Čís. 1444.
Umluvily-li strany, najímajíce věc, že nájemce se zavazuje k úplné náhradě jakékoliv škody, není vázán nárok pronajímatelův lhůtou § 1111 obč. zák., nýbrž promlčuje se teprve ve lhůtě § 1489 obč. zák.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1922, Rv II 249/21.)
Žalobce přenechal v roce 1917 žalované v užívání motor za denních 6 K, při čemž bylo výslovně umluveno, že žalovaná vrátí motor ve stavu, v jakém jí byl odevzdán, a že ručí za jakoukoliv škodu, jež snad na motoru vznikne. Koncem června vrátila žalovaná motor, při čemž bylo zjištěno, že pro přílišné používání se motor stal vadným. Žalobě o náhradu škody, zadané v květnu 1920, bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolací soud uvedl v důvodech: Tvrzení odvolatelky, že v tomto případě jedná se o nájemní smlouvu ohledně elektrického motoru, tedy věci movité, bylo již rozhodnutím tohoto soudu jako soudu rekursního ze dne 14. ledna 1921 vyvráceno a soud odvolací poukazuje proto na důvody tohoto rozhodnutí, které rovněž přijímá za své, a v nichž bylo dolíčeno, že tu šlo o půjčku. Dle stavu věci zavázala se v tomto případě žalovaná smlouvou, že žalobcům nahradí veškeru škodu, používáním motoru nastalou. Nemůže býti sporu o tom, že tím žalovaná nejenom na se převzala závazky, jí jako vypůjčovatelku (najímatelku) motoru podle předpisu občanského zákona stihající, nýbrž že učinila se žalobci zvláštní smlouvu o náhradě škody pro ten případ, kdyby motor žalobců po dobu používání u žalované vůbec k nějaké škodě přišel. V důsledcích toho právem uznal soud prvé stolice, že nárok žalobců na náhradu škody v tomto případě opírá se jedině o tuto smlouvu o náhradě škody a že tudíž jenom tato smlouva tvoří právní důvod žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňující nesprávné právní posouzení věci, odůvodněno není, třeba že nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že tu šlo o smlouvu o půjčku. Dle vzájemné dohody přenechala žalující strana straně žalované užívání motoru na neurčitou dobu za pevně stanovený peníz. Třeba že žalobci mluví o půjčení motoru, jde tu o smlouvu nájemní, jejíž všechny náležitosti dle § 1090 obč. zák. jsou dány zmíněným ujednáním, a byla by pak zajisté také oprávněna námitka žalované strany proti žalobnímu nároku, že je žalující strana s ním prekludována následkem uplynutí jednoroční lhůty dle § 1111 obč. zák., kdyby se nárok žalobní opíral právě jen o nájemní smlouvu. Leč odvolací soud právem poukázal k tomu, že vedle nájemní smlouvy dojednaly strany zvláštní úmluvu o vrácení věci, v níž se žalovaná strana zavázala k úplné náhradě škody jakékoliv. Tento závazek je širším než zákonný závazek z ručení (§ 1111 obč. zák.), jelikož § 1111 obč. zák. nevztahuje se na ručení za náhodu, kdežto závazek žalovanou stranou dle smlouvy převzatý zahrnuje v sobě i škodu z náhody. Na věci ničeho nemění, že ve sporu jde o náhradu škody zneužitím motoru, neboť jakmile se strany o náhradě škody zvlášť dohodly, je základem povinnosti ručební tato smlouva (§§ 1294 a 1295 obč. zák.), a proto neplatí pro uplatnění náhrady škody jednoroční lhůta preklusivní dle § 1111 obč. zák., nýbrž promlčecí lhůta § 1489 obč. zák. Byla tedy odvolacím soudem věc v tomto směru právně posouzena správně.