Č. 2197.

Zabírání bytů: Podle § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 sb. může byt dne 19. srpna 1922 obývaný státním zaměstnancem býti zajištěn pro jiného stát. zaměstnance do té doby, dokud výpověď přesazeného stát. zaměstnance vlastníku domu nebyla dodána.
(Nález ze dne 7. dubna 1923 č. 5794.)
Věc: Heřman M. v Brně (adv. Dr. E. Beneš z Prahy) proti zemské správě politické v Brně o zajištění bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 23. září 1922 zajistila zemská politická správa v Brně podle § 13 zák. ze dne 11. července 1922 č. 225 sb. byt v Brně, — ul. č. —, jenž se uprázdnil přeložením dosavadní nájemnice místodržitelské kancelistky Alžběty R. do M. T., ve prospěch místodržitelského tajemníka Arnošta B. v Brně.
Rozhodnutí tomu předcházelo sdělení okresní politické správy v Moravské Třebové, že R. dosud výpovědi nedala.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí klade sice sporný byt do ulice A. místo správně do ulice B., ale tento omyl nevzbudil u st-le, u něhož Alžběta R. skutečně bydlela, žádné pochybnosti, jak již ze stížnosti samé jde. Proto neuznal nss za potřebné se touto námitkou blíže zabývati.
Dle § 13 cit. zákona lze zajistiti byt pro státního úředníka tehdy, když byl jiný státní úředník přesazen a když se jeho byt uprázdnil, dokud nebyla dána oním přesazeným úředníkem vlastníku domu výpověď z bytu toho.
Veškeré tyto momenty jsou v konkrétním případě dány, odpovídá tudíž nař. opatření zsp úplně zákonu.
Tím, že přesazený státní úředník bytu dne 19. srpna 1922 osobně již neužíval, nebyl byt ten ještě uprázdněn, ani nepřestal býti obýván, neboť zákon klade patrně váhu na to, aby titul, ze kterého přesazený státní úředník onoho bytu užíval, nebyl dříve zrušen, než se ono opatření zsp stalo.
Dokud tento titul trvá, dlužno míti za to, že byt není uprázdněn.
Také okolnost, že majitel domu dal výpověď před dotyčným opatřením zsp, není překážkou tohoto opatření, poněvadž právě zákon klade váhu na to, aby ona výpověď čili ono zrušení titulu k užívání bytu vycházelo od úředníka přesazeného, nikoliv od majitele domu, při čemž by nastala vzhledem k zákonné ochraně nájemníků ještě otázka, zda by výpověď domácího pána vůbec byla přípustná. Z těchto podstatných důvodů byla stížnost jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

č. 9842. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 801-802.