Čís. 7106.

Zákon o silostrojích ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.
Uplatňován-li náhradní nárok též na základě jiných zákonných usta- — Čís. 7106 —
943
novení, než § 1, 2 a 3 poslední odstavec zákona nebo jen na základě jiných předpisů zákonných, neplatí promlčecí lhůta § 6 písm. a) zák., nýbrž promlčecí lhůta podle příslušných zákonných ustanovení.
(Rozh. ze dne 31. května 1927, Rv I 1232/26.)
Žalobě o náhradu škody z úrazu automobilem proti řidiči automobilu bylo vyhověno soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, jež napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), jež spatřuje v tom, že odvolací soud neuznal žalobní nárok na náhradu škody vzniklé žalobci z automobilového úrazu za promlčený, jak bylo žalovaným namítáno, není opodstatněno. Podle § 6 písm. a) zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák., o nějž žalovaný opírá námitku promlčení, promlčuje se nárok na náhradu škody z automobilového úrazu ve lhůtě 6 měsíců počítajíc ode dne, co poškozený zvěděl o škodě a o osobě náhradou povinné, ale jen tehdy, zakládá-li se náhradní nárok na ustanovení §§ 1, 2 a 3 poslední odstavec uvedeného zákona. Uplatňován-li náhradní nárok též na základě jiných zákonných ustanovení nebo jen na základě jiných předpisů zákonných, neplatí kratší promlčecí doba § 6 písm. a) zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák., nýbrž má místo promlčení podle dotyčných jiných zákonných ustanovení, najmě, uplatňován-li nárok na náhradu škody podle občanského zákona, platí tříletá lhůta promlčecí § 1489 obč. zák. To plyne netoliko z doslovu úvodní věty § 6 zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák., nýbrž a zvláště z § 7 tohoto zákona, dle něhož dále jdoucí ručení podle jiných zákonů a podle občanského zákona není při automobilových úrazech vyloučeno, a plyne to, pokud se týče ručení podle občanského zákona, i z § 8 uvedeného zákona, neboť v tomto paragrafu se mluví a poukazuje též na občanský zákon jako na zákon, který při náhradních nárocích z automobilových úrazů také přichází k použití (srov. Randa: Schadenersatz, 3. vydání str. 170, rozhodnutí Gl. U. n. ř. čís. 5087, 5117 a 5806). V souzeném případě domáhá se žalobce náhrady za ušlý výdělek a za zmenšenou způsobilost k povolání na žalovaném jako řidiči automobilu při nehodě ze dne 2. dubna 1923, při níž přišel k úrazu, z něhož mu vzešla požadovaná škoda, jednak odvolávaje se na ustanovení § 1 zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák., jednak s odvoláním se na to, že žalovaný nehodu zavinil. Uplatňoval tudíž žalobce také ručení žalovaného podle všeobecného zákona občanského. Nižší soudy na základě provedených důkazů uznaly, že žalovaný nehodu zavinil, protože nedbal výstražného upozornění žalobcova a jel na zatáčce neopatrně. Tento výrok nižších soudů o svém zavinění žalovaný nenapadá. Tím jest dán případ ručení podle občanského zákona, jak uvedeno, též žalobcem uplatňovaný a platí podle toho, co shora řečeno ohledně promlčení náhradních nároků ža- — Čís. 7107 —
944
lobcových tříletá promlčecí lhůta podle § 1489 obč. zák. Protože do podání žaloby ze dne 28. května 1925 tříletá lhůta již, hledíc k době nehody, neuplynula, není žalobní nárok promlčen a odvolací soud právem žalobcův nárok za promlčený neuznal. Dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. dle toho není opodstatněn.

Citace:

Čís. 7106. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 968-970.