NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2574.

Podomní obchod. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: * Na udělení licence k provozování podomního obchodu podle § 3 patentu ze 4. září 1852 č. 252 ř. z. není právního nároku.
(Nález ze dne 28. června 1923 č. 11 301.)
Věc: Matěj Č. ve Velkých H. (adv. Dr. Jos. Schlecht z Prahy) proti ministerstvu obchodu o povolení k provozování podomního obchodu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Výměrem z 1. března 1921 odepřela osp v S. st-li povolení k provozování podomního obchodu, poněvadž taková povolení nutno jest omezovati a poněvadž st-1 není bezúhonný a spolehlivý.
Zsp v Praze, zjistivši, že st-1 se domáhá povolení k provozování podomního obchodu s uzeninami, zamítla rozhodnutím z 30. listopadu 1921 odvolání st-lovo, poněvadž oprávnění k obchodu podomnímu dlužno v zájmu veřejném co nejvíce omezovati a dále proto, že zde není důvodů, které by zasluhovaly zvláštního zřetele.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obchodu odvolání st-lovu z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss, že dle § 2 zákona z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 může poskytovati právní ochranu jedině subjektivním právům a že tudíž stížnost k němu jest přípustná toliko, může-li jíti o porušení nějakého subjektivního práva.
V daném případě domáhal se st-1 povolení k provozování podomního obchodu a nešlo snad pouze o prodloužení licence jednou již udělené a pozbyvší platnosti uplynutím doby, na niž licence byla udělena.
Ze srovnání §§ 3 a 7 patentu ze 4. září 1852 č. 252 ř. z., jímž byl upraven podomní obchod, jde na jevo, že právní posice žadatele jest různá podle toho, jde-li o propůjčení licence osobě, která dosud povolení pro podomní obchod neměla, anebo jde-li o další povolení osobě, která je již měla a domáhá se toliko jeho prodloužení.
Dle § 3 cit. patentu s m í býti povolení k provozování podomního obchodu uděleno pouze osobám, které vyhovují náležitostem vypočteným v tomto paragrafu pod lit. a) až f).
Ze znění tohoto zákonného ustanovení plyne toliko, že osobě, které se nedostává nějaké náležitosti v tomto předpise požadované, povolení k podomnímu obchodu uděleno býti nesmí.
Nelze však z něho usuzovati, že by povolení to smělo býti toliko v těchto případech odepřeno.
Kdyby byl zákonodárce chtěl přiznati bez dalšího právní nárok na udělení povolení pro podomní obchod, byl by to vyslovil podobným způsobem, jak učinil v 1. odst. § 7 téhož patentu ohledně prodloužení doby stanovené pro provozování podomního obchodu.
Podle tohoto ustanovení uděluje se povolení k podomnímu obchodu jen na rok, ale zůstavuje se tomu, kdo takové povolení již má, aby u příslušného úřadu zažádal o prodloužení doby povolené a žádosti takové má býti vyhověno (soli willfahrt werden), není-li zvláštních důvodů pro zamítnutí žádosti o prodloužení doby stanovené.
Jest tedy ze znění zákona patrno, že na udělení nového povolení k provozování podomního obchodu není vůbec právního nároku a jest tedy udílení takových povolení ponecháno zcela volnému uvážení příslušných úřadů, jež jest omezeno jen v tom směru, že některým osobám povolení uděleno býti nesmí.
Není-li však takového nároku, nemohlo v daném případě býti odepřením povolení k provozování podomního obchodu porušeno nějaké subjektivní právo st-lovo a nss musel stížnost odmítnouti jako nepřípustnou, aniž měl příčinu zabývati se podrobně jednotlivými námitkami v ní uplatňovanými.

Citace:

č. 2574. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 424-425.