Č. 4256.


Státní zaměstnanci: Pensionovaný státní zaměstnanec nemá nároku na drahotní přídavek na dceru přes 18 roků starou, třeba tato vedouc mu domácnost a opatřujíc jej, nemůže míti jiného zaměstnání (zák. 394/1922).
(Nález ze dne 20. prosince 1924 č. 22816).
Věc: Josef B. v R. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě stran drahotního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, pensionovaný okresní soudce v R., domáhal se podáním ze 6. února 1923 ve smyslu čl. I., § 2, odst. 1, č. 4, odst. 2 zák. z 3. března 1921 č. 99 Sb. drahotního přídavku na dceru Margitu roz. 10. května 1892, která mu vede celou domácnost, o něho se stará a jej opatruje, následkem čehož nemůže se věnovati jinému zaměstnání.
Gfř rozhodlo nař. výnosem, že ve smyslu § 6 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. nemůže se st-li poukázati drahotní přídavek na dceru Margitu, která, jsouc rozená 10. května 1892, je starší 18 roků.
O stížnosti uvážil nss takto:
Pokud jde o dobu ode dne 1. ledna 1923, sluší otázku, přísluší-li st-li žádaný drahotní přídavek čili nic, posuzovati podle zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb.
Dle § 6 cit. zák. přísluší drahotní přídavek na děti jen, pokud nepřekročily 18. roku věku; po uvedené době přísluší drahotní přídavek pouze na děti duševně či tělesně choré a proto výdělečně neschopné.
Další výminka je ve příčině dětí studujících.
Těchto předpokladů však v daném případě není, i nelze mluviti o nezákonnosti, nevyhověl-li žal. úřad žádosti st-lově podle § 6 cit. zák. ve příčině drahotního přídavku na dceru Margitu, která je již 32 roky stará.
Za dobu před 1. lednem 1923 se st-l v řízení drahotního přídavku nedomáhal, jest tedy požadavek na přiznání drahotního přídavku od 1. ledna 1921, teprve ve stížnosti k nss-u uplatňovaný, novotou, ke které nelze dle § 5 zák. o ss přihlížeti.
Citace:
č. 4256. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1073-1073.