NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Čís. 1469.

Přípustnost pořadu práva pro nárok na náhradu škody proti dozorčím orgánům rybářského spolku, již způsobili u výkonu své služby.
(Rozh. ze dne 7. února 1922, Rv I 754/21.)
Žalovaní, dozorčí orgánové rybářského spolku, pozastavili žalobce při lovení ryb, vyzvali ho, by se legitimoval a, když tak učiniti nemohl, sebrali mu rybářské náčiní, jehož uschováním vznikla žalobci škoda. Proti žalobě o náhradu škody namítli žalovaní nepřípustnost pořadu práva, kteroužto námitku procesní soud prvé stolice zamítl a uvedl v tomto směru v důvodech: Dle § 1295 obč. zák. jest poškozený oprávněn domáhati se náhrady škody na tom, kdo škodu zavinil. Z pravidla jest uplatniti náhradní nárok na řádném soudě, výjimka vyžaduje výslovného předpisu zákona (na př. § 37 obec. zříz. pro Čechy). Ohledně veřejných orgánů obsahuje výjimku takovou dvorský dekret ze dne 14. března 1806, čís. 758 sb. z. s., jenž nařizuje, že státní úředníky nelze pro jich úřední jednání poháněti před civilní soud. Předpis tento dlužno vzhledem k dosahu jeho vykládati způsobem obmezujícím a dlužno ho použíti pouze na takové státní úředníky, od nichž lze vzhledem k jich vzdělání a vyškolení očekávati, že povedou řádně úřad jimi zastávaný. Zde však jde o orgány, jichž používá soukromý rybářský spolek ku dozoru na určitý úsek a jimž dostalo se tím, že je příslušný úřad vzal do přísahy a opatřil legitimací, pouze oprávnění, by v určitých případech zakročili. Vlastnost dozorčích orgánů ve smyslu § 2 zákona ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. nelze jim vůbec přiznati, ježto nebyl jim příslušným úřadem vydán služební odznak, jehož v době zakročení, jak nesporno, neměli. Na tom ničeho nemění, že žalovaní nebyli odznakem opatřeni snad pouze nedopatřením příslušného úřadu. Soud odvolací připojil se k právnímu náhledu soudu prvé stolice, ježto se dvorský dekret ze dne 14. března 1806, čís. 758 sb. z. s., dle něhož úředníci nemohou pro své úřední jednání poháněni býti před civilní soudy, výslovně vztahuje jen na státní úředníky a ne na všechny veřejné nebo vrchnostenské úředníky.
Nejvyšší soud uvedl v tomto směru
v důvodech:
Vzhledem k námitce žalovaných v dovolací odpovědi, že v tomto případě je vyloučen pořad práva, a vzhledem k ustanovení § 42 j. n. nutno předeslati, že dovolací soud sdílí názor nižších stolic, že žalované nelze považovati za státní úředníky ve smyslu dvorského dekretu ze dne 14. března 1806, čís. 758 sb. z. s., jelikož nevykonávali výsostních práv státu, nýbrž hájili především zájmů soukromého spolku rybářského.

Citace:

č. 1469. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 126-127.