Čís. 17491.

Při žalobě o obnovu podle § 530 čís. 7 lze přihlédnouti jen ke skutečnostem, jež nastaly před ukončením základní rozepře a jež strana nemohla bez své viny použíti ve svůj prospěch. Ustanoveními 10. oddílu zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. nebyla platnost ustanovení §§ 530 a násl. c. ř. s. o žalobě o obnovu řízení před soudy řádnými dotčena.
Předpis § 159 odst. 3 zák. 26/1929 má na mysli soudy pojišťovací, nikoliv řádné soudy.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1939, Rv I 870/29.)
Žalující se domáhá žalobou obnovy sporu č. j. C..., jímž prvý soud rozhodl, že žalující jest povinna zaplatiti žalovanému 2 749 K 50 h. Svoji žalobu o obnovu opírá žalující o skutečnost, že rozhodnutí ministerstva sociální péče v Praze ze dne 13. dubna 1937, tvořící jediný skutkový předpoklad pro rozhodnutí soudu, že totiž žalovaný podléhal v době od 1. července 1920 do 17. května 1933 pensijnímu pojištění, bylo zrušeno po vydání rozsudku nálezem Nejvyššího správního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1939. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Podle teorie (viz Dr. Rudolf Pollak, System des österr. Zivilprozessrechtes, str. 542, Neumannův komentář k c. ř. s., str. 1556, Hora, čsl. procesní právo civilní, vydání 1924, díl 3., str. 144) i konstantní judikatury nejvyššího soudu v Brně (viz rozh. č. 2946, 3220, 3889, 4836, 8121, 11166 Sb. n. s.) lze podle čís. 7 § 530 obnoviti řízení, skončené rozsudkem, když strana nabude vědomosti o nových skutkových okolnostech nebo nalezne důkazy anebo nabude teprve možností jich použíti, jichž přednesení anebo použití v dřívějším řízení bylo by způsobilo příznivější rozhodnutí ve věci hlavní. Obnova připouští se jen tenkráte, když strana beze své viny nemohla uplatňovati nové skutkové okolnosti nebo průvodní prostředky před koncem ústního jednání, po kterém byl vydán rozsudek soudu prvé stolice. Jest mimo všechnu pochybnost, že strana i při nejdůkladnější informaci a osvědčení všemožné péče není s to, by před skončením jednání v prvé stolici uváděla skutečnosti nastalé teprve později a zákon nemohl by mluviti o nezaviněném opoždění, kdyby měl na mysli skutkové okolnosti, jichž opožděný přednes nelze naprosto považovati za zaviněný, jelikož dřívější uplatňování jest nemožné. Smysl a doslov zákona svědčí tedy pro to, že skutečnosti, jež nastaly teprve po té, když bylo skončeno jednání v prvé stolici, nemohou býti vůbec podkladem pro obnovu řízení ve smyslu č. 7 § 530 c. ř. s. Nové okolnosti, nastalé i po sporu, jež mohou býti podkladem pro obnovu řízení, jsou v § 530 c. ř. s. taxativně vypočteny, a, nelze proto zrušení rozhodnutí správního úřadu podřaditi ani pod důvod čís. 5 § 530 c. ř. s. V souzeném případě bylo ústní jednání ve sporu, o jehož obnovu jde, skončeno před prvým soudem a rozsudek vydán dne 29. listopadu 1938, takže nemůže skutečnost, že bylo rozhodnutí správního úřadu, jež bylo podkladem rozsudku, nálezem nejvyššího správního soudu ze dne 10. ledna 1939, doručeným dne 19. ledna 1939, zrušeno, býti důvodem pro obnovu sporu dle § 530 č. 7 c. ř. s., jelikož skutečnost fa nastala teprve po vydání rozsudku prvého soudu. Netřeba se proto ani vůbec zabývati úvahami o tom, zda tato okolnost by i jinak mohla vůbec odůvodniti žádanou obnovu. Poněvadž soud rozhodující o žalobě o obnovu jest povinen z úřadu dbáti, zda jde skutečně o nové skutkové okolnosti a důkazy (viz rozh. č. 15465 Sb. n. s.), musil odvolací soud k této okolnosti vzíti zřetel, i když v odvolání vytýkána nebyla. Odvolací soud jest toho názoru, že žádanou obnovu nelze v projednávaném případě opříti ani o ustanovení § 159, odst. 3 zák. z 21. února 1929 č. 26 Sb. z. a n. a to jednak proto, že ustanovení toto platí jen v řízení před pojišťovacími soudy, že předpokládá pravoplatný nález soudu nebo správního úřadu, čehož v daném případě není, a konečně proto, že předpokládá pravoplatně jiné rozhodnutí o předběžné otázce. V souzeném případě nebylo však dosud vůbec jinak rozhodnuto, nýbrž, jak nesporno, usnesení, jež bylo podkladem rozsudku, bylo jen zrušeno a nově dosud rozhodnuto nebylo, takže není dosud ani jisto, že vůbec dojde k jinakému, pro žalobce příznivějšímu rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V řízení upraveném §§ 530 a násl. c. ř. s. jde o obnovu základní rozepře, nikoliv o nový spor; je proto možno při rozhodování o žalobě o obnovu přihlédnouti ke skutečnostem, jež nastaly před ukončením základní rozepře, jichž však strana nemohla bez viny použíti ve svůj prospěch. Jen za účelem uplatnění těchto skutečností může býti obnoveno řízení skončené rozsudkem, nikoliv na základě skutečností nastavších teprve později. Důvody dovolání, jež se snaží dolíčiti, že důvodem obnovy podle § 530 č. 7 c. ř. s. mohou býti všechny okolnosti, jež strana bez své viny neuplatnila před skončením ústního jednání, ať vznikly kdykoliv, nejsou s to, aby vyvrátily tuto soudní praxí důsledně zastávanou právní zásadu (srovn. Sb. n. s. číslo 2946, 3889, 4836, 8121, 11166, 15465), a proto dovolací soud nemá příčiny, aby se od této stálé soudní praxe odchýlil. Řízení o žalobě o obnovu před řádnými soudy jest upraveno v §§ 530 a násl. c. ř. s. Ustanoveními hlavy 10. zákona číslo 26/1929 Sb. z. a n. ve znění novel číslo 162/1929, 125/1931, 252/1933 a 117/1934 Sb. z. a n., která jedná o řízení pojišťovacím podle tohoto zákona, nebyla platnost c. ř. s., pokud jde o žalobu o obnovu před řádnými soudy dotčena, ježto zákon tento vůbec se o tom nezmiňuje, že jeho ustanovení mají míti platnost též v řízení před soudy řádnými, a v důsledku toho třeba rozuměti soudy, o nichž se mluví v odstavci 3 § 159 cit. zákona, soudy pojišťovací, o jichž poměru k správním úřadům jednají právě předcházející odstavce (1) a (2), nikoli však soudy řádné. Není proto třeba zabývati se otázkou, zda jsou dány podmínky žaloby o obnovu podle tohoto zákonného ustanovení, ani vývody dovolání touto otázkou se zabývajícími.

Citace:

čís. 17491. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 667-669.