Čís. 17432.

Dítě může se po nabytí svéprávnosti vzdáti pohledávky na výživné a upustiti od pokračování v exekučním řízení zahájeném matkou dítěte, k jejíž rukám mělo býti výživné placeno.
(Rozh. ze dne 20. října 1939, R I 547/39.)
Povinný navrhl souhlasně s vymáhajícím věřitelem, aby byla podle § 39 č. 6 ex. ř. částečně zrušena exekuce vedená vymáhajícím věřitelem k vydobytí dlužných dávek na výživném, ježto vymáhající věřitel (jeho syn), jenž se stal zatím zletilým, souhlasil se zrušením exekuce. Prvý soud zamítl návrh. Důvody: Jde o dlužné výživné za dobu od 1. prosince 1934 do 29. února 1936, které měl dlužník platiti tehdy nezl. Václavu N. k rukám jeho matky Františky N. Tato se zrušením exekuce nesouhlasí, ježto vymáhaný nárok nebyl jí dosud zaplacen a sama musela ze svých prostředků přispívati na výživu a výchovu vymáhajícího věřitele. Tento nebyl pak oprávněn návrh na zrušení exekuce jako vymáhající strana spolupodepsati. Rekursní soud vyhověl návrhu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu matky vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Jde, o zrušení po případě omezení exekuce podle § 39, č. 6 ex. ř. Předpokladem tohoto zrušení nebo omezení jest jen, zda vymáhající věřitel — samozřejmě ovšem věřitel, který s vymáhanou pohledávkou jest oprávněn nakládati — vzal zpět žádost exekuční, nebo se vzdal výkonu nebo upustil od pokračování v řízení exekučním. Okolnost, zda vymáhaná pohledávka byla zaplacena nebo jinak zanikla, jest v uvedeném případě nerozhodná. Podle usnesení, nyní zrušovanou exekuci povolujícího, i podle exekučního titulu jest vymáhající stranou nezletilý Václav N., který byl tehdy zastoupen kolisním opatrovníkem, a jde o alimentační pohledávku proti manželskému otci. Jak podle uvedených usnesení, tak i podle obecného práva soukromého jest osobou z alimentační pohledávky oprávněnou sám alimentovaný, který ovšem po dobu svojí nesvéprávnosti, již proto, že jest nesvéprávný, nemůže se sám této pohledávky vzdáti. V souzeném případě Václav N. jako vymáhající strana podal návrh na částečné zrušení pokud se týče omezení exekuce, který došel k soudu 26. dubna 1939. V této době byl, jak vyplývá z exekučních spisů, již zletilý a zaměstnán jako konstruktér. Zůstala-li nezaplacená část alimentační pohledávky z minulosti — třeba z doby nezletilosti Václava N. — byl on oprávněn s ní nakládati, poněvadž překážka nesvéprávnosti, pro kterou by s ní sám nesměl nakládati, odpadla. V důsledku toho byl i oprávněn učiniti sám návrh podle § 39, č. 6 ex. ř. Tomu nebrání ani okolnost, že stěžovatelka podle svého tvrzení v době, kdy výživné na nezl. Václava N., které podle exekučního titulu mělo býti placeno k jejím rukám, nebylo zapraveno, byla nucena vyživovati ho z vlastních prostředků. Vyhověním návrhu není nijak dotčena otázka, zda jí přísluší nárok na náhradu vynaloženého nákladu.

Citace:

Čís. 17432. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 541-542.