NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 6335.

Zavázal-li se manžel soudním smírem, že dá (po roce) souhlas k rozluce, jest pokládati prohlášení souhlasu uplynutím ujednané lhůty za vydané a nelze se domáhati exekucí prohlášení souhlasu.
(Rozh. ze dne 6. října 1926, R 1 837/26.)
Smírem ze dne 14. dubna 1925 zavázali se manželé Václav a Marie P-ovi po uplynutí jednoho roku dáti souhlas k rozluce jich manželství pod následky exekuce. Po roce domáhal se Václav P., by jeho manželka splnila tento vykonatelný závazek v ten způsob, že podpíše návrh na povolení rozluky a tím souhlas s rozlukou projeví. Soud prvé stolice povolil exekuci, by bylo vymoženo povolení rozluky od stolu a lože, a uložil povinné straně, by žádost o rozluku spolupodepsala do 1. srpna 1926, jinak že jí bude uložena k návrhu strany vymáhající pokuta 100 Kč, po případě vazba v trvání 1 týdne. Důvody: Návrh exekuční neodporuje §u 15 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., dle něhož možno žádost o rozluku podati teprve, když uplynul od provedeného rozvodu soudního alespoň rok, není tu však řečeno, že by souhlas s rozlukou mezi manžely nemohl býti dán již před uplynutím tohoto roku. V projednávaném případě Marie P-ová souhlas s rozlukou vyslovila vlastně již ve smíru ze dne 14. dubna 1925, ale realisace souhlasu toho návrhem na povolení rozluky byla a musila býti vzhledem k ustanovení zákona odložena až po uplynutí roku. Pakliže se Marie P-ová dne 14. dubna 1925 právoplatně a pod exekucí zavázala po roce tento svůj souhlas určitým činem projeviti, není důvodu, proč by vynucení tohoto souhlasu na ní nebylo možno exekučně vymáhati. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Dle § 1 čís. 5 ex. ř. jsou exekuční tituly po rozumu exekučního řádu smíry, které o nárocích soukromoprávních byly učiněny před soudy civilními nebo trestními. Ve smíru ze dne 14. dubna 1925 zavázaly se pod exekucí obě strany, že po roce dají souhlas k rozluce, a soud prvé stolice uvádí, že není důvodu, proč by, zdráhá-li se povinná strana nyní podepsati k exekuční žádosti přiložený arch na rozluku dle § 15 rozl. zák., nemohlo se státi proti ní vynucení souhlasu jejího, t. j. spolupodpisu žádosti. Soud rekursní nemůže s názorem prvého soudu souhlasiti. V projednávaném případě jedná se o rozvázání manželské smlouvy, o právo osobní, nezadatelné, manžel nemůže se nikdy napřed zavázati, že až v budoucnosti, t. j. za rok, nebude míti proti straně druhé odpor nepřekonatelný, zákonem ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. požadovaný a nemůže se předem vzdáti svého práva, souhlas k rozluce za rok odepříti. Zákon z důvodů veřejných stanoví lhůtu deliberační, souhlas strany druhé není prázdnou formalitou, musí býti výkonem pravé vůle a svobodného rozhodnutí, nemůže býti vynucen a nelze jej dáti předem (§ 15 a 16 rozl. zák.). Ujednání, jímž jeden z manželů za úplatu předem se zavazuje, že dá souhlas k žádosti za rozluku, nesrovnává se s úmyslem zákona a s obecnými názory o slušnosti, obmezuje volný projev vůle v rozhodný čas, t. j. po roce od rozvodu a jest proto dle § 879 obč. zák. neplatným a bezúčinným. Jest tudíž také smír výše uvedený, byť i ohledně nezl. dětí opatrovnicky byl schválen, v odstavci, o nějž tu jde, neplatným (sr. §§ 45, 55, 56, 879 čís. 1 obč. zák., dále rozhodnutí nejv. sondu ze dne 26. dubna 1921, č. j. Rv 2 18/21, č. 1033 sbírky a ze dne 27. září 1921, č. j. R 2 316/21, č. 1208 sb.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud zamítl exekuční návrh právem, třebaže ne z důvodů plně přiléhavých. Jde tu o exekuci, by bylo vydáno prohlášení vůle. Má-li povinný podle obsahu exekučního titulu vydati prohlášení vůle, pokládá se podle § 367 ex. ř. prohlášení to již za vydané, jakmile rozsudek nabyl právní moci nebo jakmile jiný exekuční titul stejného obsahu opravňuje k návrhu na povolení exekuce, v projednávaném případě tudíž rok po ujednání smíru. Podle motivů (str. 235 mat. 1. str. 587) k ex. ř. jsou v takových případech zvláštní donucovací opatření jako povolení a provedení exekuce zbytečné (srv. též Walker »Oesterreichisehes Exekutionsrecht« str. 306). Je proto v případě, o nějž tu jde, prohlášení souhlasu pokládati uplynutím ujednané roční lhůty za vydané a není návrh na zavedení exekučního řízení v zákoně vůbec odůvodněn. Jiná je ovšem otázka, zda prohlášení souhlasu, jež se stalo způsobem právě vylíčeným, vyhovuje předpokladům §§ 15 a 16 rozl. zák. Než otázku tu netřeba toho času řešiti, když jde jen o to, zda exekuční návrh, by bylo vydáno prohlášení vůle, vyhovuje zákonu čili nic.

Citace:

č. 6335. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 351-352.