NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13130.

Není vyloučeno, by při koupi táž osoba nezastupovala obě smluvní strany. Splní-li v této dvoustranné funkci náležitosti stanovené zákonem pro nabytí práva vlastnického, nabývá vlastnictví přímo zastoupený kupitel.
Tím, že kupitelův plnomocník prohlédl, odmontoval a připravil k přepravě koupené přístroje v prodatelově továrně, kde zůstaly uchystány, aby mohly býti odvezeny a předány do moci a držby kupitelovy, nedošlo o sobě k odevzdáni koupených přístrojů do vlastnictví kupitele ani prohlášením podle § 428 obč. zák.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1933, Rv I 1361/32.)
V exekuci proti Karlu S-ovi na tovární nemovitost byly pojaty do příslušenství továrny různé předměty, jichž vyloučení z exekuce se domáhal žalobce, tvrdě, že vylučované předměty od Karla S-a koupil. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Oba nižší soudy vyvodily ze skutkového zjištění, že si Josef J. jako žalobcův plnomocník v továrně Karla S. předměty prohlédl, odmontoval přípojky a připravil k přepravě, odevzdání (tradici), jímž žalobce převedl vylučované věci do svého vlastnictví. Dovolací soud považuje tento právní názor nižších soudů za nesprávný. Není sice opodstatněna dovolatelčina výtka, že Josef J., jsa zároveň zmocněncem prodatele i kupitele, nemohl prokazatelným způsobem provésti odevzdání a převzetí věcí nebo předsevzíti jednání, z něhož by každý zřejmě mohl poznati, že věci byly žalobci přenechány. Neníť vyloučeno, by při koupi táž osoba nezastupovala obě smluvní strany, a, splní-li v této dvoustranné funkci náležitosti stanovené zákonem pro nabytí práva vlastnického (§ 1053 obč. zák.), nabývá vlastnictví přímo zastoupený kupitel (§ 1017 obč. zák.; srov. Ehrenzweig, Sachenrecht, vydání 1923, str. 77). Nepadá také na váhu, zda věci byly do té doby příslušenstvím továrny Karla S-a, čili nic, neboť vlastník může zásadně prodati předměty, tvořící příslušenství, bez věci hlavní — jakž tomu jest pravidlem na příklad při prodeji hospodářských plodin a dobytka při provozování hospodářství —, při čemž prodané věci přestávají býti příslušenstvím a stávají se samostatnými věcmi, byvše od hlavní věci odděleny a uvedeny v držbu kupitele. Podle obsahu žaloby jsou vylučované věci hmotnými věcmi movitými. Odevzdání (tradice) takových věcí se uskutečňuje některým ze způsobů uvedených v §§ 426 až 428 obč. zák. Hmotné odevzdání (§ 426 obč. zák.) vyvodily nižší soudy jen z toho, že Josef J. prohlédl věci, odmontoval přípojky a připravil je k přepravě (transportu). Z těchto okolností nelze však nikterak vyvoditi hmotné odevzdání, neboť těmito úkony Josefa J-a se nedostaly do takového vztahu k jeho osobě jako žalobcova zmocněnce ani k osobě žalobce samého, by bylo lze tvrditi, že věci přešly v moc žalobcovu a nezůstaly v moci Karla S-a, v jehož továrně zůstaly na dosavadním místě jen s tím rozdílem, že byly odmontovány přípojky. Odmontováním přípojek a připravením k přepravě (transportu) přestaly věci nanejvýš býti příslušenstvím, staly se věcmi samostatnými a byly jen uchystány, by mohly býti odvezeny a předány do moci a držby žalobcovy. Odmontování přípojek a připravení věcí k odvezení o sobě nezakládá odevzdání a k němu nestačí. Z těchto činů Josefa J-a a uvedení věcí do popsaného stavu nelze také vyvoditi, že Josef J. chtěl převésti věci do vlastnictví žalobcova, pokud se týče nabýti za něho vlastnictví k věcem prohlášením ve smyslu § 428 obč. zák. Že došlo k odevzdání znameními podle § 427 obč. zák., nebylo ani žalobcem tvrzeno, ani nižšími soudy zjištěno. Žalobce, jehož tížilo břímě, by dokázal nejen právní důvod, nýbrž i nabývací způsob vlastnictví (§ 1053 obč. zák.), dokázal jen první zákonnou složku nabytí vlastnictví koupí, nikoliv i nabývací způsob. Nenabyl tvrzeného práva, které nepřipouští výkon exekuce vedené žalovaným na vylučované věci. Bylo proto dovolání již z tohoto důvodu vyhověti a zamítnouti žalobu.

Citace:

Čís. 13130. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 673-675.