zřejmo, že byla uměle vytvořena; touto stružkou a příčním příkopem jest do podélného příkopu odváděna okapová voda; ústí příčního příkopu do podélného příkopu jest uměle zhotoveno a před provedením tohoto zařízení nemohla voda stékati do podélného příkopu, nýbrž stékala hnojištěm a dvorem do návsi; hranice mezí stavebními parcelami čís. kat. 27 a 20 probíhala ve knihovní mapě právě tak jako v prvotné mapě, podle které a podle výsledku měřeni na místě samém
jest hraniční podélný — příkop ve zmíněné již stavební parcele žalobců č. kat. 27; podél tohoto příkopu na straně ku stavení č. p. 4 jest zeď 45 cm široká. Odvolací soud považuje tento posudek za úplný a
vyčerpávající, jenž nemá odporu a nezavdává podle §u 362 odstavec bdruhý c. ř. s. příčiny, aby byl podáván nový posudek týmž neb jiným znalcem. Znalec svému nálezu a posudku položil za základ jednak stav mapy knihovní a prvotné, obou o zmíněné hranici úplně shodných, jednak výsledky měření na místě samém a správnost jeho posudku není ani seslabena ani zrušena tím, že není souhlasu mezi evidenční mapou a
knihovní mapou o téže hranici, poněvadž základem knihovní mapy jest
prvotní mapa, pouze knihovní mapa tvoří podle §u 74 knih. zák. a výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 11. dubna 1878 čís. 3676 doplňující část pozemkové knihy a jenom zápisem do této nabýti lze vlastnického práva k nemovitosti (§ 431 obč. zák. a §§ 69 a násl. knih. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl mimo jiné v
důvodech:
Výtka neúplnosti řízení souvisí s dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), který žalovaní spatřují v tom, že odvolací soud stojí na stanovisku, že pro určení hranic pozemků je směrodatná mapa pozemkové knihy a nikoli, jak oproti tomu zastávají žalovaní, mapa katastrální. Odvolací soud však právem stojí na uvedeném stanovisku o mapě pozemkové knihy a z toho důvodu také právem
neprovedl důkazu vrchním evidenčním geometrem o tom, jaké hranice
by vyšly u sporné parcely čís. 29 podle mapy katastrální. Mylně mají
dovolatelé za to, že mapa pozemkové knihy jest jen kopií mapy katastrální a že tudíž pro určení hranic je tato katastrální mapa směrodatná. Základem mapy pozemkové knihy byla ovšem kopie mapy katastrální (§ 16 zákona ze dne 5. prosince 1874, čís. 92 z. zák.), ale tato kopie byla dle stavu shledaného při zakládání pozemkových knih přezkoumána, případně opravena (§ 21 cit. zák. a § 12 a 16 nař. min. sprav, ze dne 8. února 1875, čís. 13 z. zák.) a takto přezkoumaná i dotyčně opravená kopie jako samostatná mapa činila pak a jest dle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 11. dubna 1878 čís. 3675 podstatnou součástí pozemkové knihy. Jako součást pozemkové knihy je však mapa pozemkové knihy, pokud o její správnosti není pochybnosti, — a pochybnosti takové v tomto případě nebylo — jedině při stanovení hranic pozemků směrodatná (rozh. ze dne 4. února 1920, Rv II 3/20 uveřejněné pod číslem 403 ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Citace:

Rozhodnutí č. 2384. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 448-449.