Č. 12081.
Pojištění nemocenské: 1. Ustanovení § 160 a) zák. č. 221/ 1924 Sb. ve znění zák. č. 184/28 Sb. nedopadá na případ, kde jde o to, podléhá-li pojištění u okr. nemoc, pojišťovny zaměstnanec, který je účasten pojištění u Léčebného fondu veř. zaměstnanců. — 2. U osoby, která provozuje zaměstnání námezdní a požívá doživotního důchodu z dřívějšího poměru služebního, lze zaměstnání ono kvalifikovati jako vedlejší ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 221/1924 Sb., je-li zaměstnáni ono při srovnání s celkovou hospodářskou a sociální situací osoby té podružným.
(Nález ze dne 15. října 1935 č. 18812/35.)
Prejudikatura: Boh. A 7563/28, 8718/30, 10715/33.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Ž., Dr. Jan S. a Frant. Č. ve V. proti zemskému úřadu v Bratislavě o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Okr. nemoc, pojišťovna v Žilině prohlásila výměrem z 5. března 1929 Františka Č. v zaměstnání u Dra Jana S. od 15. srpna 1928 podle ustanovení zák. čl. 19:1907, resp. zák. č. 117/1926 Sb. za nemocenským pojištěním povinna a zařadila ho podle měsíčního platu 1000 Kč do 13. mzdové třídy. Ke stížnosti zaměstnavatele a zaměstnance zrušil okr. úřad v Žilině tento výměr pojišťovny.
Nař. rozhodnutím zrušil však zem. úřad v Bratislavě výměr okr. úřadu v Žilině a obnovil platnost výměru okr. nemoc, pojišťovny z 5. března 1929 s tím, že je její věcí, aby provedla správné zařazení Fr. Č. s měsíčním platem 500 Kč. V důvodech bylo uvedeno: Fr. Č. vstoupil od 15. srpna 1928 do služeb Dra S. Podle jeho doznání dostával měsíčně za práce kancelářské, spojené s projednáváním pozůstalostních záležitostí, honorář 500 Kč. V téže době byl Č. podle dopisu starosty města Nitry pensionován a dostával od města výslužné s přídavkem ročně 4700 Kč. V této kritické době, kdy Fr. Č. fakticky nebyl aktivním městským zaměstnancem, bydlil se svou manželkou v jejím domku ve V. a staral se o zaopatření 2 dítek ve věku od 4 měsíců do 2 let. Tak byla nucena i jeho manželka pracovati v kanceláři Dra S. jako výpomocná síla. Ze srovnání zaměstnání Č. s vylíčenou jeho celkovou hospodářskou situací je zřejmo, že toto zaměstnání bylo dominující složkou jeho výživy, tedy zaměstnáním hlavním. V kritické době Fr. č. fakticky měl již odpočivné požitky. Předpis § 5 lit. a) zák. č. 221/24 Sb. vztahuje se výlučně na aktivní zaměstnance veřejné. Fr. Č. v kritické době takovým aktivním úředníkem nebyl. Není tedy z pojištění vyloučen pro tuto kritickou dobu ani tehdy, jestliže později byl případně reaktivovaným zaměstnancem. Tato skutečnost v době jeho zaměstnání u Dra S. nenastala.
O stížnostech, podaných na toto rozhodnutí, uvažoval nss takto:
1. O stížnosti Dra S. a Fr. Č.:
Poukazujíc na nespornou skutečnost, že Fr. Č. jako pensionovaný zaměstnanec města Nitry jest pojištěn u Léčebného fondu veřejných zaměstnanců podle zák. č. 221/25 Sb., vytýká stížnost nař. rozhodnutí především nezákonnost po stránce procesní z té příčiny, že tu jde o »zjištění kompetence dvou zákonů, a že je věcí dvou konkurujících pojišťoven, aby tuto otázku rozřešily mezi sebou, ale jedna z nich nemůže určit samovolně svou kompetenci jednoduchým vydáním pojistného výměru, je-li pojištěnec už od jedné z nich přijat a pojištěn«. Z obsahu této námitky je zřejmo, že stížnost má tu patrně na mysli ustanovení § 160 a) zák. č. 221/24 Sb. ve znění zák. č. 184/28 Sb., podle něhož, má-li některá nemoc, pojišťovna za to, že pojištěnec, přihlášený u jiné nemoc, pojišťovny, má býti správně přihlášen u ní, může žádati politický úřad I. stolice, aby rozhodl o pojistné příslušnosti tohoto pojištěnce podle § 239 cit. zák.
Domnívajíc se, že předpoklady tohoto zákonného ustanovení jsou tu dány, vytýká stížnost uvedenou námitkou nesprávný formální postup pojišťovny a shledává nezákonnost nař. rozhodnutí patrně v tom, že žal. úřad rozhodl v pořadí instančním o výměru pojišťovny, vydaném podle 2. odst. § 189 cit. zák., že však mohl tak učiniti jen na podkladě žádosti, podané pojišťovnou ve smyslu § 160 a). Řečenou námitkou uplatňuje tedy stížnost vlastně nekompetenci žal. úřadu z té příčiny, že pro své instanční rozhodování sporné otázky pojistné povinnosti č. neměl tímto zákonným předpisem vyžadovaný podklad, totiž příslušnou žádost pojišťovny.
Námitku tuto nemohl nss uznati důvodnou, neboť stížnost přehlíží, že v této věci nebylo vůbec předpokladů pro postup pojišťovny ve smyslu předpisu § 160 a) cit. zák. V něm se ustanovuje, že, má-li některá nemoc, pojišťovna za to, že pojištěnec, přihlášený u jiné nemoc, pojišťovny, má býti přihlášen správně u ní, může žádati politický úřad 1. stolice, aby rozhodl o pojistné příslušnosti tohoto pojištěnce. Z předpisu tohoto jest zřejmo, že upravený jím postup vztahuje se toliko na pojištěnce, přihlášené u některé z nemoc, pojišťoven, uvedených v §§ 26 až 29 zák. č. 221/24 Sb., resp. č. 184/28 Sb. U žádné takové pojišťovny však Fr. Č. přihlášen nebyl, nýbrž u Léčebného fondu veřejných zaměstnanců podle zák. č. 221/25 Sb., takže předpokladů pro žádost okr. nemoc, pojišťovny v Ž. ve smyslu § 160 a) zák. č. 184/28 Sb. tu nebylo. Pojišťovna byla proto oprávněna vydati výměr o pojistné povinnosti Fr. Č. ve smyslu § 189 odst. 2 zák. č. 184/28 Sb. sama, a žal. úřad měl v něm podklad, aby podle kompetence jemu podle § 239 příslušející v pořadí instančním v tomto sporu rozhodl.
In merito vycházel žal. úřad ze zjištění, že Fr. Č. od 15. srpna 1928, kdy vstoupil do služeb Dra S., byl podle dopisu starosty města Nitry pensionován, a fakticky měl odpočivné požitky. Z toho pak usoudil, že nebyl aktivním městským zaměstnancem.
Stížnost to popírá a namítá, že Fr. Č. jest až dosud aktivním úředníkem města Nitry, což prý jasně vysvítá z nál. Boh. A 7294/28, kterým bylo zrušeno pro nezákonnost odvolací rozhodnutí, vydané jak o pensionování, tak i o výši pensijních požitků Č.-ových, aniž dosud o jeho žádosti za definitivní pensionování bylo konečně rozhodnuto, č. byl prý sice znovu povolán do služby městem Nitrou, ale povolání to bylo po předložení lékařského vysvědčení odvoláno.
Podle toho vychází stížnost ze stanoviska, že cit. nál. Boh. A 7294/28 byly pro nezákonnost zrušeny a tím odstraněny všechny správní akty, týkající se pensionování Fr. č. jako městského diurnisty a úpravy jeho pensijních požitků. Poněvadž pak o jeho žádosti za definitivní pensionování po tomto nál. ještě konečně rozhodnuto nebylo, má stížnost za to, že Fr. Č. jest dosud aktivním zaměstnancem města Nitry. Leč stížnost vykládá si mylně právní význam a dosah cit. nál. Nálezem tímto bylo zrušeno pro nezákonnost jen rozhodnutí župního úřadu v Nitře z 21. února 1926, a to toliko z důvodu inkompetence tohoto úřadu, a vysloveno, že ani tento úřad ani okr. výbor v Nitře nebyly vůbec odvolacími instancemi v pensijních záležitostech obecních úředníků a zřízenců na Slov. Naproti tomu usnesení obecního zastupitelstva v Nitře z 27. května 1924, kterým Fr. Č. byl od 1. června 1924 dočasně pensionován, zůstalo uvedeným nálezem nedotčeno. Poněvadž — jak stížnost sama uvádí — o jeho žádosti za definitivní pensionování dosud rozhodnuto nebylo, plyne z toho, že dosud trvají právní účinky řečeného usnesení obecního zastupitelstva, takže podle tohoto aktu jest Č. stále ještě ve stavu dočasného pensionování. Tím vyvrácena jest námitka stížnosti, že jest aktivním městským zaměstnancem.
Jako neaktivní městský zaměstnanec byl by Fr. Č., kterému město Nitra vyplácí nesporně zaopatřovací požitky, pojištěn pro případ nemoci u Léčebného fondu veřejných zaměstnanců podle § 1 odst. 1 lit. d) zák. č. 221/25 Sb. jen tehdy, kdyby nepodléhal nemocenskému pojištění podle zák. č. 221/24 Sb.
Žal. úřad posoudil spor podle tohoto zák. Stížnost nemá proti tomu námitek, zejména ani po té stránce, že by tu snad šlo o případ, na který se vztahují ustanovení zákona č. 117/26 Sb. Nss nemůže proto přezkoumávali zákonnost nař. rozhodnutí s hlediska tohoto zák. Žal. úřad v nař. rozhodnutí vyslovil, že předpis § 5 lit. a) zák. č. 221/ 24 Sb., vylučující z povinného nemocenského pojištění podle tohoto zák. zaměstnance státu a jiných zde jmenovaných institucí za předpokladů tam uvedených, vztahuje se jen na aktivní zaměstnance veřejné, a že Č. jako městský pensista není z tohoto důvodu vyloučen z pojištění podle § 5 lit. a) cit. zák. Ani proti tomuto právnímu názoru, který jest také ve shodě s judikaturou nss-u (srov. na př. Boh. A 8718/30), neformuluje stížnost námitky.
Kladný výrok o nemocenské pojistné povinnosti č.-ově podle zák. č. 221/24 Sb. založil pak žal. úřad na úvaze, že jeho zaměstnání u Dra S. bylo dominující složkou jeho výživy, a proto zaměstnáním hlavním.
Stížnost obrací se proti tomuto závěru námitkou nezákonnosti a dovozuje, že zaměstnání č.-ovo u Dra S. jako přechodné, poskytované mu jen z důvodů humánních a z milosti, a přijaté jím pod tlakem životní existence, nemůže býti pokládáno za hlavní, neboť je prý přirozené a samozřejmé, že u úředníka se 24 služebními lety, jemuž přísluší roční pense 9600 Kč, na kterou bez jeho viny je mu poskytována jen záloha ročně 4700 Kč, hlavním zaměstnáním může býti jen veřejná služba.
Jde tedy o to, zda zaměstnání Fr. č., majícího důchod z dřívějšího poměru služebního, u Dra S. lze kvalifikovati zásadně jako zaměstnání hlavní či vedlejší, neboť jako zaměstnání vedlejší by arci jeho pojistnou povinnost podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 Sb. nezakládalo. Zabývaje se touto otázkou v obdobných sporech, vyslovil nss již v nál. Boh. A 7563/28, 8718/30 a 10715/33 právní názor, při kterém trvá i v nynějším sporu, že u osoby, která má doživotní důchod z dřívějšího poměru služebního, a která provozuje nějaké zaměstnání námezdní, lze zaměstnání toto kvalifikovati jako vedlejší ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 221/ 24 Sb., je-li zaměstnání to při srovnání s celkovou hospodářskou a sociální situací osoby té podružným. Pro posouzení této otázky jest pak mimo jiné skutečnosti zajisté rozhodným především zjištění, jaký příjem má veřejný zaměstnanec-pensista, jenž má pensijní nebo zaopatřovací požitky z dřívějšího svého služebního poměru, ze soukromého poměru námezdního, neboť na základě takového bezvadného zjištění lze teprve tuto činnost zhodnotiti, zda se jeví jen jako zaměstnání podružné či jako životní postavení a základ existence dotčené osoby.
Je nesporno, že Č. měl od města Nitry roční pensijní požitky 4700 Kč. Žal. úřad zjišťuje pak, že jeho honorář u Dra S. činil 500 Kč měsíčně. Poukazuje-li stížnost na to, že Fr. Č.-ovi jako úředníku se 24 služebními lety přísluší roční pense 9600 Kč, nemá tento poukaz při řešení otázky, je-li jeho zaměstnání u Dra S. podružným, se shora vytčeného hlediska právního významu, je-li nesporno, že po dobu tohoto jeho zaměstnání vyplácelo mu město Nitra skutečně ročně pensi toliko 4700 Kč, takže jen tato výše skutečně vyplácených pensijních požitků jest při posuzování uvedené otázky rozhodnou. Rovněž tak jest právně irelevantní poukaz stížnosti na to, že ono zaměstnání jest přechodné a že jest mu poskytováno z důvodů humánních, poněvadž, i kdyby tomu tak bylo, neplynulo by z toho ještě, že nemůže býti proto zaměstnáním hlavním, neboť uvedené momenty podle toho, co shora bylo uvedeno, nezbavují je povahy takového zaměstnáni. Že by bylo Vykonáváno jen příležitostně, stížnost netvrdí. Podle těchto úvah byl by snad kladný výrok žal. úřadu o pojistné povinnosti Č.-ově ve shodě se zákonem, arci za předpokladu, že jeho úsudek, že zaměstnání č.-ovo u Dra S. jest hlavním proto, že Č. měl z něho příjem 500 Kč měsíčně, spočívá na procesně bezvadně zjištěném a bezpečném podkladě.
2. V té příčině uvážil pak nss dále o stížnosti okr. nemoc, pojišťovny v Ž., která napadá nař. rozhodnutí jen, pokud bylo v něm vysloveno, že jest její věcí, aby provedla správné zařazení Fr. Č. s měsíčním platem 500 Kč, toto:
Stížnost namítá především, že žal. úřad měl projednávanou věc úplně vyříditi věcně, a že nebyl oprávněn, aby dával pojišťovně nějaké příkazy, jak má v budoucnosti rozhodovati, neboť nějaké dozorčí právo mu nad pojišťovnou nepřísluší a předpisu § 80 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 Sb. tu použiti nemůže.
Námitku tuto shledal nss důvodnou. Podle § 239 zák. č. 221/24 Sb. náleží politickým úřadům rozhodovati o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění (§ 189), pokud rozhodování není přikázáno soudům. V mezích této instanční kompetence a jsa zásadně vázán odvolacím návrhem (§ 81 odst. 2 vl. nař. č. 8/28 Sb.), má odvolací úřad zpravidla rozhodnouti ve věci sarné (§ 80 odst. 1 tohoto vl. nař.). Nějaké dozorčí právo nad pojišťovnami politickým úřadům nepřísluší (srov. §§ 86 a 86 a) zák. č. 221/24 Sb. ve znění zák. č. 184/28 Sb.). Proto k vydávání nějakých příkazů a pokynů těmto nositelům pojištění politické úřady oprávněny nejsou. Žal. úřad, rozhoduje o odvolání pojišťovny z rozhodnutí první stolice zrušivší její pojistný výměr, měl se tedy omeziti na to, aby její výměr buď potvrdil nebo zrušil, resp. pokud šlo o zařazení do mzdové třídy, jej změnil podle zjištění výše měsíčního platu( srov. Boh. A 10448/33). Jestliže však tuto svou povinnost přesunul na pojišťovnu, uloživ jí, aby zařazení provedla sama, způsobil vadu řízení, kterou nutno kvalifikovati jako porušení podstatné formy adm. řízení, a tedy jako podstatnou vadu ve smyslu § 6 zák. o ss.
Jako vadu řízení vytýká stížnost dále, že žal. úřad své zjištění o výší platu Č.-ova nijak blíže neodůvodnil. Uvedl jen, že tak činí podle doznání, ale nelze ani dobře postřehnouti, zda zjištění toto opírá se o doznání Fr. Č. či Dra S. Leč oni oba jsou stranami a důkaz výslechem stran jest podle § 48 vl. nař. č. 3/28 Sb. nepřípustný. Mimo to namítá stížnost, že nař. rozhodnutí není ani náležitě odůvodněno, jak to předpisuje § 70 vl. nař. č. 8/28 Sb., ježto není v něm zhodnocena výpověď svědka Františka H.-a, ani není uvedeno, proč nebyly provedeny důkazy, které pojišťovna o výši odměny Č.-ovy u Dra S. navrhovala. Neprovedení těchto důkazů vytýká pak stížnost jako neúplnost a vadnost řízení.
Nutno dáti stížnosti za pravdu, že zjištění žal. úřadu o výši odměny Fr. Č. nebylo provedeno způsobem úplným a procesně bezvadným.
Bezvadné a bezpečné skutkové zjištění výše příjmu Č.-ova jest nezbytným základem nejen pro ev. správné zařazení jeho do mzdové třídy, ale jest také právně významné pro rozhodnutí sporné otázky jeho pojistné povinnosti s hlediska ustanovení § 2 zák. č. 221/24 Sb., neboť teprve po zjištění výše tohoto příjmu bude lze posouditi, zda zaměstnání Č.-ovo, spojené se zjištěným příjmem, při srovnání s jeho celkovou hospodářskou a sociální situací lze hodnotiti jako podružné, či slouží-li tento příjem za hlavní zdroj jeho životní existence. Z toho plyne, že shledaná vadnost řízení zasahuje netoliko výrok žal. úřadu, týkající se zařazení do mzdové třídy, nýbrž také výrok o pojistné povinnosti. Nař. rozhodnutí bylo proto v obou jeho částech zrušiti podle § 6 zák. o ss.