Č. 1007.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): * Dávce z přírůstku hodnoty dle § 4 č. 3, příl. 2 cís. pat. z 29. prosince 1915 č. 83 z. z., nepodléhá úplatný převod s adoptivních rodičů na adoptivní děti.
(Nález ze dne 8. listopadu 1921 č. 14668.)
Věc: Marie R.-B. v N. (adv. Dr. S. Straka z Mělníka) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem ze dne — vyměřil inspektorát pro zemské dávky v Praze Aloisii Č. z převodu nemovitostí zapsaných ve vložkách č. — — — dávku z přírůstku hodnoty částkou 13023 K 67 h, vzav za podklad pro výpočet dávky jednak nabývací hodnoty dle udání strany 61010 Kč, jednak dle trhových smluv cenu nabývací v sumě 2760 K a 1400 K a zcizovací hodnoty dle úředního ocenění 150000 K, 7000 K a 3000 K.
Stížnost do tohoto platebního rozkazu podanou stěžovatelkou, jako jednou z dědiček Aloisie Č., jež zatím zemřela, zamítl zemský správní výbor v Praze naříkaným rozhodnutím.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud toto:
Již v řízení před prvou stolicí uplatňovala zatím zemřelá Aloisie Č. a ve stížnosti ke druhé stolici opakovala také stěžovatelka námitku, že převod nemovitosti, o který jde, není podroben dávce z přírůstku hodnoty po rozumu al. 3 § 4 dávk. ř., protože jde o převod mezi adoptivní matkou a adoptovanou dcerou. Žalovaný úřad neuznal tento důvod osvobození od dávky, opíraje se o právní názor, že pojem »potomci« dlužno vyložiti z §§ 40 a 42 o. z. o. jako všechny příbuzné v linii sestupné, t. j. přímé. Poměrem příbuzenským jest jedině poměr pokrevenský. Právní poměry jemu napodobené nejsou poměry příbuzenskými. Mezi osobami spojenými poměrem adopčním vznikají jen právní poměry, které jsou vyznačeny ve smlouvě osvojovací (§ 184 o. z. o.) nebo vypočtené v §§ 182 až 184, pak v § 755 o. z. o. nebo v jiných zákonech (srovn. § 4 čís. 3 nového řádu o dávce z přírůstku hodnoty). Poměr tento nelze rozšiřovati na další případy.
Tento právní názor neshledal nejvyšší správní soud správným a zákonu vyhovujícím. § 183 o. z. o. stanoví, že mezi rodiči — zvolitely a dětmi — zvolenci i jejich potomky jsou táž práva, jako mezi manželskými rodiči a dětmi, pokud zákon neustanovuje výjimku. Takovou zákonem stanovenou výjimku obsahuje na př. § 6 domovského zákona z r. 1863, který předpisuje, že přijetím dítěte za vlastní se domovské právo nezakládá, dále stanovil takovou výjimku § 55 al. 13 branných předpisů ze dne 11. dubna 1889 č. 41 ř. z., který z dobrodiní osvobození od služby presenční poskytnuté jedinému synu nebo jedinému zeti vylučoval kromě jiných též adoptovaného syna. Nebýti těchto výslovných výjimek zákona, musilo by dle ustanovení: § 183 o. z. o. také adoptované dítě nabýti domovského práva v oné obci, ve které otec byl domovsky příslušný, a musil by také jediný adoptovaný syn býti účasten výhody osvobození od presenční služby vojenské. Staví-li tudíž občanský zákon adoptivní poměr na roven poměru mezi manželskými rodiči a dětmi až na výjimky, které by musily býti stanoveny zákonem, § 4 al. 3 dávk. ř. pak osvobozuje od dávky převody s potomků na předky všeobecně, nevyjímaje z nich potomky adoptované, nelze o tom pochybovati, že v pojmu předků a potomků, jak je posléz citovaný zákon na mysli má, jsou zahrnuti také takoví, kteří nemají původ v manželském zplození, nýbrž odvozují svůj původ ze smlouvy adopční a dle § 183 o. z. o. požívají s potomky manželskými stejných práv.
Když žalovaný úřad neměl pochybnosti o tom, že postupující Aloisie Č., roz. B., jest adoptivní matkou a nastupující Marie R.-B. její adoptovanou dcerou, jednal proti předpisu al. 3 § 4 dávk. ř., vyměřiv a předepsav dávku z přírůstku hodnoty z převodu nemovitostí, který jest pokládati za převod s předka na potomka.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost. Výrokem tímto stává se zbytečným, aby se nejvyšší správní soud zabýval ještě výtkami přednesenými proti způsobu a výši vyměření dávky z přírůstku hodnoty.

Citace:

č. 1007. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 907-909.