Čís. 1129.
Vede-li se rozepře před soudem mimo obvod platnosti zdejšího práva, jest příslušným, povoliti prozatímní opatření, soud dle § 387, odstavec druhý, ex. ř.
(Rozh. ze dne 12. července 1921, R I 881/21.)
Žádost, by povoleno bylo prozatímní opatření pro nárok, uplatňovaný
sporem u okresního soudu ve Vídni, byla vznesena u okresního soudu
v Praze, jenž návrhu vyhověl. Rekursní soud odmítl žádost pro nepříslušnost dovolaného soudu. Důvody: Rozsudkem nejvyššího soudu
ve Vídni, jímž navrhovatelka svůj nárok osvědčuje, bylo vysloveno, že
žalobní nárok jest co do důvodu po právu a v návrhu na povolení prozatímního opatření uvádí navrhovatelka, že nyní ohledně výše pohledávky
je spor dále projednáván a není dosud ukončen. Když věc tak se má,
nebyl okresní soud v Praze příslušným k povolení žádaného opatření,
neboť dle § 387 ex. ř. byl by jen tenkráte příslušným, kdyby spor o pohledávku navrhovatelky, která zajištěna býti má, dosud nebyl zahájen. Jelikož však spor ohledně pohledávky vede se u okresního soudu ve
Vídni, mohl by jen u tohoto procesního soudu dle cit. § 387 návrh za prozatímné opatření býti podán, to tím spíše, když nařízením vl. republiky
Československé ze dne 19. března 1919, čís. 145 sb. z. a n. zachována je
vzájemnost ohledně vedení exekuce pro peněžitě pohledávky.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu
soudu, by nehledě k domnělému důvodu nepříslušnosti, o rekursu věcně
rozhodl.
Důvody:
S názorem rekursního soudu o příslušnosti k povolení prozatímního
opatření, jež se navrhuje, nelze sonhlasiti. Stanoví-li § 387 odstavec prvý ex. ř., že povoliti prozatímní opatření příslušným jest soud, před kterým
se jíž rozepře ve věci hlavní vede, předpokládá tento předpis dojista, že
se spor vede na soudě tuzemském. Není-li tomu tak, vede-li se rozepře
na soudě mimo obvod platnosti zdejšího práva, platí pro takové případy předpis druhého odstavce tohoto paragrafu. Tento výklad vyplývá nutně
z toho, že právní skutečnost, udavší se mimo obvod zdejšího práva, musí
zůstati bez vlivu na použití předpisu o příslušnosti, jinak na takovéto
skutečnosti závislého, neboť nesrovnávalo by se ani se svrchovaností ani
s územní vymezeností státní moci zákonodární, aby vydávala předpisy,
jimiž by i v případech, v kterých se prozatímní opatření, jak je tomu
i v tomto případě, prevésti má v tuzemsku pro ochranu práv státních
občanu, propůjčena byla výlučně příslušnost soudům cizozemským. Že
zákonodárce pamatoval i v případech, kde odpůrce strany ohrožené je
cizozemcem, na stanovení tuzemské soudní příslušnosti pro povolení prozatimních opatření, vysvítá zřejmě i z předpisu § 387 odstavec druhý ex. ř., kterým se stanoví, že, nemá-li odpůrce ohrožené strany obecného
sudiště ve sporných věcech v území, kde zdejší právo platí, jest příslušným tuzemský okresní soud, v jehož obvodě jest věc, vzhledem ku které
opatření má býti učiněno, nebo v jehož obvodě poddlužník bydlí nebo se zdržuje, nebo v jehož obvodě prozatímní opatření vykonáno býti má.
Mimo to svědčí pro tento výklad obdobou i další předpisy o příslušnosti,
zejména předpisy §§ 67 a 99 j. n. Poukaz rekursního soudu na nařízení vlády Československé republiky ze dne 19. března 1919, čís. 145 sb. z. a n. není způsobilým, aby opodstatnil nesprávný náhled, v jeho usnesení
obsažený.