Č. 11520.
Honební právo. — Řízení před nss-em (Slovensko): Pachtýř obecní honitby není legitimován stěžovati si k nss-u do výroku honebních úřadů o honebně-právní povaze území s hlediska § 2 zák. čl. 20/1883.
(Nález ze dne 2. listopadu 1934 č. 19401.)
Věc: Michal P. v L. proti zemskému úřadu v Užhorodě o honební území.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Výměrem z 9. července 1930 vyslovil okr. úřad v Chustu k žádosti Metra H. a spol., že lesní majetek jim v katastru L. vlastnicky patřící o výměře 857 kat. j. 545 sáhů náleží k územím uvedeným v odst. 1 § 2 zák. čl. 20/1883.
Odvolání Michala P., který podle nájemní smlouvy z 1. srpna 1929 vydražil pronájem honitby na území obce L. a tvrdil, že k honitbě té patří i onen lesní majetek, zemský úřad v Užhorodě výměrem z 21. října 1931 nevyhověl a nař. výměr 1. stolice potvrdil s tím, že se odvolatel, pokud jde o vykonávání honebního práva na pozemcích, o nichž 1. stolice prohlásila, že jsou územím podle § 2 odst. 1 zák. čl. 20/1883, odkazuje na pořad práva.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky: a) potvrzuje rozhodnutí honebního úřadu 1. stolice, že sporné parcely jsou honebním územím podle § 2 odst. 1 zák. čl. 20/1883, a b) odmítá rozhodnouti o sporné otázce, kdo je oprávněn vykonávati právo honitby na tomto území, a odkazuje odvolatele v té příčině na pořad práva.
Výroku ad a) uvedenému vytýká st-l nezákonnost a vadnost, jež spatřuje v tom, že žal. úřad potvrdil výrok okr. úřadu o honebně-právní povaze sporných pozemků, vzdor námitkám, že nebylo zjištěno, zda byly tu splněny zákonné předpoklady takového rozhodnutí, zejména byli-li všichni spoluvlastníci srozuměni s tím, aby byly jejich nemovitosti uznány územím podle § 2 odst. 1 zák. čl. 20/1883.
Soud musil si především dáti odpověď na otázku, je-li pachtýř obecní honitby, jímž je st-l, legitimován stěžovati si k nss-u do výroku honebních úřadů o honebně-právní povaze území s hlediska § 2 cit. zák.
Honební zákon č. 20/1883 stanoví v § 2 zákonné předpoklady pro vlastní honitbu, a v § 3 nařizuje, že na pozemcích, které nespadají pod § 2 a na prostorách, které jsou vlastnictvím obce bez zřetele na jejich rozsáhlost, jsou povinni majitelé pozemků téhož chotáru společně s obcí dáti právo honební do pronájmu. Podle 2. odst. § 2 rozhodují ve sporech o to, zda určitá prostora náleží mezi prostory v § 2 uvedené, či nic, úřady správní. Zákon nedává tu nájemci honitby obecní přímo legitimaci ke sporu o honebně-právní povaze určitého území. Legitimaci tu nelze mu pak přiznati ani nepřímo na základě smlouvy pachtovní o nájem honitby, i kdyby z ní odvozoval právo vykonávati honitbu na nemovitostech, o jichž honebně-právní povaze bylo rozhodováno, ježto nájemci příslušejí k honitbě výhradně jen práva plynoucí z jeho soukromoprávního poměru pachtovního k obci, do tohoto smluvního poměru nebylo však výrokem honebních úřadů, že určité území tvoří vlastní honitbu, zasáhnuto. Není-li st-l legitimován výrok ten bráti v odpor, brání § 2 zák. o ss, aby mohl soud tuto část nař. rozhodnuti věcně přezkoumati.
Výrokem ad b) uvedeným odmítl žal. úřad pro svoji nepříslušnost rozhodnouti o tom, kdo je oprávněn na sporném úseku vykonávati právo honitby. Proti tomuto výroku nemá stížnost námitek a brání proto předpis § 18 zák. o ss, aby se mohl soud tímto výrokem zabývati.