NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Služební platy jednatelů-společníků společnosti s r. o. jsou pří zvláštní daní výdělkové odčitatelny v plné výši, nikoliv jen do 30% ryzího zisku.
Nález Nejvyššího správního soudu v Praze z 2.13. 1935 č. 6388/32.
V odvolání do předpisu zvláštní daně výdělkové za rok 1929 domáhala se stěžovatelka — společnost s r. o. —, aby odměny 52000 Kč vyplacené vedoucím úředníkům a kteří jsou zároveň jednateli a společníky stěžující si společnosti byly uznány za odčitatelnou položku v plné výši a nikoliv jen do výše 30% ryzího výtěžku, jak učinil úřad 1. stolice.
Naříkaným rozhodnutím zamítl žalovaný úřad toto odvolání.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nejvyšší správní soud;
Na sporu jest jedině právní otázka, sluší-li s uvedenými odměnami ve výši 52000 Kč nakládati, při vyměření zvláštní daně výdělkové, jako s položkou režijní, odčitatelnou s hlediska § 76, odst. 2. a § 77, odst. 1. zák. o př. daních, či sluší-li je uznati podle § 79, odst. 1., list. h) téhož zákona za srážkovou položku, když stěžovatelka jest společností s r. o., jen do výše 30% ryzího výtěžku.
Jak patrno z naříkaného rozhodnutí, nepochyboval žalovaný úřad o správnosti údajů odvolání, že společníci a jednatelé stěžující si společnosti jsou zároveň jako vedoucí úředníci firmy ve služebním poměru, upraveném v bodě 9. společenské smlouvy, a že jim z tohoto titulu příslušejí mimo náhradu hotových výloh pevné platy, jež v roce pro> uložení daně rozhodném činily 52000 Kč; žalovaný úřad však vyslovil, že odměny jednatelů-společníků dlužno posuzovati bezvýjimečně podle striktního ustanovení §u 79 lit. e) (recte h) zák. o př. da. a že lze tudíž uznati jejich odpočítatelnost, jsou-li ovšem splněny všechny podmínky uvedené pod č. 1 až 4 tohoto zákonného ustanovení — jen do výše 30% ryzího zisku podle §u 79 lit. h) č. 5 zák. o př. d.
Je tedy žalovaný úřad toho právního názoru, že ustanovení § 79 lit. h) zák. o př. d. se vztahuje i na služební platy, které jednatelé stěžující si společnosti, tedy societérní orgánové, dostali v roce pro uložení daně rozhodném výhradně ve vlastnosti zaměstnanců poplatného podniku.
Leč tento právní názor žalovaného úřadu je, jak také stížnost vytýká, mylný.
Nejvyšší správní soud vyslovil v nálezu ze dne 31. ledna 1934 č. 11439/33 Boh. F. 6964, k jehož důvodům odkazuje podle § 44 jedu. ř., právní názor, na němž setrval i v daném případě, že totiž ustanovení § 79 lit. h) zák. o př. d. č. 76/1927 Sb. týká se ,— pokud jde o jiné podniky než spořitelny — odměn, které společenští orgánové subjektů zvláštní daně výdělkové dostávají ve vlastnosti societérních orgánů příslušných společenských útvarů, nevztahuje se však na služební platy, které dostávají, — jsouce současně zaměstnanci podniku — výhradně v této své vlastnosti zaměstnanců poplatného podniku v důsledku svého zaměstnaneckého poměru, a že tyto částky tvoří režijní položku, odčitatelnou s hlediska §§ 76, odst. 2. a 77. odst. 1. zák. o př. d.
Bylo proto naříkané rozhodnutí, vybudované na opačném mylném právním názoru, zrušiti, podle § 7 zák. o s. s.
Dr. K.

Citace:

Služební platy jednatelů-společníků společnosti s r. o. jsou při zvláštní dani výdělkové odčítatelny v pplné výši , nikoliv jen do 30% ryzího zisku.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 5, s. 46-46.