NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 15152.

K vl. nař. čís. 250/35 Sb. z. a n.
Jde o pohledávku spornou podle § 21 vl. nař. čís. 250/35 Sb. z. a n., nikoliv splatnou podle § 13 cit. vl. nař., bylo-li o ní rozhodnuto sice před 1. lednem 1936, rozsudek však do této doby se nestal pravoplatným.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1936, R II 159/36.)
Prvý soud upravil k návrhu čtrnáctidenní platební lhůtu, stanovenu rozsudkem pro zmeškání ze dne 29. května 1935 dle ustanovení §§ 13, 20 a 21 a násl. vlád. nařízení ze dne 21. prosince 1935, čís. 250 Sb. z. a n. tak, že žalovaná strana má zažalovanou pohledávku zaplatiti ve splátkách, počínajících se dnem 1. dubna 1936. Rekursní soud vyslovil, že zažalovanou pohledávku má zaplatiti dlužník v pravidelných pololetních splátkách, vždy nejpozději k 1. dubnu a 1. říjnu, počínajíc 1. říjnem 1936. Důvody: Na daný případ nelze použiti ustanovení § 21 vlád. nař. čís. 250/35, kteréžto ustanovení vychází z předpokladu, že se jedná o pohledávku spornou, tedy o takovou, o níž spor nějaký čas potrvá, takže jest důvodné, aby v takovém případě začátek splatností byl stanoven na den 1. dubna nebo 1. října po pravoplatnosti rozhodnutí o pohledávce nebo po uznání závazku dlužníkem, nýbrž lze na daný případ, v němž o pohledávce samé jest již rozhodnuto, použíti jedině ustanovení § 13 cit. vlád. nařízení, dle jehož odst. 2 však závazek ke splátkám počíná se až dnem 1. října 1936.
Nejvyšší soud obnovil rozhodnutí prvého soudu.
Důvody:
V době účinnosti vl. nař. čís. 250/35 Sb. z. a n., t. j. dnem 1. ledna 1936, byl o dlužné pohledávce žalobcově již zahájen spor a byl přerušen. Kontumační rozsudek byl doručen žalovanému teprve dnem 18. února 1936, takže se stal pravoplatným dne 3. března 1936 (včetně), an žalovaný měl možnost podati proti rozsudku odvolání, čímž by se byl spor protáhl a nárok by se stal pochybným. Nelze proto souhlasiti s názorem rekursního soudu, že šlo v souzeném případě o pohledávku již »rozhodnutou«. O takové pohledávce lze mluviti teprve tehdy, když rozsudek jest pravoplatný. Proto také v § 21 cit. vl. nař. se klade důraz na pravoplatnost rozhodnutí. V souzeném případě šlo však o spornou pohledávku, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem nabyvším právní platnosti teprve 3. března 1936, a proto bylo na souzený případ použíti zvláštního ustanovení § 21 cit. vlád. nař. První soud podle tohoto ustanovení správně určil, že závazek dlužníka k placení prvé splátky nastává nejblíže příštím 1. dubnem po pravoplatnosti rozhodnutí o pohledávce, t. j. dnem 1. dubna 1936.

Citace:

Čís. 15152. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 494-495.