Č. 2514.

Chudinství: I. Strana nemá nároku na určitý druh a způsob chudinského zaopatření. — II. Je-li určitá poskytovaná chudinská podpora dostatečná, účelná a vhodná čili nic, jest otázkou skutkovou podle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 19. června 1923 č. 10.696).
Prejudikatura: Boh. 623 adm.
Věc: Jan S. v J. proti zemskému výboru moravskému stran chudinské podpory.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zv v Brně z 18. března 1922 zamítnuto bylo odvolání st-lovo z usnesení ob. zastupitelstva v J. z 22. ledna 1922, kterým nebylo vyhověno žádosti st-lově o zvýšení měsíční chudinské podpory 14 Kč, o opatření bezplatného bytu s obsluhou a o občasnou lékařskou prohlídku, kterým však bylo prohlášeno, že se obec postará o vyhovění této žádosti umístěním st-le v některém zemském zaopatřovacím ústavě.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí pro vady řízení a nezákonnost podané uvážil nss toto:
Výtka vadnosti řízení, opřená o to, že bylo st-li toliko dáno obecním úřadem v f. nahlédnouti do nař. rozhodnutí a nebylo mu rozhodnutí to doručeno, není odůvodněná.
Nss může dle § 2 zák. o nss a § 6, odst. 2 zákona o ss zrušiti rozhodnutí správního úřadu pro vadu řízení, je-li tato vada podstatná, to jest, byla-li jí straně znemožněna aneb aspoň značně ztížena náležitá obrana aneb bylo-li jí nss-u znemožněno účelné přezkoumání rozhodnutí.
Ani jednoho, ani druhého tu není, poněvadž jednak nař. rozhodnutí obsahuje potřebné odůvodnění a jednak st-1 celé toto odůvodnění ve stížnosti uvádí, tedy nahlédnutím obsah nař. rozhodnutí úplně seznal a účelně se brániti mohl.
Proto není vytýkaná vada, i kdyby tu snad byla, podstatnou a není nss-u potřebí, aby se obíral otázkou, je-li vůbec v daném případě zvláště pouhé předložení rozhodnutí straně k nahlédnutí na místě doručení úplného jeho vyhotovení neb intimátu vadou administrativního řízení.
Ve věci samé žal. úřad — souhlasně s usnesením st-lovy domovské obce — neuznal nutnost zvýšení a rozšíření podpory st-li již poskytované vzhledem k tomu, že st-1 jest svobodný, že provozuje řemeslo obuvnické s jedním pomocníkem, že si opatřil z vlastního výdělku řetízkový kolotoč s velkým kolovrátkem, že kolotočem pomocí zjednaných lidí letní doby vydělává a že má i hotové peníze, eventuelně že by ho obec umístila v zaopatřovacím ústavě.
Těmto skutkovým zjištěním st-1 neodporuje, ba přiznává, že i nějaké hotové peníze má. Proto a vzhledem k tomu, že žal. úřad zásadně nárok na chudinskou podporu uznává, není oprávněna výtka, že by tu nebylo skutkového ani právního podkladu k řádnému rozhodnutí, zvláště když stížnost ani neuvádí, v kterém bodu onen podklad postrádá.
Směřuje tedy stížnost vlastně jen proti nedostatečnosti chudinské podpory st-li poskytované.
Otázka, je-li určitá poskytovaná chudinská podpora za daných poměrů dostatečná nebo není, a která podpora byla by za těchto okolností účelná a vhodná, jest, jak již nss v nálezu Boh. 623 adm. vyslovil, otázkou skutkovou a nikoli právní.
Zodpovídání těchto otázek spadá tudíž v rámec skutkového zjištění, které přenecháno jest úřadům správním, aniž může nss vzhledem k § 6, odst. 1 zákona o ss ve věci samé je přezkoušeti.
Strana může v tomto směru dle odst. 2 cit. § 6 uplatňovati toliko vady řízení, které toto zjištění předcházelo.
Takových vad však stížnost vůbec nevytýká, proto není stížnost ani v otázce nedostatečnosti dosavadní podpory odůvodněná.
Ostatně jest stížnost i s hlediska § 25 dom. zák. bezdůvodná.
Nař. rozhodnutí souhlasně s usnesením ob. zastupitelstva nabízí st-li zvýšení dosavadní chudinské podpory v té formě, že by byl umístěn v některém zemském ústavě na útraty své domovské obce.
St-1 tento způsob zvýšení chudinské podpory odmítá a domáhá se, aby dosavadní způsob poskytování chudinské podpory byl zachován, žádá však zvýšení dosavadní peněžité podpory, opatření bezplatného bytu s obsluhou a poskytování lékařské prohlídky v případě potřeby.
Směřuje tedy stížnost k jinému způsobu chudinské podpory než obec určila.
Na to však chudá strana dle cit. § 25 nárok nemá, nýbrž určení druhu a způsobu chudinského zaopatření stanoví obec sama resp. úřady jí nadřízené, takže prosba stížnosti a tudíž i stížnost sama je neodůvodněná.
Bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2514. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 318-319.