Č. 3941.

Pozemková reforma: * Reklamoval-li vlastník pro sebe určité nemovitosti v prvé řadě podle § 3 a) záb. zák. a § 20 příd. zák. a in eventum také dle § 11 záb. zák., nesmí stpú rozhodnutí své vynésti o žádosti na podkladě § 11 ohledně jiných nemovitostí vznesené, aniž se zároveň vysloví o nárocích dle téhož předpisu jen in eventum vznesených.
(Nález ze čine 24. září 1924 č. 16108.)
Věc: Alžběta W. ve S. (adv. Dr. Kar. Müller z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o nárok dle § 11. záborového zákona a § 20 přídělového zákona.
Výrok: Stížnost, pokud vztahuje se na propuštění půdy dle 2. věty § 11. zák. záb., odmítá se jako nepřípustná; v ostatním se nař. rozhodnutí zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-lka reklamovala nemovitosti velkostatku s-ckého podle § 3 a) a 11 záb. zák., a žádala, aby jí byla řada pozemků, tvořících park zámků jejích, ponechána dle § 20 příd. zák., a kdyby se tak nestalo, aby pozemky ty byly jí propuštěny na vrub nároku dle § 11 záb. zák.
Nař. výměrem odmítl stpú vyloučiti nemovitostí dle § 3 a) záb. zák., propustil jí ze záboru dle § 11 záb. zák. 309 k. j. 1224 sáhů půdy zemědělské a 8 k. j. 562 sáhů půdy jiné, žádost za propuštění nemovitostí do výměry 500 ha zamítl jako bezdůvodnou, a prohlásil, že o propuštění další nezemědělské půdy bude rozhodnuto později.
O nároku vzneseném dle § 20 příd. zák. rozhodnuto nebylo.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
St-lka reklamovala v řízení správním nemovitosti dle § 11 a 3 a) záb. zák., uplatnila i nárok na ponechání parcel, tvořících park jejích zámků dle § 20 příd. zák. a pro případ, že by nebylo uznáno na ponechání těchto parcel, žádala, aby jí pozemky ty byly propuštěny ze záboru dle § 11 záb. zák.
Na vyloučení ze záboru dle § 3 lit. a) záb. zák. uznáno nebylo, a stížnost v tomto směru stižného bodu nemá. Stížnost spatřuje však podstatnou vadu řízení v tom, že žal. úřad nerozhodl zároveň o jejím nároku na ponechání parků dle § 20 příd. zák., eventuelně o propuštění dle § 11 záb. zák., čímž zavinil, že rozhodování své o nemovitostech, jež st-lka za jeden celek pokládala, rozdělil, takže není jisto, zda se jí pozemků těch, pro zámky její značně důležitých, vůbec dostane.
Nss uznal tuto námitku důvodnou. Reklamovala-li strana určité pozemky jako součást celku dle § 11 záb. zák. požadovaného, dle § 20 příd. zák., a in eventum i dle § 11 záb. zák., bylo povinností žal. úřadu, aby návrhy strany respektoval, celý reklamovaný objekt v úvahu vzal, a o něm také rozhodl, ať již tak, že i nárok dle § 20 příd. zák. vyřeší, a tím basi pro své další rozhodování o nároku dle § 11 záb. zák. uplatněném si založí, nebo tím způsobem, že uznal-li za vhodno odložiti rozhodnutí o nároku dle § 20 příd. zák. na dobu pozdější, pojme do rozhodnutí svého dle § 11 záb. zák. zároveň i eventuelní opatření pro ten případ, že nárok dle § 20 příd. zák. nebude uznán.
Žal. úřad toho neučinil, nýbrž rozhodnutí své rozdělil, nevzav vůbec zřetele na uplatněný event. nárok dle § 11 zák. záb. V tom spočívá podstatná vada řízení, a bylo proto nař. rozhodnutí, pokud vyřešilo nárok st-lčin dle prvé věty § 11 záb. zák., v celém rozsahu zrušiti a umožniti tak žal. úřadu, aby celý reklamovaný objekt vzal v úvahu a o něm jako celku rozhodl.
Při tomto novém řízení přijde pak v úvahu znovu i otázka volby jednotlivých reklamovaných nemovitostí; není proto na místě, aby nss se již nyní obíral námitkami stížnosti, vytýkajícími porušení práva volby vlastníkovy dle prvé věty § 11 záb. zák.
Bylo tudíž rozhodnouti tak, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 3941. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 443-444.