Č. 1077.

Res judicata: * Rozhodnutí o dávce obecní, týkající se jednoho roku, není rozhodné pro období další.
(Nález ze dne 23. prosince 1921 č. 17064.)
Věc: Václav H. a manželé Ondřej a Františka Š. v P. (adv. Dr. Al. Němejc z Klatov) proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní dávce za užívání veřejného prostranství.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí zrušují se pro nezákonnost.
Důvody: Pozemková parcela č. kat. 745 v P. (obec K.) zapsána je v seznamu veřejného statku. Majitelé sousedních stavení č. p. 110 a 111 Václav a Marie H. resp. Antonín a Františka K., od kterých poslednějších nabyli usedlosti č. p. 111 nynější stěžovatelé Ondřej a Františka Š. teprve v roce 1916, používali tohoto místa k tomu, že tam ukládali hnůj, kámen, dříví a různé nářadí. K žádosti Václava H. povolila mu do odvolání rada města K. výměrem ze dne 21. března 1910 č. — položení vodovodního potrubí v pozemku torn. Obec města K. majíc k tomu po zákonu potřebné všeobecné svolení zemského výboru ze dne — uložila platebními rozkazy ze dne — za užívání parcely č. kat. 745 k ukládání hmot a předmětů pro rok 1910 obecní dávku a sice Václavu H. 20 K 93 h a Antonínu K. 30 K 61 h. Odvolání obou zamítnuta byla v pořadí instancí a to posléze rozhodnutím zemského výboru ze dne 13. ledna 1911 č. —.
Vzhledem k poukazu instancí, aby pořadem práva soukromého uplatňovali námitky, že bezplatného užívání pozemku toho nabyli vydržením, vymohli si manželé Václav a Marie H. resp. Antonín a Františka K. rozsudky okresního soudu v Klatovech ze dne — —, jež byly potvrzeny v II. i III. stolici, naproti obci K. uznání, že nabyli vydržením práva bezplatného užívání pozemku č. kat. 745 zejména k ukládání hnoje a potřeb hospodářských, k chůzi po pozemku tom do svého obydelného stavení, do chléva, stodoly, kolny a z nich ven, k jízdě po pozemku tom na pozemky k usedlostem jejich patřící a zpět.
Týmiž rozsudky byla pro nepříslušnost soudu zamítnuta další prosba o uznání, že obec není oprávněna požadovati na žalobcích nějaký poplatek za výkon této služebnosti, poněvadž otázka ta patří před forum správních úřadů.
Manželé H. a Františka K., tato jako; majitelka usedlosti č. p. 111, vedeni důvody nálezu bývalého správního soudu ve Vídni ze dne 27. ledna 1916 č. 713 B. 11229 A, kterýž se týkal exekučního vymáhání těchto dávek pro rok 1910 předepsaných, navrhli, dovolávajíce se z předu zmíněných rozsudků všech tří instancí, dne — u zemské správní komise obnovu řízení, týkajícího se předpisu obecní dávky za ukládání hmot a předmětů na parcele č. kat. 745 pro rok 1910.
Zemská správní komise v Praze zamítla rozhodnutím ze dne 20. října 1916 č. — návrh na obnovu řízení rozhodnutím zemského výboru ze dne 13. ledna 1911 č. — zakončeného. Žadatelé o obnovu nepodali stížnost k správnímu soudu.
Když toto vše se odbylo, uložila obec K. podle nového povolení zemského výboru ze dne — obecní dávky za užívání pozemku č. kat. 745 na další dobu. Stěžovateli Václavu H. byla uložena: I. roční dávka 11 K 52 h za užívání pozemku poležením potrubí a to platebním rozkazem ze dne — patrně pro rok 1917 a rozkazem ze dne — výslovně pro rok 1919; II. roční dávka 20 K 93 h za užívání téhož pozemku k ukládání hmot a předmětů a to šesti platebními rozkazy ze dne — výslovně pro léta 1912 až 1917 a dvěma platebními rozkazy ze dne — výslovně pro léta 1918 a 1919.
Stěžovatelům Ondřeji a Františce Š. předepsána obecní dávka za ukládání hmot a předmětů ročně 30 K 61 h a to šesti platebními rozkazy ze dne — výslovně za léta 1912 až 1917 a dvěma platebními rozkazy ze dne — výslovně za léta 1918 a 1919.
Proti všem těmto platebním rozkazům zahájili stěžovatelé předepsané řízení instanční, v němž však byla všecka jejich odvolání zamítnuta a to posléze naříkanými rozhodnutími zemského správního výboru ze dne —. V důvodech obou rozhodnutí se uvádí, že otázka, zda obec vůbec jest oprávněna na stěžovatelích požadovati placení obecní dávky za užívání veřejného prostranství č. kat. 745, jest již platně rozhodnuta nálezy žalovaného úřadu z r. 1911 a 1916 téhož pozemku se týkajícími.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnostech do těchto rozhodnutí toto:
Stížnosti vytýkají v prvé řadě, že není tu věci rozhodnuté proto, že r. 1911 a 1916 nešlo o dávky, jež jsou uloženy platebními rozkazy dnes potíranými, o nichž bylo žalovanému úřadu rozhodovati.
Této námitce stížnosti nelze upříti oprávnění.
Žalovaný úřad shledává pravoplatné rozřešení nynějších sporů o obecní dávky ve svých rozhodnutích ze dne 13. ledna 1911 č. — a 20. října 1916 č. —.
Tato rozhodnutí týkala se věcně předpisu obecní dávky za užívání parcely č. kat. 745 k ukládání hmot a předmětů a časově užívání v roce 1910.
Po stránce právní byla základem, normou pro ukládání této dávky pravidla o vybírání dávky za užívání veřejného prostranství, usnesená obecním zastupitelstvem v K. dne 19. listopadu 1897 a schválená žalovaným úřadem v souhlasu s místodržitelstvím výnosem ze dne 5. května 1908 č. 54139.
Po stránce osobní směřovaly jak předpis, tak obě rozhodnutí sice proti stěžovateli Václavu H., nikoli však také proti stěžujícím si manželům Š. Neboť předpis a prvé rozhodnutí vydáno bylo Antonínu K., druhé rozhodnutí pak jeho vdově Františce K. Tito oba byli předchůdci manželů Š., kteří nesporně nabyli vlastnictví usedlosti č. p. 111 v P. až v roce 1916.
Naproti tomu šlo v obou naříkaných rozhodnutích o předpis obecní dávky za užívání onoho pozemku položením potrubí a o předpis za užívání ukládáním hmot a předmětů. Časově týkají se sporné předpisy dávky za ukládání hmot let 1912 až 1919 a za položení potrubí let 1917 a 1919. Jako právní norma citují se ve všech platebních rozkazech i za léta 1912 až 1919 pravidla o vybírání dávek za užívání veřejného prostranství usnesená 24. června 1914 a schválená dne 16. ledna 1915 č. 3847/VI.
Po stránce osobní směřují všecky předpisy přímo proti stěžovatelům.
Z těchto skutečností vychází na jevo, že při rozhodnutích z roku 1911 a 1916 šlo jedině o dávku za ukládání hmot a to toliko za rok 1910 podle starých pravidel o jejím vybírání a to u stěžovatelů manželů Š. i jiné osobě než jim uloženou a touto třetí osobou potíranou, kdežto v daném případě jde jednak o dávku za položení potrubí, jednak při stejném snad užívání o jiná pravidla, jiná léta a u manželů Š. o jiného dlužníka dávky.
Již dle všeobecných právních zásad jest k námitce, že věc jest pravoplatně rozhodnuta, nutně zapotřebí totožnosti sporu, totiž totožnosti stran i předmětu, o nějž jde.
Nad to zvláště při periodických dávkách, tedy i při obecních dávkách za užívání veřejného prostranství nesmí býti jak dlužníku, tak ukládajícímu úřadu bráněno, aby i při nezměněných jinak poměrech pro každé období zvláště podrobili otázku platební povinnosti novému přezkoumání, leč by zákon stanovil něco jiného nebo některé rozhodnutí samo výslovně vyřklo prejudiciální účinek i pro jiné období.
Takového případu tu není, poněvadž není zákona, který takové rozhodování do budoucnosti připouští a rozhodnutí z r. 1911 a 1916 též takového výroku neobsahují.
Poněvadž, jak shora rozvedeno, není tu totožnosti předmětu sporu a jde také o jiná období dávková, nelze odepříti rozhodnutí o stížnostech týkajících se jiného předmětu dovoláním se pravoplatného rozhodnutí.
Ježto žalovaný úřad dal se vésti mylným právním názorem, že v obou případech jde o věci platně rozhodnuté a důsledkem toho nepustil se do, věcného řešení správnosti sporných předpisů, nezbylo nejvyššímu správnímu soudu, než aby obě naříkaná rozhodnutí dle § 2 zák. o nejv. správ. soudě a § 7 zák. o správě soudě zrušil, aniž se mohl obírati dalšími vývody stížností, které se dotýkají již jen věci samé.

Citace:

č. 1077. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1096-1098.