NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12430.

Služebnost bydlení zavazuje vlastníka věci jen k trpění, nikoliv i k positivnímu plnění; zejména mu neukládá zákon, by hájil právo osoby k služebnosti oprávněné proti zásahům třetích osob.
(Rozh. ze dne 10. března 1933, Rv I 2005/31.)
Žalobci a jeho manželce příslušelo právo bydlení v domě žalovaných. Žalobu, jíž se domáhal žalobce na žalovaných, by mu ponechali služebnost bytu ve služební světnici, procesní soud prvé stolice zamítl, zjistiv, že v přístupu do světnice nebrání žalobci žalovaní, nýbrž jeho manželka. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Ve věci samé není uplatněný dovolací důvod podle čís. 4 § 503 c. ř. s. opodstatněn a nižšími soudy byla věc s právního hlediska posouzena bezvadně. K dovolacím vývodům jest jen ještě zdůrazniti, že mylně se snaží srovnávati věcné právo služebnosti bydlení (§ 521 obč. zák.) s pouhým obligačním právem k bytu, neoprávňujícím takového uživatele bytu k petitorní žalobě proti osobám třetím, do jeho práv zasáhnuvším. Než tu právě dovolání přezírá podstatný rozdíl mezi věcnými právy, k nimž patří i služebnost bydlení (§ 521 obč. zák.), jako právy absolutními a mezi právy obligačními jako právy relativními, jakým jest na př. právo nájemní. Služebnost bydlení (§§ 504, 507, 521 obč. zák.) jako právo věcné zavazuje vlastníka věci jen k trpění (§ 482 obč. zák.) nikoli též k positivnímu plnění, zejména mu neukládá zákon, aby hájil práva osoby k služebnosti oprávněné proti zásahům třetích osob do nich, poněvadž věcně oprávněný požívá samostatné absolutní ochrany proti každému rušiteli, tedy i proti osobám třetím. Jinak jest dovolatele v této právní otázce odkázati k obšírným důvodům plenárního rozhodnutí ze dne 17. května 1932 ve sb. n. s. 11674.

Citace:

Čís. 12430.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 360-361.