NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Čís. 995.

Předražovaní (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Předražovaní, pletichy a řetězový obchod, spáchané nákupem a prodejem švestek k výrobě slivovice a obchodováním jí.
Komisionář ústředny nebyl oprávněn provozovati obchody na vlastní účet.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1922, Kr II 686/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Uherském Hradišti ze dne 8. listopadu 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečiny § 23 čís. 4 a § 20 čís. 1 i 2 b) cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. — mimo jiné z těchto důvodů:
Napadený rozsudek zjišťuje o obžalovaném, že nai podzim roku 1918 uzavřel se Zikmundem J-em, majitelem pálenice ve V. smlouvu, že mu dodá švestky, jež vypálí na společný účet na slivovici, a že dodal J-ovi 100 q švestek od Antonína U-a, 100 q od Vincence Š-a a 16 q od různých lidí. Švestky nakupoval obžalovaný dle rozsudkového zjištění za maximální cenu 60 K za 1 q; J-ovi počítal švestky od U-a po 130 K; od Š-a po 180 K, švestky nakoupené od jiných lidí, pak po 150 K za 1 q. Š-ovi, jemuž zaplatil za dovoz další 2000 K, zaplatil za švestky později jako za kvas 8000 K a na dovozném 2000 K. Výrobní cena jednoho litru slivovice činila 20 K, a rozsudek dospívá k závěru, že se na tento peníz zvýšila tím, že obžalovaný počítal J-ovi švestky po 130, 180 a 150 K; kdyby je byl počítal za maximální cenu 60 K, za niž je sám nakupoval, byla by výrobní cena 1 l slivovice činila jen 11 K. Slivovice, které se napálilo celkem asi 20 hl, připadla z polovice, tedy v množství 10 hl, obžalovanému, který ji prodal J-ovi za 30000 K. Takto zjištěné jednání obžalovaného podřadil nalézací soud skutkovým podstatám přečinů: a) pletich vzhledem к tomu, že platil Š-ovi švestky jako trnky a pak jako kvas, shledav, že jednání obžalovaného bylo způsobilé, zvyšovati ceny, b) řetězového obchodu; pokud, nemaje úředního povolení k obchodu slivovicí, prodal Zikmundu J-ovi slivovici za 30000 K, tudíž, jak se praví v rozsudku »za zvyšování cen«, c) předražovaní, jelikož jednak švestky, koupené od U-a a od oněch jiných, v rozsudku nejmenovaných lidí po 60 K za 1 q, prodal J-ovi po 130 a 150 K; jednak žádal na jednom litru slivovice výdělek 10 K, čímž dosáhl zisku zřejmě přemrštěného, přesahujícího vysoko 2000 K. Zmateční stížnost vychází ve svých vývodech opětně a důsledně z předpokladu, že obžalovaný způsobem, zjištěným v rozsudku, jednal jako komisionář ústředny »F.«, a poukazuje k tomu, že i rozsudek zjišťuje, že obžalovaný byl komisionářem této ústředny. Tento předpoklad zmateční stížnosti je nesprávný. V rozhodovacích důvodech rozsudku je sice obžalovaný označen jako komisionář ústředny »F.«, naproti tomu v záhlaví rozsudkového výroku uveden je dle povolání jako nadučitel a ani ve výroku tom, ani v rozhodovacích důvodech se nepraví, že obžalovaný ona jednání; zjištěná rozsudkem, předsevzal ve své funkci jako komisionář jmenované ústředny, naopak rozsudek svým zněním nepřipouští pochybností v tom směru, že dle přesvědčení nalézacího soudu obžalovaný onu smlouvu s J-em uzavřel, švestky, jím byť jako komisionářem ústředny nakoupené, J-ovi k pálení slivovice dodal a jemu konečně slivovici, naň připadlou, prodal nikoli jakožto komisionář ústředny, nýbrž jako osoba soukromá a že jemu osobně zejména měl také připadnouti zisk, jehož dle rozsudkového zjištění dosáhl svým jednáním. K tomuto závěru opravňovalo nalézací soud, nehledě k jiným výsledkům hlavního přelíčení, jmenovitě i vlastní zodpovídání se obžalovaného, jehož se v úvodě, byť všeobecně, dovolávají rozsudkové důvody, dle něhož se obžalovaný rozhodl, že bude slivovici páliti na svůj vlastní vrub a dle něhož se k tomu cíli spojil s firmou Zikmunda J-a, s nímž Pak slivovici pálil na společný účet. Toto počínání obžalovaného příčilo se zcela nepochybně ustanovením nařízení úřadu pro výživu lidu ze dne 12. května 1918, čís. 170 ř. zák., dle jehož § 2 ten, kdo v tehdejším Rakousku chtěl nakupovati ovoce nebo jím obchodovati, potřeboval k tomu vedle zvláštního povolení okresního politického úřadu, předepsaného v § 10 císařského nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák., dalšího schválení »Úřadovny pro zásobování zeleninou a ovocem, autorisované úřadem pro výživu lidu (Geos)«. Obžalovaný se nehájil v ten smysl a ani zmateční stížnost netvrdí, že obžalovaný měl ono povolení nebo toto zmocnění; že pak mu nařízení úřadu pro výživu lidu bylo známo, je patrno z jeho vlastního údaje, dle něhož asi v témže měsíci, v němž byl jmenován komisionářem, (k čemuž arci došlo teprve v srpnu 1918), bylo ovoce vyloučeno z obchodu, následkem čehož obžalovaný na rozkaz ústředny zabavil veškeré ovoce, nacházející se v jeho rayoně. Je tudíž na bíledni, že k obchodování švestkami na vlastní vrub a pro osobní zisk nebyl obžalovaný jako komisionář oprávněn, neboť touto funkcí zmocněn byl, jak nepřímo i sama zmateční stížnost uznává, pouze k tomu, aby ovoce nakupoval a jím dále disponoval jen pro ústřednu, jejímž komisionářem byl, nebo dle příkazů, ústřednou jemu udílených, a mi její účet. Obžalovaný se arci hájil tím, že ovoce, které předčasně dozrálo a spadlo, podléhalo rychle hnilobě a bylo zejména, pokud šlo o švestky v N., vlastně kvasem a že se obžalovaný rozhodl je páliti proto, že se mu od ústředny na jeho žádost o nádobí na kvas a na dotaz, kde bude ústředna kvas páliti, nedostalo odpovědi. Zmateční stížnost dovozuje, že obžalovaný byl jako komisionář oprávněn a také nucen, ovoce ať v původní podobě ať zpracované nějakým způsobem zciziti, zpracování jeho že bylo k jeho záchraně jako národohospodářského statku nutným a že tudíž obžalovaný byl oprávněn 1 k prodeji vytěženého náhradního surrogátu (slivovice). Než i ona obhajoba obžalovaného i posléz uvedené úvahy zmateční stížnosti pozbývají všeho významu i oprávnění vzhledem k rozsudkovému zjištění, dle něhož obžalovaný veškerá ona opatření a kroky předsevzal nikoli jako komisionář ústředny »F.«, nýbrž jako osoba soukromá, tudíž jako soukromý podnikatel. Postrádá-li však půdy onen základní předpoklad, z něhož vychází zmateční stížnost, pozbývá oprávnění nejen povšechná výtka neúplnosti rozsudku, kterou zmateční stížnost spatřuje, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř., v tom, že se rozsudek onou obhajobou obžalovaného nezabývá, a námitka, uplatňovaná s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. v ten smysl, že byl obžalovaný k oněm opatřením jako komisionář oprávněn, nýbrž stávají se jednak neodůvodněnými, pokud se týče bezpředmětnými, jednak právně bezpodstatnými četné další podrobné výtky a námitky, jimiž zmateční stížnost odporuje rozsudku jednak s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 5, jednak provádějíc důvod zmatku čís. 9 a) § 281 tr. ř. Zmateční stížnost dále jednak s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř. vytýká, že rozsudek se neobírá svědeckým údajem Vincence Š-a, že měl svědek zkažené ovoce dodati do V. s tím, že ústředně bude páliti slivovici, dověděv se prý ale, že ústředna páliti nebude, obrátil se s dotazem na obžalovaného, který mu potvrdil, že je to pravda, a Š-ovi nejprve nabídl, aby pálili slivovici společně, pak ale, když Š. byl proti tomu, shodli se spolu v ten způsob, že mu obžalovaný doplatí nad maximální cenu do 18000 K, a že se v rozsudku dále neodůvodňuje, proč vidí nalézací soud pletichy v tom, když prý obžalovaný dal Š-ovi jen to, co mu právem patřilo, neodůvodňuje zejména, mělo-li a mohlo-li jednání obžalovaného míti nějaký vliv na zvýšení cen zboží, jednak, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., namítá, že nebylo zjištěno, že jednání obžalovaného bylo způsobilým, stupňovati cenu předmětu potřeby. Zmateční stížnost je v obojím směru v neprávu. Nalézací soud podřadil jednání obžalovaného skutkové podstatě přečinu pletich dle rozsudkových důvodů právě vzhledem k tomu, že platil Š-ovi švestky jako trnky (švestky) a pak jako kvas. Toto samo o sobě snad poněkud nejasné rčení dochází vysvětlení právě ve svědeckých údajích samotného Š-а, jemuž obžalovaný zaplatil, jak rozsudek zjišťuje, za švestky (trnky) nejprve jako za švestky 6000 K (t. j. za 100 q po 60 K) a 2000 K za» dovoz, později pak jako za kvas 8000 K a na dovozném 2000 K čili, jak uvádí Š., že mu obžalovaný doplatil rozdíl nad maximální cenu 18000 K. Nalézací soud zejména v zaplacení tohoto peníze obžalovaným spatřuje vším právem okolnost, která měla v zápětí, že se výrobní cena 1 litru slivovice, která by byla pří maximální ceně 60 K za 1 q švestek činila 11 K, zvýšila na 20 K. Nelze tedy činiti rozsudku důvodně výtky z toho, že se svědeckou výpovědí Š-ovou podrobně nezabývá, tím méně lze říci, že svého závěru o způsobilosti jednání obžalovaného, zvýšiti cenu předmětu potřeby, neodůvodňuje. Než stejně neprávem namítá zmateční stížnost, že obžalovaný dal Š-ovi jen to, co mu právem patřilo. Nařízení úřadu pro výživu lidu ze dne 3. července 1918, čís. 244 ř. zák., jímž byly pro kritickou dobu stanoveny nejvyšší ceny švestek, nerozeznává mezi ovocem, určeným a hodícím se k výrobě slivovice, na straně jedné, a ovocem, určeným a vhodným k jiným způsobům upotřebení, na straně druhé. Nebyl tedy ani obžalovaný oprávněn, pokud se týče povinen, platiti Š-ovi za švestky proto, že byly dodatečně určeny k pálení slivovice, ceny vyšší než cenu maximální, 60 K za 1 q; nerozhoduje tudíž, učinil-li tak obžalovaný, jak praví zmateční stížnost, chtěje se vyhnouti sporu.

Citace:

č. 9002. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 246-249.