NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Č. 6981.

Horní právo. — Administrativní řízení: O žádosti majitelů domů, poškozených účinky dovolání, za ochranné opatření rozhoduje — mimo případ nebezpečí v prodlení — báňský úřad jen za součinnosti úřadu politického; rozhodne-li báňský úřad bez této součinnosti, je rozhodnutí jeho nezákonné.
(Nález ze dne 19. prosince 1927 č. 14634/26.)
Věc: Josef a Anna W. v D. a spol. proti báňskému hejtmanství v Praze o báňskopolicejní ochranné opatření.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 22. dubna 1925 oznámili st-lé báňskému revírnímu úřadu v T., že na jejich domech v D. a B. objevily se značné trhliny, tvrdili, že škody tyto byly způsobeny poruby, jež fa I., akc spol. v Praze prováděla v dolových měrách zvaných T-cké reservátní pole, a žádali, aby revírní úřad po provedeném šetření nařídil určitá opatření, jimiž by domy jejich od dalšího poškozování byly uchráněny. Této žádosti báň. rev. úřad výměrem z 30. července 1925 bez dalšího šetření nevyhověl a také odvolání, jež st-lé z výnosu toho podali, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, musil se nss v prvé řadě zabývati otázkou kompetence žal. úřadu k jeho vydání.
Nař. rozhodnutí jest instančním vyřízením žádosti st-lů, jíž domáhali se na báň. rev. úřadu, aby učinil ochranná opatření v dolech za účelem zamezení dalšího poškozování jejich povrchových objektů, o kterémž tvrdili, že bylo způsobeno provozem hor, tedy žádosti, aby báňský úřad učinil báňskopolicejní opatření ve smyslu §§ 220 a násl. hor. zák. Podle § 222 hor. zák. má při událostech v provozu hor, které ohrožují bezpečnost osob, budov, pozemků, zřídel, studní a jiných zařízení, potřebná bezpečnostní opatření zaříditi báňský úřad zpravidla za přibrání, t. j. za součinosti úřadů politických. Má tedy zpravidla polit, úřad býti přibrán jak k eventuelnímu šetření, tak i k rozhodování — to znamená, že k rozhodnutí, jež báňský úřad u výkonu báň. policie vydá, má býti zpravidla vyžádán souhlas úřadu politického a že se tak stalo, má býti v rozhodnutí také konstatováno. Jak ze znění zákona jest patrno, není tato součinnost obou úřadů předepsána bezpodmínečně, nýbrž praví se tu výslovně, že vyžaduje se jí jen »zpravidla«, čili že z tohoto pravidla jsou připuštěny výjimky. Jednu takovou výjimku stanoví § 222 hor. zák. v ten smysl, že při nebezpečí v průtahu má neodkladná opatření k záchraně a bezpečnosti provésti z obou jmenovaných úřadů samostatně ten, jenž je blíže nebo dříve o události zvěděl. Jest nyní otázka, zda z pravidla, vysloveného v prvé větě § 222 hor. zák. připuštěna jest jedině tato výjimka, či zná-li zákon ještě také výjimky jiné, zejména v §§ 173 a 221 lit. c) ad). Po názoru nss-u nelze v těchto ustanoveních spatřovati výjimky z předpisu § 222 hor. zák., naopak ustanovení ta jsou ustanoveními generelními, podle nichž zásadně výkon báň- ské policie jest svěřen úřadům báňským samým, kdežto právě v § 222 hor. zák. v ten smysl, že při nebezpečí v průtahu má neodkladná opatřeckých jen tam, kde jednak nastala již nějaká událost při provozu hor, čímž rozuměti jest skutečně již nastalé poškozování nebo aspoň vyskytnutí se takové závady v dolech, jež hrozí poškození takové vyvolati — jednak kde závadný stav dolů ohrožuje objekty zde jmenované, t. j. bezpečnost osob, budov, pozemků, zřídel, studní a jiných zařízení, nikoli tedy doly samotné.
Z toho se tedy pro přítomný případ podává, že tam, kde nastala nějaká »událost při provozu hor« ve smyslu § 222 hor. zák. — za jakou jistě poškození obytných domů účinky dolování sluší uznati, — a ohrožuje-li tato událost nadále tyto domy, dán jest případ § 222 hor. zák., t. j. pravidelná kompetence báňského úřadu za přibrání úřadu politického, z kteréhož pravidla připuštěna jest jediná výjimka, t. j. nebezpečí v prodlení. Poněvadž pak o nějaké iminentní nebezpečí nešlo, byly báňské úřady obou instancí povinny vyžádati si před rozhodnutím souhlas úřadů politických. Na věci nemůže nic měniti, že žal. úřad v nař. rozhodnutí prohlásil, že o žádnou událost v hornictví nejde, neboť st-lé ve své žádosti tvrdili, že domy jejich poškozeny byly provozem hor, a uplatňovali tedy, že událost ve smyslu svrchu uvedeném kvalifikovaná nastala. Otázka však, zda toto jejich tvrzení spočívá na pravdě či nikoli, náleží již k meritu rozhodnutí, jež příslušelo oběma shora jmenovaným úřadům jen v obapolné dohodě.
Poněvadž tedy nař. rozhodnutí vydáno bylo úřadem, jenž k tomu v samostatném oboru působnosti nebyl povolán, slušelo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6981. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 653-655.