NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 11430.

Samospráva obecní: * V obcích, ve kterých důsledkem ustanovení odst. 7 § 1 zák. č. 77/1927 Sb. resp. odst. 10 § 1 zák. č. 169/1930 Sb. musí na místo přirážky dosud v jednotlivých částech obce odstupňované nastoupiti přirážka jednotná, jest podle § 1 odst. 3 věta 2 zák. č. 77/1927 přípustno zvýšiti přirážku k dani činžovní na tolik, aby z týchž objektů při základně snížené podle § 156 zák. o př. d. č. 76/1927 Sb. vynesla tolik, kolik činil resp. by byl činil v r. 1927 souhrn výnosů přirážky k dani činžovní ze všech jednotlivých částí obce při sazbách v r. 1927 nejvýše přípustných.
(Nález ze dne 21. září 1934 č. 16492.)
Věc: V.-cké horní a hutní těžířstvo ve V. (adv. Dr. Jos. Raschka z Mor. Ostravy) proti zemskému výboru v Brně o obecní přirážky k dani činžovní.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Usnesením z 20. prosince 1923 povolila vláda podle § 1 zák. č. 117/1921 Sb. ve znění zák. č. 406/1922 Sb. sloučení obcí P., V., M., Z., N. a H. s městem Mor. Ostravou z jednu místní obec pod jménem Mor. Ostrava. Podle výnosu předsednictví min. rady z 29. prosince 1923 a výnosu zsp-é v Brně ze 17. ledna 1924 veškeré jmění, ústavy a fondy sloučených obcí, veškerá jejich práva a závazky přešly dnem sloučení na novou obec Mor. Ostravu; min. vnitra v dohodě s min. fin. povolilo podle § 5 zák. č. 117/1921 Sb., aby na území dosavadních obcí po dobu 10 let byly vybírány přirážky nestejnou výší.
Obecní zastupitelstvo nové obce Mor. Ostravy, projednávajíc ve schůzi dne 28. listopadu 1930 obecní rozpočet na rok 1931, usneslo se vybírati k úhradě schodku mezi jiným také 167% obecní přirážky k dani činžovní. Z tohoto usnesení odvolalo se dne 9. prosince 1930 V.-cké horní a hutní těžířstvo, žádajíc, aby bylo nař. usnesení zrušeno resp. pozměněno tak, že se přirážky k dani činžovní z domů v býv. obcích V., P. a N. stanoví ve výši odpovídající ustanovení § 1 odst. 3 zák. č. 77/1927 Sb.
Ve schůzi dne 30. ledna 1931, v důsledku zák. č. 169/1930 Sb., jednalo obecní zastupitelstvo znovu o obecním rozpočtu na r. 1931 a usneslo se vybírati k úhradě schodku obecní přirážku k dani činžovní opětovně ve výši 167%. Toto usnesení bylo po 14 dnů od 30. ledna do 14. února 1931 veřejně vyhlášeno; opravných prostředků proti němu nevzneseno. V.-ckému hornímu a hutnímu těžířstvu individuelně intimováno nebylo.
Okr. výbor v Mor. Ostravě rozhodnutím z 5. března 1931 odvolání V.-ckého těžířstva do usnesení obecního zastupitelstva z 28. listopadu 1930 zamítl pro bezpředmětnost, neboť nař. usnesení bylo nahrazeno novým usnesením obecního zastupitelstva z 30. ledna 1931.
K dalšímu odvolání těžířstva zrušil zem. výbor v Brně rozhodnutím z 29. května 1931 rozhodnutí okr. výboru a uložil okr. výboru, aby, přihlížeje k právnímu názoru zem. výborem v tomto rozhodnutí vyslovenému, o odvolání z 9. prosince 1930 znovu rozhodl. Rozhodnutí jest odůvodněno v podstatě takto: Názoru okr. výboru, že procesní nárok strany, vzešlý podáním odvolání do usnesení z 28. listopadu 1930, zanikl tím, že obecní zastupitelstvo nař. usnesení nahradilo v celém rozsahu usnesením z 30. ledna 1931, bylo by možno přisvědčiti jen tehdy, kdyby usnesení z 30. ledna 1931 bylo s účinkem proti straně nastoupilo na místo usnesení z 28. listopadu 1930. Tomu však tak není. Z podání odvolání do usnesení z 28. listopadu 1930 vzešel straně nárok, »aby o všech aktech, které byly schopny, aby se materielních nároků strany zmíněným odvoláním uplatněných neb procesních nároků strany z podání onoho odvolání jí vzešlých dotkly, byla individuelně vyrozuměna.« »Usnesení měst. zastupitelstva z 30. ledna 1931 nebylo straně individuelně intimováno, nenabylo tedy proti ní účinnosti a nemohlo vůči ní nastoupiti na místo usnesení z 28. listopadu 1930.« »Rovněž nelze říci, že strana byla usnesením z 30. ledna 1931 ve svých materielních nárocích, v odvolání do usnesení z 28. listopadu 1930 uplatněných, věcně uspokojena, kdyžtě usnesení ono věcně není ve sporné otázce — výši přirážky k dani činžovní — nežli opakováním usnesení z 28. listopadu 1930.« Pendentní odvolání do usnesení z 28. listopadu 1930 usnesením z 30. ledna 1931 nestalo se bezpředmětným. »Nař. rozhodnutí v tomto bodu porušilo nezákonně procesní nárok strany na věcné vyřízení jejího odvolání do usnesení z 28. listopadu 1930.«
Okr. výbor v Mor. Ostravě, jednaje znovu o odvolání V.-ckého těžířstva, zamítl je rozhodnutím z 26. června 1931 podstatně z důvodu, že zák. č. 77/1927 Sb. stranou žádané odstupňování obecních přirážek uvnitř jednoho druhu daně nedovoluje.
Další odvolání zamítl zem. výbor v Brně nař. rozhodnutím, intimovaným výnosem zem. presidenta z 16. října 1931, z těchto důvodů: Okr. výbor v souhlase s rozhodnutím zem. výboru z 29. května 1931 zabýval se meritorním přezkoumáváním usnesení obecního zastupitelstva z 28. listopadu 1930 a nebyl povinen ani podle cit. rozhodnutí ani podle nějakého zákonného ustanovení nebo všeobecných zásad správního řízení zaříditi, aby strana byla o novém usnesení z 30. ledna 1931 individuelně vyrozuměna. Rozhodnutí zem. výboru z 29. května 1931 obsahuje totiž toliko výrok, že odepřel-li okr. výbor meritorně vyříditi odvolání z 9. prosince 1930 jen z důvodu, že se novým usnesením z 30. ledna 1931 stalo bezpředmětným, učinil tak neprávem, a že se mu proto ukládá jeho meritorní projednání. Povinnost věcného přezkoumávání podávala se také z toho, že v době nového rozhodování okr. výboru usnesení zastupitelstva z 30. ledna 1931 nebylo obcí straně individuelně sděleno a nebylo tedy ještě proti ní účinným. Naproti tomu nebyl okr. výbor povinen, aby při svém rozhodování a pro účely jeho řešil otázku, jaké důsledky bude míti jeho věcné rozhodnutí na vzájemný poměr usnesení z 28. listopadu 1930 a 30. ledna 1931 co do jich účinnosti vůči straně, a zejména zda a jaká změna snad v otázce účinnosti usnesení z 30. ledna 1931 vůči straně nastane. — Okr. výbor svým rozhodnutím nepřekročil meze pravomoci, neboť, nebylo-li usnesení z 30. ledna 1931 vůči straně na její újmu účinným, byl nejen oprávněn, nýbrž i povinen o odvolání z 9. prosince 1930 rozhodnouti. Jeho výrok neznamená nic jiného než potvrzení usnesení z 28. listopadu 1930, které vůči straně mělo jedině právní relevanci. — Okr. výbor zabýval se námitkou odvolání, že přirážky byly oproti r. 1927 nezákonně zvýšeny nad mez stanovenou odst. 3 § 1 zák. č. 77/1927 Sb., zodpověděl ji však zamítavě. Vyřídil celý petit odvolání, neboť zamítl-li odvolání bez omezení, zamítl tím nejen eventuelní žádost za změnu nař. usnesení obecního zastupitelstva, nýbrž i primérní žádost za zrušení celého usnesení. Při tom správně postihl, že strana v odvolání oba zmíněné petity opírala toliko o požadavek místní diferenciace přirážkové sazby. Tento požadavek však není v souhlase s ustanovením § 1 odst. 10 zák. č. 77/1927 ve znění zák. č. 169/1930 Sb. U jednotlivých částí obce jsou přípustný samostatné přirážky jen tehdy, mají-li tyto části obce vlastní, zvláště spravovaný majetek. O takový případ zde nejde a nutno proto vybírat přirážku v celé obci jednotnou sazbou. Tato ovšem neřídí se pouhým dílčím úbytkem ve smyslu § 1 odst. 3 v jednotlivé části obce, nýbrž úhrnným úbytkem na celém území obce; přirážka podle obdoby vl. nař. č. 157/1927 (odst. 2 k § 1 odst. 2 a 3 zák. č. 77/1927 Sb.) smí býti zvýšena jednotně pro celou obec do takové výše, aby úhrnný úbytek byl vyrovnán. K tomu cíli vypočte se ideální jednotná sazba z r. 1927 (relace rozpočtové základny přirážkové na r. 1927, podle § 156 zák. č. 76/1927 Sb. ještě nesnížené, z celé obce, k souhrnu výnosů z jednotlivých přirážkových sazeb pro rok 1927 nejvýše přípustných podle § 1 odst. 4 zák. č. 170/1919 Sb.), načež při jejím použití na přirážkovou základnu pro r. 1931 se zjistí, zda nastává úbytek proti zmíněnému celkovému výnosu z r. 1927; v tomto případě je pak přípustno pro r. 1931 zvýšiti onu ideální jednotnou sazbu z r. 1927 do výše potřebné na vyrovnání nastalého úbytku. Okolnost, že vyrovnání dílčího úbytku u býv. obcí V., P. a N. nevyžadovalo zvýšení sazby na 167%, nemůže býti důvodem pro vyslovení nepřípustnosti zmíněné sazby pro celou obec Mor. Ostravu, neboť z dílčích poměrů u oněch býv. obcí samo o sobě ještě neplyne a stranou také ani namítáno ne- bylo, že s hlediska jedině rozhodného úhrnného úbytku na celém území obce nebylo zvýšení na sazbu 167% přípustným. Z těchto úvah vyplývá, že žádost za doplnění řízení v tom směru, aby předem bylo straně individuelně intimováno usnesení zastupitelstva z 30. ledna 1931, nemá v daném skutkovém ani právním stavu žádné opory.
Stížnost podaná k nss-u vytýká především, že nebylo nařízeno individuelní intimování usnesení obecního zastupitelstva z 30. ledna 1931 st-lce, a dále ve věci, že 167% obecní přirážka pro celou Mor. Ostravu je v rozporu s předpisem § 1 odst. 3 zák. č. 77/27 Sb.
V první skupině námitek strana v podstatě shledává nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že nebylo vyhověno jejímu nároku, aby jí bylo individuelně intimováno usnesení obecního zastupitelstva z 30. ledna 1931 a v důsledku toho uznáno, že usnesení z 28. listopadu 1930 je zrušeno. Poněvadž se však usnesení z 30. ledna 1931 obsahově kryje s usnesením z 28. listopadu 1930, takže i kdyby straně bylo bývalo intimováno, nemohlo jí založiti právní situaci meritorně příznivější, a výrokem žal. úřadu mělo býti jen ve prospěch strany zamezeno, aby strana nebyla nucena proti usnesení z 30. ledna 1931 znovu se brániti, nelze nahlédnouti a stížnost také nijak neuvádí, v čem strana mohla utrpěti materielní újmu tím, že nebylo nařízeno, aby jí usnesení obecního zastupitelstva z 30. ledna 1931 bylo intimováno. Jeví se proto veškery námitky první skupiny bezpodstatnými, a zbývá toliko druhá otázka, je-li správný výrok žal. úřadu v meritorní otázce přípustnosti 167% přirážek.
Stížností relevovanými zde otázkami, jaké petity obsahovalo odvolání strany k okr. výboru a zda je tento úřad zcela či jen z části vyřídil, nemusil se nss zabývati a nemusil na námitky vadnosti nař. rozhodnutí v souvislosti s těmito otázkami uplatňované odpovídati, ježto stížnost rozhodnutí zem. výboru, které jedině tvoří předmět kognice tohoto soudu, neúplnost v tom směru, že nevyčerpává obsah sporu, t. j. že se nezabývá vedle eventuelního petitu, aby sníženy byly přirážky pro V., P. a N., také hlavním petitem, aby zrušena byla usnesená přirážka pro celou nynější Mor. Ostravu, nevytýká a důvodně ani vytýkati by nemohla. Ale pak je lhostejno, zda žal. úřad obsah rozhodnutí výboru okr. správně reprodukoval.
Ve věci samé spornou jest otázka, čím řídí se výše přirážek k dani činžovní na rok 1931 v obci, která v r. 1927 vybírala v jednotlivých svých částech přirážku odstupňovanou. Je rozhodnou nejnižší přirážková sazba z r. 1927, jak tvrdí stížnost, či úhrnný výnos všech nejvýše přípustných v r. 1927 přirážek a vyrovnání úhrnného úbytku ve smyslu § 1 odst. 3 zák. č. 77/1927 Sb., jak vyslovil žal. úřad?
St-lka shodně se žal. úřadem vychází z toho, že i za platnosti zák. č. 169/1930 Sb., jímž pozměněn odst. 7 § 1 zák. č. 77/27 Sb., je nepřípustno také v r. 1931 odstupňovati v téže obci přirážky k dani činžovní, pokud nejde o osady, které mají vlastní, zvláště spravovaný majetek, kterýžto případ zde dán není. Nebylo proto třeba zabývati se otázkou, zda nové znění § 1 odst. 7 zák. č. 77/27 Sb.: »nehledíc k ustanovení odst. 2, 3, 4 a 8 není odstupňování přirážek k přímým daním přípustno,« má týž obsah jako bývalé znění odst. 7, zejména jeho poslední věta, že »odstupňování přirážek uvnitř jednoho druhu daně je nepřípustno vůbec.«
Zák. č. 77/1927 Sb. ani v původním ani v novém znění zák. č. 169/1930 Sb. nemá výslovného ustanovení o tom, jak dlužno vypočítati jednotnou sazbu přirážkovou v obci, která až dosud vybírala přirážky odstupňované. V § 1 odst. 3 věta 2 stanoví toliko, že pro léta 1928 až 1931 mohou býti přirážky k dani činžovní zvýšeny jen do té výše, aby byl vyrovnán úbytek, nastalý snížením přirážkové základny, vyplývající ze snížení sazeb činžovní daně podle § 156 zák. o přímých daních. Ve prospěch majitelů domů dekretuje se tu nepochybně táž zásada, jakou vyslovil již zák. č. 170/1919 Sb., t. j. že nemá býti přirážkové zatížení domovního majetku oproti dosavadnímu stavu zvětšeno, na druhé straně však zaručuje se také obci právo dosíci i při nových daňových sazbách tentýž přirážkový výnos, jaký byla obec oprávněna dosáhnouti v r. 1927. Podle zák. jsou tedy pro přirážkovou sazbu na r. 1931 rozhodnými dva činitelé: úhrnný výnos nejvýše dovolených, nikoli jen skutečně vybíraných přirážek v r. 1927 (srovn. Boh. A 10182/32), a výše nové přirážkové základnv. Pro výpočet přirážkového procenta platí pak při zásadě, že obec má z týchž daňových objektů v r. 1931 míti týž přirážkový výnos jako v r. 1927, obvyklý vzorec pro vypočítávání procentní sazby p = 100 v/z, při čemž výnosem je souhrn přirážkových výtěžků ze všech jednotlivých částí obce, základnou pak nová, pro celou obec předepsaná činžovní daň. Jestliže i žal. úřad dospěl k témuž závěru, byť postupem odlišným, přece jen založeným na stejné vůdčí zásadě, že obec v r. 1931 nemá na přirážkách dostati méně než byla oprávněna dostati v r. 1927, nemohl nss uznati na nezákonnost nař. rozhodnutí. Při tom, ježto bylo dovoženo, že stanovisko toto má svůj základ v samém ustanovení zákona, a o ně i žal. úřad v prvé řadě svůj výrok opřel, nebylo třeba zabývati se ani otázkou, lze-li na sporný případ použiti analogicky ustanovení prov. nař. č. 157/1927 Sb. k § 1 odst. 2 a 3 zák. č. 77/1927 Sb., ani zda toto nařízení je ve shodě se zákonem.
Z uvedeného dále také plyne, že bezdůvodnou je stížnost, stojí-li na stanovisku, že pro výpočet jednotné sazby přirážkové k dani činžovní na r. 1931 v obci, která v r. 1927 vybírala v jednotlivých svých částech odstupňované přirážky, rozhodnou jest dílčí přirážková sazba z r. 1927 nejnižší, brojí-li jedině z tohoto důvodu proti 167% sazbě, tomuto stanovisku odporující, aniž by popírala, že snad i z jiného důvodu je tato sazba nezákonnou — a buduje-li na uvedeném stanovisku — i výtky proti výpočtu ideelní sazby pro r. 1927 a námitku dvojího vyrovnání úbytku, nastalého poklesem sazby daňové.

Citace:

Č. 11552. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 539-542.