Č. 4003.


Mimořádná opatření: Výměna bankovek v Podk. Rusi podle zák. č. 67/1921.
(Nález ze dne 9. října 1924 č. 16729). Věc: Farkas K. v Berehově proti hlavnímu finančnímu řiditelství v Užhorodě o výměnu bankovek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l žádal podáním de praes. 3. února 1923 u žal. úřadu za výměnu t. zv. bílých bankovek vydaných rakouskouherskou bankou, jež měl v držení v úhrnné částce 6125 K; v podání tom uváděl st-l, že tyto bankovky přihlásil ještě před vydáním nař. o výměně bankovek na Podkarpatské Rusi (čímž míní patrně vl. nař. z 12. října 1920 č. 576 Sb.) k soupisu, že však bankovky ty byly později při výměně odmítnuty.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad zmíněnou žádost, poněvadž se jedná vesměs o bankovky s datem 27. října 1918, které jsou z výměny vyloučeny.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou. Výměna hotovostí rakouh. bankovek na území P. R., pokud na území tom nebylo provedeno okolkování bankovek podle zák. z 25. února 1919 č. 84 Sb., byla upravena vl. nař. z 12. října 1920 č. 576 Sb. Jak patrno z ustanovení §§ 2 a 6 cit. nař., mohla se výměna oněch rak. uh. bankovek jak nekolkovaných, tak i rumunsky okolkovaných, které v den účinnosti tohoto nařízení (t. j. v den 23. října 1920) obíhaly na území P. R., náležely osobám fysickým a byly přihlášeny k úřednímu soupisu, státi pouze v době, kterou stanovila zem. fin. správa P. R. Podle spisů správních stanovila pak zem. fin. správa P. R. vyhláškou z 19. října 1920, že výměna zmíněných bankovek za čsl. státovky bude provedena ve dnech 25. až 27. října 1920.
Zákonem z 10. února 1921 č. 67 Sb., který nabyl účinnosti dnem 23. února 1921, byl prohlášen výkon všech měnových opatření podle zák. z 25. února 1919 č. 84 Sb. — k těmto opatřením patří i výměna hotovosti rak.-uh. bankovek na P. R. podle cit. nař. č. 576 z roku 1920 — za ukončený a to dnem 23. února 1921.
Jest nesporno, že st-l přihlásil rak.-uh. bankovky, jež byly v jeho držení v den 23. října 1920 včas k úřednímu soupisu; podle údajů st-lových odmítl však orgán pověřený provedením výměny bankovek v Berehově v říjnu 1920 vyměniti st-li tyto bankovky za čsl. státovky. Z ustanovení svrchu cit. plyne, že, měl-li st-1 za to, že zmíněný orgán neprávem odmítl vyměniti mu bankovky k výměně předložené, měl se již tehda domáhati nápravy vhodnými opravnými prostředky proti opatřeni zmíněného orgánu (srovnej § 4 cit. nař.). Ze by tak byl učinil, st-1 netvrdí a netvrdil také ani ve svém podání de praes. 3. února 1923, jež bylo podnětem k vydání rozhodnutí nyní naříkaného.
St-l však místo toho, aby domáhal se svrchu zmíněnou — jedině přípustnou — cestou nápravy proti odmítnutí výměny bankovek zmíněným orgánem, žádal teprve v roce 1923 — tedy v době, kdy nabyl již účinnosti cit. zák. č. 67 z r. 1921 — za dodatečnou výměnu bankovek. Nss neshledal však právní normy, z níž bylo by lze dovoditi, že osoby z P. R., které předložily rak.-uh. bankovky, dříve řádně k soupisu přihlášené, ve smyslu §§ 2 a 6 cit. nař. č. 576 z r. 1920 k výměně a jimž byla výměna ta orgánem pověřeným výměnou bankovek odmítnuta, mají v případě, že se nedomáhaly nápravy proti tomuto odmítnutí, právní nárok na to, aby jim byla k žádosti podané teprve za účinnosti zák. č. 67 z r. 1921 dodatečně povolena výměna bankovek. Není-li tu však takovéhoto právního nároku, pak nemůže st-l důvodně tvrditi, že by nař. rozhodnutím, kterým byla žádost jeho za dodatečnou výměnu bankovek zamítnuta, bylo zasaženo do nějakého jeho subjektivního práva (§ 2 zák. o ss); při tom pak jest také nerozhodno, z jakého důvodu žal. úřad žádostí za dodatečnou výměnu bankovek nevyhověl.
Citace:
č. 4003. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 560-562.