Authors:
= Váž. civ., 21 (1939)
PDF

Čís. 17232.


Není-li něco jiného ujednáno, není spoluvlastník domu pouze z důvodu svého spoluvlastnictví oprávněn, aby sám požadoval na nájemníkovi část nájemného připadající na jeho spoluvlastnický podíl; pro uvedené oprávnění nemá právního významu pouhé jednostranné prohlášení spoluvlastníka, že nesouhlasí se správou domu druhým spoluvlastníkem, jenž dosud vybíral nájemné se souhlasem všech spoluvlastníků, když nájemník s ním nesouhlasil.
(Rozh. ze dne 16. února 1939, Rv I 2092/38.)
Srov. rozh. č. 4515 Sb. n. s.
Žalovaná najala byt v domě č. p. 311 v P. za smluvené čtvrtletní předem splatné nájemné 1500 K. Spoluvlastníky domu byli žalobkyně a František W., každý jednou polovicí. František W. sice spravoval společný dům s vědomím žalobkyně od roku 1924, avšak žalobkyně zmocnění k správě společného domu odvolala. Ježto žalovaná zaplatila celé nájemné za říjnové čtvrtletí 1937 Františku W., přes to že žalobkyně ji před tím vyzvala, aby zaplatila žalobkyně polovici nájemného, domáhá se žalobkyně na žalované zaplacení 750 K s přísl. Soud prvé stolice uznal podle žaloby, kdežto odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jednotlivý spoluvlastník společné věci není všeobecně oprávněn samostatně nakládati s užitky společné věci na ten způsob, že prostě vybere hrubé užitky ze svého podílu, nestaraje se o náklady vynaložené na správu společného majetku a o břemena, která na něm váznou (§§ 830, 840 obč. zák., srov. rozh. č. 4615 Sb. n. s.). V souzeném případě neopravňuje tudíž žalobkyní její spoluvlastnictví k domu, v němž bydlí žalovaná jako nájemnice, samo o sobě ještě k tomu, aby proti ní zažalovala podíl nájemného na žalobkyní připadající, není-li dokázáno, že mezi ní a žalovanou vznikl obligační poměr, který by ji opravňoval požadovati určitou část nájemného přímo na žalované nájemnici a který by naopak žalovanou zavazoval, aby platila nyní část nájemného žalobkyni. Tento předpoklad žalobkyně nedokázala. Pouhé její vyzvání, aby žalovaná — která do té doby platila celé nájemné z bytu jí obývaného druhému spoluvlastníku domu Františku W., jenž spravoval společný dům s vědomím žalobkyně a vybíral nájemné, jež pak se žalobkyní vyúčtoval, — zaplatila za IV. čtvrtletí roku 1937 polovinu nájemného připadající na žalobkyní přímo jí, ježto prý František W. není oprávněn spravovati její polovinu domu, nemohlo jako jednostranný projev žalobkyně založiti takový obligační poměr se žalovanou, když žalovaná s tím nesouhlasila (§ 861 obč. zák.). Nebylo-li tu však takového obligačního poměru mezi stranami rozepře, nemůže se žalobkyně k odůvodnění svého žalobního oprávnění a žalobního nároku s úspěchem dovolávali ustanovení §§ 888 a násl. obč. zák. o společných závazcích nebo oprávněních.
Citace:
čís. 17524. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 738-743.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).