NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 550.

Trestní sazba § 138, druhá věta, tr. zák. jest jednotnou. Stačí, byly-li okolnosti, zakládající vyšší trestnost, pojaty do otázky hlavní, není třeba, by byla porotcům v tomto směru dána otázka dodatková.
(Rozh. ze dne 1. října 1921, Kr II 607/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Uherském Hradišti ze dne 3. června 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonané vraždy podle §§ 8, 134, 135 čís. 1 tr. zák. Důvody:
Dovolávajíc se zmatečních důvodů § 344 čís. 6 a 11, pokud se týče 12 (správně 6 a 12) tr. ř., dovozuje zmateční stížnost, že byla porotcům mimo otázku hlavní dána pouze jedna otázka dodatková o pohnutkách trestného činu; následkem toho mohlo se bez zvláštní dodatkové otázky jednati pouze o trestní sazbu prvé věty § 138 tr. zák., poněvadž čin stěžovatelův byl namířen proti vlastní manželce; dle § 322 tr. ř. má vsak býti dána otázka dodatková, má-li býti uznáno na okolnosti přitěžující, které mohou míti v zápětí změnu sazby trestní nebo způsobu trestu; o takových zvláště přitěžujících okolnostech nebylo však v celém řízení zmínky; veřejný obžalobce nenavrhl dodatkové otázky v tomto smyslu, soud se neusnesl na takové otázce a proto také porotci nemohli se o ní vysloviti; tím prý byl porušen předpis § 322 tr. ř.; důsledkem toho překročil soud svou právomoc při výměře trestu, ježto odpověď porotců v té podobě, jak byla dána, nedostačuje k použití třetí sazby § 138 tr. zák. Stížnost jest bezdůvodná. První část druhé věty § 138 ustanovuje slovy tr. z., § 138.v2 pouze jedinou trestní sazbu, neboť zákon nenaznačuje ani zde, ani na jiných místech, kde mluví o okolnostech přitěžujících nebo velmi nebo zvláště přitěžujících, určitých okolností skutkových, jichž zjištění zavazuje soud, by bez ohledu na střetnuvší se okolnosti polehčující použil vyšší trestní sazby, nýbrž v takovýchto případech uloží soud — uváže dle § 48 tr. zák. veškeré okolnosti, jak přitěžující, tak i polehčující, po případě vyšší trest, dospěje-li k závěru, že značně převyšují okolnosti přitěžující. Není tedy třeba zjistiti výrokem porotců, že jsou tu okolnosti zvláště přitěžující, nýbrž zákonitý formální podklad pro výměru trestu v mezích těžkého žaláře desítiletého až doživotního jest již zjednán, bylo-li výrokem porotců zjištěno, že jsou tu okolnosti v druhé větě § 138 tr. zák. výslovně uvedené. Ptáti se po těchto okolnostech bylo ovšem povinností soudu, kdyžtě obžaloba uplatňovala úkladnost vraždy a že čin byl spáchán na manželce pachatelově a kdyžtě obžaloba navrhla potrestání pachatele dle třetí sazby § 138 tr. zák. Nebylo však třeba učiniti úkladnost činu a manželský poměr pachatelův k oběti předmětem zvláštní (dodatkové) otázky, nýbrž stačilo, pojmouti tyto okolnosti do hlavní otázky; vždyť druhý odstavec § 323 tr. ř. ponechává uvážení soudu, které skutečnosti mají se pojmouti v otázku jednu neb o kterých se mají dáti otázky zvláštní, a § 322 tr. ř. stanoví pouze předpoklady, za kterých jest učiniti okolnosti přitěžující nebo polehčující předmětem otázek, aniž by však nařizoval, by byla o takových okolnostech dána otázka zvláštní. Soudní dvůr vyhověl tedy úplně předpisu § 322 tr. ř., pojal-li do otázky hlavní, že pokus vraždy byl spáchán způsobem potměšilým na manželce pachatelově. Tím, že porotci přisvědčili k otázce hlavní, takto upravené, v její celistvosti, aniž by doložili kterékoliv obmezení, byly zjištěny, a to výrokem porotců, též přitěžující okolnosti, podmiňující dle první části druhé věty § 138 tr. zák. trest těžkého žaláře od 10 let až doživotně. Na soudním dvoru bylo pak, by vyměřil trest v mezích této sazby, a mohl soudní dvůr, dospěl-li k přesvědčení, že tu jsou okolnosti zvláště přitěžující, uložiti trest i v nejvyšší výměře doživotního těžkého žaláře, aniž tím vykročil z mezí trestní sazby, zakládající se na přitěžujících okolnostech, v zákoně jmenovitě uvedených.

Citace:

č. 550. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 359-361.