NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 4184.

Za platnosti nařízení ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n., nemůže se rozdělovna cukru domáhati pořadem práva na eráru zaplacení rozdílu cen cukru k rozdělení jí přikázaného.
(Rozh. ze dne 30. září 1924, R I 772/24.)
Proti žalobě firmy J., jež byla pověřena okresním hejtmanstvím rozdílením cukru, na stát (cukerní komisi) o vrácení přeplatku za přidě- lený cukr, namítl žalovaný nepřípustnost pořadu práva. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl, rekursní soud námitku zamítl. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobkyně (§ 41 odstavec druhý j. n.) domáhá se na žalovaném eráru zaplacení 10 641 Kč 87 h, tvrdíc, že jí tuto částku dluhuje čsl. cukerní komise jako rozdíl cen cukru, jí k rozdělení v okresu přikázaného a to v důsledku zvýšení cen cukru k 1. říjnu 1920 a snížení cen těch k 1. dubnu 1921. Žalovaný erár prý uznává pohledávku žalobkyně, tvrdí však, že ke dni 1. října 1920 měla žalobkyně zásoby cukru 11 327,50 kg místo jí doznaného množství 5 829 kg a že má tedy k dobru za zvýšení ceny 23 478 Kč 60 h. Jde tedy podle žaloby o vyúčtování cen cukru čsl. cukerní komisí žalobkyni jako rozdělovně jeho mezi spotřebitele přikázaného a spor se v podstatě točí o to, mnoho-li měla žalobkyně na skladě cukru k 1. říjnu 1920. Pro sporné období platilo ustanovení nařízení vlády republiky Československé ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n., jehož účinnost byla prodloužena nař. vl. rep. Čsl. ze dne 26. září 1921, čís. 358 sb. z. a n. do 31. října 1921. Podle těchto ustanovení byly veškeré zásoby nezdaněného cukru i cukr z ciziny docházející pod závěrou a nebylo vůbec dovoleno s ním nakládati bez poukazu cukerní komise (§§ 8, 9), která měla jako státní orgán obstarávati veškerou péči o výrobu, nerušené zásobování a řádné hospodaření cukrem (§ 1), nejsouc podnikem výdělečným a neprovozujíc zaměstnání, jež by směřovalo k zisku (§ 2). Komise cukerní byla oprávněna jako státní orgán říditi též příděl rozdělovnám, dodávky i prodeje a kontrolovati zásoby, jak jde z ustanovení §u 9, a to nejen cukru pod závěrou, nýbrž i cukru, který nebyl již pod závěrou (srv. odst. 5 a 7), a byla oprávněna určovati výši přeplatku při přechodu vyšších cen k 1. říjnu 1920 a zajisté též výši slevy při přechodu nižších cen k 1. dubnu 1921 [§ 17 odst. (2) a (5)]. Veškery tyto funkce a zejména též tato funkce, o něž v tomto sporu jde, byly úkony veřejnoprávními, jež prováděl stát svým právem výsostným svými orgány proti státním příslušníkům jako nadřízený jim svaz veřejnoprávní. Stát svými orgány nařizoval, státním příslušníkům — zde rozdělovně — bylo se jeho nařízením s výhradou stížnosti v cestě správní (§ 22) podrobiti. Šlo tedy o poměr veřejnoprávní a nároky z něho vzešlé jsou rovněž nároky veřejnoprávními. Jak již řečeno, určovala výši přeplatku a slevy při přechodu cen cukru cukerní komise a proti jejímu dotyčnému — jako proti každému — rozhodnutí bylo stanoveno v §u 22 cit. nař. právo stížnosti v cestě administrativní, čímž spory v tom směru vzniklé přikázány úřadům správním a tím pořad práva vyloučen. Když účinnost tohoto nařízení dnem 31. října 1921 přestala, vstoupil na její místo podle nař. vl. rep. Čsl. ze dne 27. října 1921, čís. 385 sb. z. a n., likvidační výbor s právem rozhodovati o všech záležitostech likvidačních a tedy zajisté i o nároku žalobkyně (§ 3) a proti jeho rozhodnutí vyhrazena rovněž stížnost v cestě administrativní a tedy pořad práva též vyloučen (§ 7).

Citace:

č. 4184. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 311-312.