NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Č. 11547.

Zaměstnanci veřejní: I. Přechod úředníka zrušeného zastupitelského okresu do služby státní — věta jako I. u Boh. A 10603/33. — II. Ani udělením určitého titulu osk-í nemůže býti nahrazen požadavek řádné, t. j. se schválením zsv-u předsevzaté systemisace služebního místa a úpravy platů s místem tím spojených, jak to předpisuje § 212 odst. 6 plat. zák.
(Nález ze dne 16. listopadu 1934 č. 21470.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10603/33, 11530/34 a j.
Věc: Josef J. v J. proti min. vnitra v Praze o úpravu služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-li, fin. komisaři u státních finančních úřadů, bylo usnesením osk v Jičíně ze 7. června 1926 (dekret ze 17. června 1926) propůjčeno místo konceptního úředníka okresu j.-ského prozatím na dobu jednoho roku se základním služným 8580 Kč vedle místního přídavku a drahotního přídavku s tím, že výměra služného se opírá o § 19 zák. č. 394/1922 Sb. jako služební požitky A I. třídy 1. stupně úředníků státních, a s tím, že léta ztrávená ve službách státních se st-li započítají po uplynutí jednoho roku, t. j. po jmenování definitivním úředníkem.
Dekretem osk z 24. května 1927 byl st-l na základě usnesení osk z 23. května 1927 ustanoven definitivním úředníkem okresním s titulem okresní tajemník, s tím, že požitky s tímto místem spojené jsou upraveny podle zák. č. 103/1926 Sb. per analogiam úředníků státních skupiny A, 6. plat. stupnice stupně c). Současně byl st-li mimo jiné přiznán nárok na další postup podle zák. č. 103/1926 Sb. a byla mu do postupu i do pense započtena konceptní služba ztrávená u osp-é v J. od 1. září 1920 do 31. srpna 1921, dále konceptní služba ztrávená u ofř v J. od 29. června 1922 do 31. června 1926, dále provisorní služba konceptní u osk v J. od 1. července 1926 do 30. května 1927. Zvýšení služného podle § 15 zák. č. 103/1926 Sb. mělo nastati od 1. června 1930. Zastupitelský okres j.-ský vzdal se konečně práva odporovati platnosti této listiny.
Dekretem osk v J. z 11. září 1928 bylo st-li sděleno, že usnesením osk z 10. září 1928 byl st-li udělen titul okresního rady.
Zsv v Praze, jednaje o úpravě st-lova služebního poměru podle § 212 plat. zák., rozhodnutím z 26. září 1928 schválil započtení st-lovy služební doby od 29. června 1922 do 30. června 1926, t.j. od složení 2. stát. zkoušky, v trvání 4 r. 2 d. do postupu, kdežto dobu od 1. září 1920 do 31. srpna 1921 st-li nepřiznal. Na to výměrem osk z 12. listopadu 1928 byl st-li vzhledem k výnosu zsv-u z 26. září 1928 a k usnesení osk z 12. května 1927, 5. prosince 1927 a 10. září 1928 vydán služební dekret, jímž st-li byly od 1. července 1927 přiznány služební požitky 6. plat. stupnice, stupně d), od 1. ledna 1928 pak vzhledem k usnesení osk z 5. prosince 1927 požitky 5. plat. stupnice, stupně a). Do postupu i do pense byla st-li započtena doba od 29. června 1922 do 30. června 1926 v trvání 4. r. 2 d., pak provisorní služba konceptní u osk od 1. července 1926 až do definitivního st-lova ustanovení, takže celková služební doba ke dni 30. června 1927 činila 4 r. 11 m. 2 d. Konečně bylo st-li sděleno, že lhůty pro st-lův postup do vyšších služ. požitků stanoví se podle usnesení osk z 5. prosince 1927 tak, že st-l do 4. plat. stupnice postoupí 1. ledna 1935 a do 3. plat. stupnice 1. ledna 1942.
Dekretem pres. zem. úřadu v Praze z 1. prosince 1928 bylo st-li sděleno, že podle § 10 odst. 1 věta 2 org. zák. přechází dnem 1. prosince 1928 do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1 až 3 plat. zák. č. 103/1926 Sb. Dále bylo st-li dekretem tím sděleno, že počínajíc 1. prosincem 1928 budou st-li prozatím zálohou vyplaceny jeho dosavadní služební příjmy a že příjmy, které mu příslušejí podle svrchu uvedených zákonných předpisů, budou st-li vyměřeny zvláštním výměrem.
Dalším dekretem pres. zem. úřadu z 28. února 1930 bylo pak st-li vzhledem k dekretu předchozímu a vzhledem k ustanovení § 10 odst. 1 věty 2 org. zák. od 1. prosince 1928 přiznáno služné 6. plat. stupnice, stupně b) a vyrovnávací přídavek 3384 Kč s tím, že zvýšení služného podle § 15 plat. zák. nastane, vyhoví-li st-l zákonným podmínkám, 1. července 1931.
Proti dekretu tomuto podal st-l námitky, v nichž se v podstatě domáhal jednak toho, aby mu ve státní službě přiznány byly služební příjmy v tom rozsahu, jak mu byly zabezpečeny pravoplatným dekretem osk z 12. listopadu 1928, jednak toho, aby mu i ve státní službě ponechán byl titul okresního rady, jak mu byl přiznán dekretem osk z 11. září 1928.
Námitky tyto byly rozhodnutím pres. zem. úřadu z 26. června 1930 zamítnuty.
O dalším odvolání rozhodnuto bylo nař. rozhodnutím v podstatě v ten rozum, že st-li příslušely od 1. prosince 1928 toliko služební příjmy 6. plat. stupnice, stupně b), s příštím zvýšením od 1. července 1931, že však st-li nepříslušel vyrovnávací přídavek, že tedy je st-l povinen tento přídavek vrátiti, a konečně, že st-li přísluší úřední titul »komisař politické správy« spojený s místem 6. plat. stupnice podle §§ 8—10 vl. nař. č. 103/1927 Sb.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Stížnost hájí především stanovisko, že st-l byl dekretem pres. zem. úřadu z 1. prosince 1928 dnem 1. prosince 1928 převzat do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák., čímž podle mínění st-lova bylo st-li zaručeno, že od 1. ledna 1928 mu přísluší přiznané požitky 5. plat. stupnice, stupně a), s nárokem na další zvýšení do služného 5. plat. stupnice, stupně b), od 1. ledna 1931, jak mu o tom byl vydán dekret osk z 12. listopadu 1928. Tím tedy stížnost v podstatě namítá, že úprava st-lova služebního poměru ve službě státní se stala již zmíněným dekretem z 1. prosince 1928, a že tímto dekretem uznána byla dosavadní st-lova práva a nároky, jichž získal ve službě autonomní.
Nss nemohl však této námitce dáti za pravdu, ježto dekretem pres. zem. úřadu z 1. prosince 1928 bylo st-li sděleno, že st-l podle § 10 odst. 1 věty 2 org. zák. přešel dnem 1. prosince 1928 do státní služby se všemi platovými a služebními platy a nároky, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák., dále, že mu od 1. prosince 1928 budou dosavadní služební příjmy vypláceny zálohou, a že služební příjmy, které st-li příslušejí podle svrchu uvedených zákonných předpisů, budou st-li vyměřeny zvláštním výměrem. Nebylo tedy dekretem z 1. prosince 1928 autoritativním způsobem rozhodováno ani o obsahu, ani o rozsahu práv, s nimiž st-l dnem 1. prosince 1928 přešel do státní služby, a byla úprava st-lova služ. poměru co do st-lových služ. příjmů a tedy i vyřízení otázky, zda a pokud st-lova práva nepřesahují míru stanovenou předpisem § 212 odst. 1—3 plat. zák., vyhrazena zvláštnímu výměru. Nemůže tedy st-l z dekretu toho dovozovati, že mu jím byla zabezpečena všechna práva ve službách samosprávného okresu nabytá.
Stížnost však namítá, že nař. rozhodnutí stála v cestě právní moc ještě jiného dřívějšího rozhodnutí, a sice právní moc dekretu osk z 12. listopadu 1928. Stížnost poukazuje na to, že zsv svým rozhodnutím z 26. září 1928 jako dohlédací úřad úpravu st-lova služebního poměru podle § 212 plat. zák. schválil, a že tedy práva z toho nabytá nemohou býti st-li žádným pozdějším aktem odňata.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou, setrvav na ustáleném právním názoru, že jde-li o určení platových a služ. práv a nároků, se kterými zaměstnanci zrušené veřejnoprávní korporace podle § 10 odst. 1 věty 2 org. zák. přecházejí do státní služby, posuzuje úřad tuto otázku s hlediska § 212 odst. 1—3 plat. zák. samostatně, nejsa vázán předchozími rozhodnutími úřadů samosprávných, učiněných podle § 212 odst. 4 nebo 6 plat. zák. Co do bližšího odůvodnění tohoto právního názoru odkazuje nss podle § 44 j. ř. na př. na Boh. A 10603/33.
Nebyl tedy žal. úřad ani rozhodnutím zsv-u z 26. září 1928, ani dekretem osk z 12. listopadu 1928 vázán, a nemůže proto st-l namítati právní moc těchto správních aktů bývalých úřadů samosprávných.
Stížnost namítá dále, že úprava st-lova služ. poměru ve službě státní nemohla býti vůbec provedena, dokud ve smyslu § 10 odst. 3 org. zák. nebyla vydána podrobnější ustanovení o převzetí a zařazení zaměstnanců zrušených autonomních korporací ve službách státních.
Předpis § 10 odst. 3 stanoví sice, že podrobnější předpisy o převzetí a zařazení budou vydány vlád. nařízením, leč zásadní ustanovení o tom, s jakými právy a nároky zaměstnanci zrušených autonomních korporací ipsa lege přešli do služeb státních, jsou obsažena v zákoně samém, t. j. v § 10 odst. 1 větě 2 org. zák.; žal. úřad také posuzoval existenci a rozsah st-lových práv podle org. zákona a v mezích § 212 plat. zák. i podle předpisů plat. zákona a vlád. nař. č. 103/1927 Sb., které bylo vydáno k provedení zákona platového. St-l pak ani netvrdí, že by snad šlo o taková práva, která by podle zákona organisačního, zákona platového a vl. nař. č. 103/1927 Sb. nebylo lze posouditi, nebo že by snad nař. rozhodnutí předpisům vl. nař. č. 163/1930 Sb., jež bylo vydáno k provedení § 10 org. zák., odporovalo a ve kterých směrech. Ostatně žal. ministerstvo posoudilo st-lův případ i s hlediska § 13 zatím vydaného vl. nař. č. 163/1930 Sb., vyslovivši, že zařazení do platů odpovídá též předpisům § 13 vl. nař. č. 163/1930 Sb. Stížnost pak vůbec nenamítá, že by nař. rozhodnutí s § 13 tohoto vl. nařízení bylo v rozporu. Nemohl tedy nss shledati žádné nezákonnosti ani vadnosti řízení v tom, že zem. úřad úpravu st-lova služ. poměru provedl dříve, než bylo vydáno vl. nař. č. 163/1930 Sb.
Ve věci samé jde v prvé řadě o otázku, zda přiznání služebních příjmů 5. plat. stupnice, stupně a), od 1. ledna 1928, které st-l měl ve službách autonomních bezprostředně před svým přechodem do služeb státních, resp. přiznání služebních příjmů 4. plat. stupnice od 1. ledna 1935, a 3. plat. stupnice od 1. ledna 1942, je právem nabytým ze jmenování ve smyslu § 212 odst. 2 plat. zák.
Žal. úřad neuznal st-lem tvrzená práva proto, že přiznání platů vyšší plat. stupnice (v daném případě 5. plat. stupnice) předpokládalo nezbytně novou systemisaci z místa 6. plat. stupnice na místo 5. plat. stupnice a to tím spíše, že st-l jako úředník převedený do nových platů (scil. podle plat. zák.) musil býti vzhledem k § 212 odst. 1 plat. zák. posuzován, jako by skutečně měl služební místo systemisované v plat. stupnici, jejíž služné obdržel — tedy v 6. plat. stupnici. Taková nová systemisace však vyžadovala po názoru žal. ministerstva ke svému provedení podle § 212 odst. 6 plat. zák. schválení zsv-u, v daném případě pak žádné schválení zsv-u nebylo vyžadováno, a nebylo tedy místo 5. plat. stupnice, jejíž platy byly st-li osk-í přiznány, řádně systemisováno. Ježto pak státnímu úředníku nelze propůjčiti místo, které není řádně systemisováno (§ 6 plat. zák.), nabyl st-l povýšením do 5. plat. stupnice práv přesahujících míru práv obdobného úředníka státního a nemohl s takovými právy přejíti do služby státní.
Stížnost proti tomu namítá, že ke jmenování a povýšení st-lovu do 5. plat. stupnice, stupně a), k 1. lednu 1928 nebylo zapotřebí souhlasu dohlédacího úřadu, ježto se nejednalo o personální opatření, které by přesahovalo míru jednotlivých práv platových a služebních, poněvadž st-l jako vysokoškolák, kdyby byl býval zůstal ve službě státní (finanční), by byl převeden do 6. plat. stupnice, stupně b), a od 1. ledna 1929 byl by obdržel stupeň c) této plat. stupnice, a byl by nyní již nejméně rok jmenován do 5. plat. stupnice. Měl tedy — míní stížnost — úřad podle § 212 odst. 2 plat. zák. vycházeti ze st-lových nároků, nabytých jmenováním a dekretem osk z 12. listopadu 1928, který je jediným zdrojem st-lových práv. To st-l dovozuje z poukazu § 10 druhé věty org. zák. na předpisy § 212 odst. 1—3 org. zák. St-l namítá dále, že jde vesměs o personální opatření učiněná po 1. lednu 1926, tedy již za účinnosti plat. zákona, poukazuje na § 196 odst. 3 plat. zák., uvádí, že st-lův služ. poměr byl založen 1. ledna 1926, kdy již platil plat. zákon, a dovozuje, že tedy rozhodným jest ustanovení § 212 odst. 2 plat. zák., ježto jen nároky nabyté jmenováním jsou směrodatné pro úpravu podle zák. č. 103/1926 Sb. V souvislosti s tím je další námitka stížnosti, že osk se 10. září 1928 usnesla uděliti st-li titul okresního rady, o čemž byl st-li vydán dekret osk z 11. září 1928, z čehož st-l usuzuje, že pro st-lovo povýšení a jmenování do 5. plat. stupnice, stupně a), byly splněny plně předpoklady § 17 odst. 2 a 4 plat. zák. Konečně k tomu stížnost ještě namítá, že bylo v pravomoci osk, aby st-le povýšila tím spíše, že šlo o místo systemisované a že st-l vzhledem k započtené době 8 let konal práce místu tomu odpovídající, takže nelze tvrditi, že by se st-li dostalo nějakých výhod oproti jinému úředníku státnímu.
Žádnou z těchto námitek neshledal nss důvodnou.
Je pravda, že § 10 odst. 1 věta 2 org. zák. zachovává úředníkům zrušených autonomních korporací platová a služ. práva a nároky, pokud tato práva a nároky nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák. Zachovává tedy úředníkům těm i nároky (z nichž vycházel autonomní úřad), nabyté jmenováním, provedeným podle platných předpisů (§ 212 odst. 2 plat. zák.), i když nároky ty přesahují míru dosažitelnou pro státní zaměstnance stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služ. poměrů časovým postupem. Zůstávají tedy nároky ze jmenovacích aktů zachovány jen tehdy, když jmenování bylo provedeno podle platných předpisů. Takovým platným předpisem pak je i předpis § 212 odst. 6 plat. zák., podle něhož každé usnesení býv. autonomních korporací o systemisaci služebních míst a o platech s místy těmi spojených vyžaduje schválení samosprávného úřadu dohlédacího. Žal. úřad pak dovodil, že u st-le, jenž již jako úředník bývalé osk byl převeden na platový systém plat. zák. čís. 103/1926 Sb., bylo na věc pohlížeti tak, jako by st-l skutečně měl služební místo systemisované v plat. stupnici, jejíž služné obdržel, tedy v 6. plat. stupnici. Ježto pak stížnost proti tomuto základnímu názoru žal. úřadu nebrojí, a ježto dále podle platového systému zákona platového (103/1926 Sb.) mohou úředníci býti ustanoveni pouze na systemisovaná místa (§ 6 plat. zák.), a povýšení se stává propůjčením systemisovaného služebního místa vyšší plat. stupnice (téže služ. třídy, § 17 odst. 1 plat. zák.), a ježto konečně úprava platů, spojených se služebními místy ve službách úřadů autonomních potřebuje schválení samosprávného úřadu dohlédacího (§ 212 odst. 6 plat. zák.), je zřejmo, že st-l mohl nabýti požitků 5. plat. stupnice jenom tehdy, kdyby mu bylo bývalo propůjčeno služ. místo 5. plat. stupnice. To však se mohlo státi jenom tehdy, kdyby systemisace místa 5. nebo vyšší plat. stupnice u bývalého zastupitelského okresu j.-ského byla bývala schválena zsv-em. To se nestalo, a nelze tedy říci, že místo v 5. plat. stupnici bylo řádně systemisováno a že st-lovo povýšení do 5. plat. stupnice bylo provedeno podle platných předpisů, jak toho vyžaduje ustanovení § 212 odst. 2 plat. zák. Tvrdí tedy stížnost bezdůvodně, že místo to bylo systemisováno, a že bylo v pravomoci osk, aby st-li místo 5. plat. stupnice propůjčila. Při tom je okolnost, jaké práce st-l ve skutečnosti konal, pro posouzení daného sporu zcela irrelevantní. Poukaz st-lův na okolnost, jak by se byl vyvinoval služ. poměr st-lův, kdyby byl st-l zůstal ve službě státní (finanční), je pak nepřípadný proto, že st-l by se podle § 10 odst. 1 věty 2 org. zák. mohl dovolávati toliko práv nabytých ze jmenování u zastupitelského okresu j.-skéhů, ježto § 212 plat. zák. upravuje maximální míru plat. a služ. práv a nároků zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zák. č. 394/ 1922 Sb., nebere však ohledu na to, jak by se služ. poměry zaměstnanců těch byly vyvinovaly v dřívějším snad jejich poměru služebním.
Rovněž z okolnosti, že st-li byl usnesením osk z 10. září 1928 udělen titul okresního rady, nelze dovoditi, že st-lovo povýšení do 5. plat. stupnice se stalo podle platných předpisů, ježto i kdyby bylo pravda, že byly dány předpoklady pro st-lovo povýšení ve smyslu § 17 odst. 2 a 4 plat. zák. — jak míní stížnost — tedy st-lova způsobilost pro ono místo, schopnost a důvěryhodnost (§ 17 odst. 2), nemohl by tím st-l dovoditi, že služ. místo v 5. plat. stupnici bylo řádně systemisováno, na čemž podle názoru nss-u jedině záleží. Ani udělením zmíněného titulu nemohl by býti nahražen požadavek řádné, t. j. se schválením zsv-u předsevzaté systemisace služ. místa 5. plat. stupnice a úpravy platů s místem tím spojených, jak to požaduje předpis § 212 odst. 6 plat. zák. Ustanovení § 17 odst. 4 plat. zák. pak se st-l nemůže dovolávati proto, že předpis tento stanoví jen, jaké služné patří úředníku při povýšení v nové plat. stupnici, nemá však žádných ustanovení o tom, kdy služ. místo v nové plat. stupnici může býti propůjčeno.
Pokud pak se stížnost dovolává předpisu § 196 odst. 3 plat. zák., není z námitky té jasno, z jakých právních důvodů uvádí st-l předpis ten v souvislost s předpisem § 212 odst. 2 plat. zákona, a nelze tedy námitku tu shledati do té míry konkretisovanou (§ 18 zák. o ss), aby nss mohl smysl její nepochybně zjistiti, a aby se námitkou tou mohl meritorně zabývati.
Z úvah právě předeslaných plyne, že st-l se pro přiznání služ. příjmů 5. plat. stupnice i ve službě státní od 1. prosince 1928 nemůže dovolávati jmenování provedeného podle platných předpisů, nelze tedy spatřovati žádné nezákonnosti v tom, že mu žal. úřad při jeho přechodu do služeb státních služ. příjmů dle 5. plat. stupnice nepřiznal.
Stížnost však namítá dále, že »podle dekretu ze 17. června 1926 má st-l výslovně zaručen nárok na postup do třídy nejblíže vyšší, tudíž do služ. třídy 5. plat. stupnice, takže ani v tom směru nelze mluviti, že by porušena byla zásada jiného zaměstnance«. St-l poukazuje znovu na to, že kdyby byl zůstal u ofř, byl by dnes měl místo 5. plat. stupnice, že nutno tedy vycházeti z toho, co st-l měl u ofř, ježto se jedná o službu ve stejné služební kategorii, a že proto nelze mluviti, že st-l 31. prosince 1925 ve službě vůbec nebyl a že mu snad příslušejí požitky pouze 6. plat. stupnice, stupně b).
Pokud jde o prvou část této námitky, platí o ní vše, co svrchu již bylo řečeno o právu úřadů politických posouditi otázku existence a rozsahu práv a právních nároků zaměstnanců zrušených autonomních korporací s hlediska § 212 odst. 1 až 3 plat. zák. zcela samostatně, a nemohl by tedy st-l nic dovozovati ani z dekretu ze 17. června 1926, i kdyby mu tento zaručoval nárok na postup do 5. plat. stupnice, čemuž však tak není, ježto v dekretu tom se st-li zaručují toliko práva a nároky, »jež úředníkům státním uvedené hodnostní třídy« a st-lovy předběžné kvalifikace jsou nebo budou přiznány, státním úředníkům pak plat. zákonem právní nárok na postup do 5. plat. stupnice přiznán není. Poukaz na to, jak by se byl vyvíjel st-lův služ. poměr, kdyby byl zůstal ve státních službách finančních, je pak nemístný rovněž z důvodů svrchu uvedených. Lze-li pak závěru zmíněné námitky rozuměti tak, že i při vý- měře služného podle 6. plat. stupnice bylo vycházeti z bývalého služ. poměru st-lova u ofř jako ze služby stejnorodé, pak nelze stížnosti přiznati důvodnosti, ježto šlo jedině o to, s jakými právy přešel st-l ze služeb zrušeného zastupitelského okresu j.-ského do služeb státních podle § 10 odst. 1 věty 2 org. zák., a tedy přezkoumávána mohla býti jen práva, která měl st-l jako úředník býv. zastup. okresu.
Služ. dobu ztrávenou ve státních službách finančních žal. úřad uznal jako dobu, která se souhlasem zsv-u byla st-li započtena jak do postupu, tak i do pense. Proti postupu pak, jakým žal. úřad vycházeje ze započtené dřívější st-lovy služ. doby v trvání 4 r. 11 m. a 2 d. st-lovu služ. dobu jako dobu rozhodnou pro stanovení služného v 6. plat. stupnici podle plat. zák. č. 103/1926 Sb. hodnotí (3 léta čekatelská), nemá stížnost žádných řádně konkretisovaných námitek. Rovněž proti výroku, že vyrovnávací přídavek st-li nepřísluší, nemá stížnost žádných námitek, a nemá proto nss možnost nař. rozhodnutí v těchto směrech přezkoumávati (§ 18 zák. o ss). Nemůže tak učiniti přes to, že se st-l — jak svrchu uvedeno — dovolává předpisu § 196 odst. 3 plat. zák., ježto žal. úřad odepřel st-li vyrovnávací přídavek, opíraje se při tom o předpis § 15 vl. nař. č. 163/1930 Sb., st-l pak proti použitelnosti tohoto § 15 ani proti správnosti jeho použití žádných námitek neformuluje.
Zbývá tedy ještě otázka, jaký služební titul přísluší st-li ve službách státních. Žal. úřad vyslovil, že st-li přísluší úřední titul »komisař politické správy« spojený s místem 6. plat. stupnice podle §§ 8—10 vl. nař. č. 103/1927 Sb., ježto st-l přešel do stát. služby jako úředník 6. plat. stupnice, dále že výrok o úředním titulu je výrokem deklaratorním (§ 10 odst. 1 org. zák.), a konstitutivní udělení jiného titulu, než jaký s místem podle zákona je spojen, je nepřípustné, a konečně, že nárok na titul okresního rady nemohl st-li vzniknouti pouhým označením v adrese dekretu nebo v železniční legitimaci.
Z tohoto obsahu nař. rozhodnutí je zřejmo, že žal. úřad co do otázky st-lova úředního titulu stojí na právním stanovisku, že st-l přešel do stát. služby jako úředník 6. plat. stupnice, dále že s místem 6. plat. stupnice je podle vl. nař. č. 103/1927 Sb. již po zákonu spojen titul »komisař politické správy«, a že st-li nemohl vzniknouti nárok na jiný titul (okresního rady) z pouhého označení v adrese uvedených úředních aktů.
Naproti tomu namítá stížnost, že st-l je označován ve výměru pres. zem. úřadu z 1. prosince 1928 jako okresní rada býv. zastup. sboru v J., dále že i dekrety osk z 11. září 1928 a 12. listopadu 1928 přiznávají st-li stejný titul a k takovému propůjčení nebylo potřebí schválení nadřízeného úřadu, ježto se jedná o akt schválený odpovědným orgánem zastup. okresu v mezích jeho pravomoci. Z toho dovozuje st-l, že mu tedy patří titul »okresní rada«.
Ze srovnání této námitky st-lovy s obsahem nař. rozhodnuti je patrno, že st-l proti právnímu názoru žal. úřadu, že st-l přešel do stát. služby jako úředník 6. plat. stupnice a že s místem 6. plat. stupnice je ipsa lege spojen úřední titul »komisař politické správy«, nemá vůbec žádné konkretisované námitky — (pokud st-l namítal, že mu neprávem byly přiznány služební příjmy dle 6. plat. stupnice, byla stížnost, jak z hořejších vývodů je patrno, shledána bezdůvodnou). Nebrojí-li tedy stížnost proti zásadnímu právnímu nazírání žal. úřadu, že st-l přešel do státní služby jako úředník 6. plat. stupnice a že s takovým úřednickým místem je ipsa lege spojen titul »komisař politické správy«, a nevyvrací-li stížnost další právní názor žal. úřadu, že z pouhého označení v adrese úředních aktů nelze dovozovati nároku na přiznání titulu »okresního rady« i ve službě státní, pak je okolnost, jaký titul byl st-li ve službách zastup. okresu j.-ského fakticky přiznán, pro posouzení sporu zcela irrelevantní, ježto na tomto právním stavu nastala právě změna st-lovým přestupem do služeb státních, kdežto v pouhém tvrzení opaku toho, co uvádí žal. úřad, pokud jde o význam označení st-le určitým titulem v adrese úředního výměru, nelze spatřovati námitku náležitě konkretisovanou, jak toho vyžaduje předpis § 18 zák. o ss. Stížnost nemohla tedy v žádném směru býti shledána důvodnou a slušelo ji proto zamítnouti.

Citace:

Č. 11547. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 523-530.