NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 15673.

K převodu závodu ve smyslu čl. 22 obch. zák. stačí ústní trhová smlouva.
Nabídka a její přijetí se mohou státi projevy téže fysické osoby v různých funkcích.
I v období likvidace společností lze převésti obchodní závod s firemním právem na společníka nebo i třetí osobu a jej prodati.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1936, R II 531/36.)
Likvidator firmy Bratří P., společnost s r. o., prodal na základě zmocnění daného mu valnou hromadou sám sobě jako majiteli nastávavající firmy Bratří P., společnost s. r. o. nástupce, veškerá aktiva a pasiva likvidující společnosti. Jeho žádosti o zápis nové firmy nižší soudy nevyhověly.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu, by o opovědi firmy znovu rozhodl.
Důvody:
Rekusní soud vychází ze správného názoru, že k převodu obchodního závodu ve smyslu čl. 22 obch. zák. stačí ústní smlouva trhová mezi zcizitelem a přejímatelem a že netřeba smlouvy ve formě písemné, má však za to, že rekurentem v opovědi tvrzená koupě a převzetí podniku vedeného pod firmou »Bratří P., společnost s ručením obmezeným«, není určitá, poněvadž není blíže uvedeno datum této smlouvy, čímž je vzbuzena pochybnost o tom, zda a kdy k ústní trhové smlouvě došlo. Než nutno uvážiti zvláštnost tohoto případu, poněvadž tu navrhovatel Otto P. vystupuje jednak jako jediný společník a jednatel staré firmy Bratří P., společnost s ručením obmezeným, jednak jako jediný likvidátor téže společnosti po jejím zrušení a zároveň jako kupec jednotlivec firmy, o jejíž zápis žádá, ve znění »Bratří P., společnost s ručením obmezeným nástupce«, a se zřetelem na tuto zvláštnost jest posuzo-
Civilní roxhodnutí XVIII 73 váti tvrzenou koupi podniku dle čl. 22 obch. zák., neboť v takovém případě nabídka a její akceptace se činí projevy téže fysické osoby v různých funkcích. Je-li potvrzeno protokolem o mimořádné valné hromadě, že Otto P. jako likvidátor dle zplnomocnění uděleného mu valnou hromadou prodal Ottovi P. jako majiteli nastávající firmy »Bratří P., společnost s ručením obmezeným nástupce«, veškerá aktiva a pasiva likvidující společnosti za určité částky blíže uvedené, jež byly s ním vyúčtovány, a byla-li tato zpráva bez námitek schválena, — ovšem touže fysickou osobou —, je tím pro soud dostatečně prokázána existence smlouvy dle čl. 22 obch. zák. a bylo tím vyhověno zákonnému požadavku. Pro věc je lhostejné, že dle uvedené zprávy prodej aktiv se stal ke dni 1. března 1936, kdy tento likvidator neměl ještě zmocnění k takovému prodeji, — byloť mu uděleno až 26. března 1936 —, poněvadž celý prodej a vyúčtování o něm byly schváleny na valné hromadě dne 24. června 1936, takže tím byl i napraven případný nedostatek zmocnění k prodeji aktiv. Byl-li tu však pro nabytí obchodního závodu zákonný předpoklad vylíčené smlouvy, pak zamítnutí odpovědi se příčilo předpisu čl. 22 obch. zák. Poněvadž pak i s hlediska právního je přípustné obchodní závod s firemním právem v období likvidace společnosti převésti na společníka nebo i třetí osobu a jej případně prodati (srovnej Staub-Pisko: Komentář I. díl, str. 86 § 3, str. 389 k čl. 130, § 10 str. 413 k čl. 137, odst. 2), nebylo by překážky podanou opověď příznivě vyříditi, pokud budou dány ostatní zákonné předpoklady takové opovědi, což nutno ponechati rejstříkovému soudu k posouzení, jemuž bude zejména přihlížeti k stavu firemního rejstříku o původní firmě »Bratří P., společnost s r. o.«.

Citace:

Čís. 15673.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1179-1180.