NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 10612.

Jde o změnu podle § 828 obč. zák., postavil-li si spoluvlastník bez svolení ostatních spoluvlastníků na společném pozemku žentour.
(Rozh. ze dne 12. března 1931, Rv I 46/31.)
Dva spoluvlastníci pozemku domáhali se na třetím spoluvlastníku, by byl uznán povinným odstraniti ze společného pozemku betonový základ, násyp a na betonovém základu postavený žentour a uvésti vše v původní stav. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jest nesporno, že žalobci jsou každý k jedné třetině a žalovaný k jedné šestině spoluvlastníky pozemku a že žalovaný bez jejich svolení postavil si na tomto společném pozemku žentour. Tím žalovaný nepochybně zasáhl do práv žalobců, neboť užívá takto bez jejich svolení fysicky určité části společného majetku a vylučuje z tohoto užívání žalobce, zejména v době, kdy žentour jest v provozu. Jde proto zřejmě o změnu ve smyslu § 828 obč. zák., jak správně uznal odvolací soud. Dovolání neprávem odvolává se na zdejší rozhodnutí uveřejněná ve sb. n. s. pod čís. 371, 4017 a 4615, jež naopak hájí týž právní názor, a podotýká se k jeho vývodům, že každý spoluvlastník může sice libovolně nakládati svým ideelním podílem, že však věcí samou nebo některou fysickou její částí nesmí žádný z nich samovolně nakládati a postaviti ostatní podílníky před hotovou věc, ježto věc není jen jeho, nýbrž také cizí (srovnej sb. n. s. čís. 7050). Dovolání se odvolává neprávem i na předpis § 6 obč. zák., neboť nižší soudy nedávají § 828 obč. zák. jiný smysl, než jaký vychází z vlastního smyslu slov a z jas-
Civilní rozhodnutí XIII. 22 ného zákonodárcova úmyslu, podle něhož, jen všichni podílníci pospolu mají býti neomezenými vlastníky společné věci (slova § 361 obč. zák. ».. . . pokládají se ... za jednu osobu«), a žádný z nich nemá tudíž býti oprávněn, se společnou věcí, pokud se týče s některou její částí nakládati bez souhlasu druhých, po případě soudu a zasahovati takto neoprávněně do práv ostatních podílníků, jak vysloveno zejména i v rozhodnutích výše uvedených sb. n. s. čís. 371 a 4017.

Citace:

Čís. 6306. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 434-437.