NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Za drem Václavem Svobodou.
V hlubokém smutku začínáme nový rok: Dne 4. ledna 1935 skonal náhle pan JUDr. Václav Svoboda, notář v Praze-Smíchovč, bývalý vicepresident notářské komory Pražské a bývalý starosta Spolku československých notářů, muž vzácných kvalit, v něhož právě v těchto dobách, tak krutých pro celý notářský stav, vkládány byly opět velké naděje.
Odešel našemu stavu vynikající právník, jenž své síly věnoval nejen svému povolání, ale celému stavu notářskému a hlavně prospěchu občanstva míst, v nichž působil.
V mladém věku 30 let byl jmenován notářem v Třeboni, asi po 3 letech byl přeložen do Semil, kdež svěřen mu byl jako vládnímu komisaři důležitý úkol, pí i vésti do normálního stavu hroutící se peněžní ústav, a potom do Nového Města nad Metují, kdež získal si takové obliby, že brzy byl zvolen starostou města. — Vzpomínám, jak ještě nyní do Prahy přicházeli za ním jeho bývalí klienti z Nového Města nad Metují i z pohorských poněmčených vesniček, na Kladském pomezí, v jejichž srdcích byl dobře zapsán svým milým jednáním. R. 1919 byl přeložen do Prahy, na druhé, tehdy nově zřízené místo notářské na Smíchově, se sídlem původně v Košířích. V době největší krise bytové otvírá v postranní ulici košířské kancelář, v níž zasedá nejprve sám a doslova k prázdnému stolu. Ale brzy se šíří jeho dobrá pověst, ač sám se ani o rozšíření její nestará, klientela jeho vzrůstá, do Košíř docházejí za ním ze Smíchova i Prahy, a kancelář jeho vzmáhá se po přeložení sídla na Smíchov tak, že zaměstnává konečně plně tři síly konceptní se substitučním oprávněním a tři síly kancelářské, přes to, že obvod jeho působnosti se stále zmenšuje, přes to, že při nové úpravě soudních, okresů odpadá téměř 50 venkovských obcí, z toho polovina r. 1928 při zřízení nového okresního soudu civilního pro Prahu-sever, zbytek pak r. 1932 při nové úpravě notářských míst v obvodu okresního soudu civilního pro Prahu-západ.
Pro své hluboké znalosti právní byl jmenován krátce po převratu členem komise pro reformu občanského práva a zúčastnil se též hojnou měrou přípravných prací na novém řádě notářském. Dlouhou dobu byl členem redakce časopisu České Právo, do něhož napsal několik význačných prací. Dlouhou dobu byl starostou spolku československých notářů, na jehož schůzích často prednášel a řešil různé aktualní otázky. Po smrti notáře dra Rudolfa Krále byl zvolen vicepresidentem notářské komory pražské. Asi před třemi léty pro lehké ochuravení, jež mu však nijak nevadilo při výkonu jeho značně namáhavého úřadu, ale přece jej nabádalo, aby šetřil svých sil, vzdal se svých funkcí ve spolku i komoře, ale právě koncem minulého roku se zdálo, že opět nabyl plného zdraví a svěžích sil a že se vrátí do boje za lepší budoucnost stavu. Ještě nedávno přednášel na schůzi odboru Praha spolku československých notářů a značná návštěva této schůze svědčí o tom, jaké oblibě se těšil u svých kolegů. Ještě nedávno obhájil skvěle před disciplinárním senátem kolegu, neprávem nařčeného.
Trapné události ve stavu notářském z poslední doby těžce nesl, zejména ovšem známý případ poslední. Ale zachoval klid a jako pravý muž snažil se ihned o urovnání případu tak, aby škodu netrpěl ani stát, ani postižení občané. Zvolen byv předsedou komise pro urovnání tohoto případu, vracel se domů, aby propracoval návrhy na úhradu škody, v čemž jen nenadálá, náhla smrt mu zabránila. Nelze ovšem smrt jeho uváděti v tu príčinnou souvislost, jak učinily některé pražské listy.
Zemřel vynikající právník a neúnavný pracovník, ale co hlavně třeba zdůrazniti, zemřel dobrý člověk, vzorný celým svým životem, zejména i rodinným a soukromým. I v nynějších krutých dobách a starostech, které přece i na něho těžce doléhaly, dovedl zachovati klidnou mysl a jasný úsměv, jejž podržel i v hodince své smrti.
Svým spolupracovníkům v kanceláři, kteří většinou již otce ztratili, otce nahrazoval a jim vždy pomáhal. Ve svém povolání vždy hleděl na prospěch a spokojenost stran, jež se na něho obrátily a jest dnes mnoho lidí, kteří vděčně vzpomínají toho, jak vzorně uspořádal jejich rodinné i majetkové poměry a uchránil je rozvratu, sporů a škody.
Ideální byl jeho poměr ke smíchovským advokátům: vzájemná úcta, žádná řevnivost, která jinde tak poškozuje oba stavy. Myslím, že mohu říci za smíchovské advokáty, že odešel jejich notář. A samozřejmě, že přátelský a kolegiální poměr byl i k ostatním notářům smíchovského okresu.
Dožil se šedesáti let; není to velký věk, považuje se však přece za stáří. Ale pan notář dr. Svoboda byl mlád, byl ve stálém styku s dorostem notářským a měl vždy na srdci také budoucnost nás mladých. V dobré paměti bude jeho starost o zlepšení pensijního pojištění kandidátů notářství a o zavedení pojištění notářů. Za studiem této věci odjížděl i do ciziny, která nás v této otázce dávno předstihla, a přivážel si odtud vhodný materiál. Mnozí z nás budou na něho vzpomínati jako na vlídného člena zkušební komise při praktických zkouškách notářských a mnozí právníci i jiných oborů vzpomenou si na jeho milý a klidný způsob, jímž je zpovídal z jejich vědomostí při II. státní zkoušce judiciální, jako člen zkušební komise na právnické fakultě university Karlovy.
Dotlouklo veliké srdce; ale ve vzpomínce nás všech, zejména nás mladých bude žíti jako náš světlý příklad a vzor.
Dr. Josef Janatka.

Citace:

Ustanovení §104 j. n., i když se týká našich soudů. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 7, s. 229-230.