NPD documents search: Všehrd, 5 (1924) - Dr. A. Milota: Proč stát trestá.

Zrádný lístek do památníku.

Annetta a Franci se milovali láskou vřelou, tak vřelou, že po uplynutí určité doby Annetta prohlásila Franciho za otce svého nemanželského dítěte a zažalovala ho před soudem ve Vídni na placení alimentů. Ale milý Franci nechtěl o tom všem vůbec ničeho vědět, nechtěl plniti platební povinnosti každého řádného i mimořádného otce a dušoval se před soudem, že v květnu roku 1925, který byl prohlášen za dobu pro Annettu kritickou (měsíc květen bývá velmi často v podobných případech kritickým), veškeré vztahy k dívce již dávno přerušil.
Annetta sice se dušovala, že to rozhodně není pravda, ale žádných důkazů o opaku podati nemohla, a tak soud její žalobu zamítl a Franciho osvobodil.
Květnová záležitost dostala se však před odvolací soud, a hle, Annetta již měla jeden důkaz. Předložila soudu svůj dívčí památník, na který při prvém líčení nepřipadla, a rozevřela soudu list památníku, na němž bylo namalováno velké srdce, z nějž šlehal oheň, a v srdci bylo krasopisně napsáno:
„Annetta a Franci.
K upomínce na sladké chvíle. 28. května 1925.“
Zaražený Franci byl nucen doznati, že je to jeho vlastnoruční rukopis, a po tomto doznání složil zbraně. Neboť ony „sladké chvíle“ dokazovaly, že v onom kritickém měsíci květnu 1925 s Annettou ještě své styky nepřerušil. A soud prohlásil, že Franci jest otcem děťátka Annettina a že požadované alimenty, jichž výše byla shledána přiměřenou, musí řádně a správně platiti.
br.

Citace:

č. 7333. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 125-129.