Čís. 14896.

K § 42 knih. zák.
Byl-li povolením záznamu zástavního práva porušen velící předpis § 18 odst. II vyr. ř. uher., jest takový záznam protiprávní a neplatný a nelze jej spraviti.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1936, Rv II 247/34.)
Žalobkyně tvrdí, že dle usnesení okresního soudu v B. (Slovensko) ze dne 5. ledna 1931 byl jí povolen na nemovitostech žalované firmy ve vložce 10 pozemkové knihy kat. území B. záznam práva zástavního pro pohledávku 17145 Kč s 12% úrokem od 22. srpna 1930, 2% daní z obratu, se lhůtou spravovací do 30. června 1931 a že tato pohledávka pozůstává po právu částkou 15217 Kč 30 h s 12% úrokem od 9. června 1931. Kupní cena sice sjednána bezúročně, to však platilo jen pro případ přesného dodržení splátek, jinak platí 12% úrok ode dne vystavení účtu. Žalovaná jest obchodnicí. Usnesení okresního soudu v B. povolující záznam nabylo právní moci a byl záznam proveden déle než 2 měsíce před zahájením, vyrovnacího řízení. Rekurs proti tomuto povolení podaný byl zamítnut, jen úrok byl snížen na 8%. Vyrovnání žalované firmy se po názoru žalobkyně na její pohledávku nevztahuje, neboť jest věřitelkou oddělnou a žádá proto žalobou o spravení záznamu. Prvý soud uznal podle žalO'by. Odvolací soud nevyhověl odVolání. Důvody: Záznam byl povolen již po zavedení mimokonkursního donucovacího vyrovnání na jmění žalované, jest připustiti, že toto povolení odporuje přímému předpisu § 18 odst. 2 vyr. říz. uher., dle něhož od zahájení vyrovnacího řízení jest nepřípustnou žádost za záznam hypotečního práva na základě soukromých listin. Avšak účinky vyrovnacího řízení nemají vlivu na pravoplatně váznoucí záznam, neboť dle § 19 vyr. ř. uher. stávají se skončením vyrovnacího řízení neplatnými práva na zvláštní uspokojení nabytá ve lhůtě tam určené cestou exekuce. Takovýmto právem na zvláštní uspokojení není zaznamenané zástavní právo, o něž ve sporu běží. Takto jest vyvrácena nejpodstatnější námitka žalované proti právní existenci zaznamenaného práva, neboť nelze tu mluviti ani o zmatečnosti záznamu, ani o jeho bezúčinnosti se zřetelem na výsledky vyrovnacího řízení. Rovněž účastí na vyrovnacím řízení (přihláškou, hlasováním, přijetím kvóty) nezadala žalobkyně nikterak svým právům, jež získala platným záznamem. Jest zvláště zdůrazniti, že přihlášku k vyrovnání podala žalobkyně dříve než zažádala o záznam zástavního práva, takže v době přihlášky o nějakém právu na zvláštní uspokojení nelze ještě mluviti a tím méně tedy o vzdání se tohoto práva. Proti právní existenci zaznamenaného práva vlastně žalovaná nečiní námitek, jež by dle výše vylíčených právních poměrů bylo bráti v úvahu. Její námitku proti pravosti listiny, jež byla podkladem záznamu, vyvrátil již prvý soud. Listina měla všechny náležitosti ve smyslu §§ 26, 27 knih. zák. Strany byly přesně označeny, listina obsahovala udání místa, dne, měsíce a roku vyhotovení. Též výše dluhu byla přesně určena a to i v případě, kdyby byla úhrnná jeho výše zjistitelná pouhým součtem jednotkových cen, při jednotlivých objednaných strojích i dle přednesu žalované vyznačených.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Podstatnou námitkou žalované proti spravovací žalobě je, že povolený záznam práva zástavního ze dne 5. ledna 1931 se stal v době, kdy o jmění žalované bylo zahájeno vyrovnací řízení. Odvolací soud správné uvádí, že žalovaná ve sporu o spravení záznamu je oprávněna dle knihovního práva na Slovensku platného, jež je shodné s předpisy § 42 odstavec 2 knih. zák., uvésti všechny námitky proti existenci knihovního práva i tehdy, když proti rozhodnutí, jímž byl povolen záznam, podala bezúspěšně rekurs, jak se stalo i v souzeném případě. Nelze však souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že žalovaná nečinila námitek proti existenci záznamu práva zástavního, neboť opak vyplývá z vývodů odvolání. Uvedená námitka žalované je námitkou hmotněprávní soud musí se jí obírati v tomto sporu, a nesejde na tom, že se jí v důvodech zabýval též krajský soud v B. jako soud rekursní při vyřizování rekursu proti usnesení o povolení záznamu, poněvadž tím nemohlo se nijak zadati právu žalované na uplatnění hmotněprávní námitky ve sporu o spravení záznamu. Je proto nerozhodno, jak tento rekursní soud na věc pohlížel s hlediska předpisů § 18 odst. II. býv. vyrovn. řádu uher. V nynějším sporu musí se soud zabývati otázkou, zda je tu platný a účinný důvod právní pro záznam práva zástavního pro žalobkyni, zejména, zda byl pro něj v době podané knihovní žádosti podle platného zákona podklad tak, aby mohl platně existovati. Podle § 18 odstavec II. býv. vyr. ř. uher. počínajíc zavedením vyrovnacího řízení nemožno žádat na základě bodů b), c) §§ 88, 92 pozem. kn. por. záznam hypoteikárního práva na dlužníkových nemovitostech nebo na jeho jiném právu zapsaném v pozemkové knize. O jmění žalované bylo zahájeno vyrovnací řízení dne 10. listopadu 1930. Usnesením okresního soudu v B. dne 5. ledna 1931 byl povolen žalobkyni záznam zástavního práva na nemovitostech žalované pro pohledávku 17145 Kč s 12% úroky od 22. srpna 1930 a s 2% daní z obratu s lhůtou k spravení záznamu do 30. června 1931; toto usnesení bylo krajským soudem v P. na rekurs žalované potvrzeno až na výši úroků usnesením ze dne 5. září 1931, avšak, jak shora dolíčeno, nemá toto rozhodnutí pro žalovanou vlivu na uplatnění hmotněprávní námitky v tomto sporu. Z uvedeného se podává, že žalobkyně v době podané knihovní žádosti o záznam práva zástavního nemohla míti dle platného práva žádného nároku na zajištění své pohledávky na nemovitostech žalované, a dosáhla-li toto zajištění, stalo se tak s porušením velících předpisů § 18 odstavce II. vyrovn. ř. uher., a je tudíž takový záznam protiprávní a neplatný a nelze jej spraviti. Již z tohoto důvodu bylo nutno žalobu zamítnouti.

Citace:

Č. 14896. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 111-113.